Ačkoli to málokdo ví, někdejší obec Lidice se rozprostírala ještě mnohem dál, než je dnes patrné – a to i za silnicí do Hřebče nedaleko hřbitova.

V místě, kde bývaly statky, stojí dnes tři nevzhledné přízemní budovy vybudované po válce, zbytky ovocného sadu a je zde zaniklá studánka. Přestože i původní patníky u silnice jasně vymezují, kde bývaly staré Lidice, místo zůstává roky mimo zájem veřejnosti, je zarostlé travou a náletovými dřevinami a nepůsobí reprezentativním dojmem.

„Jde o místo, kde kdysi stávaly nejstarší zemědělské usedlosti, například statek rodiny Rákosových, nebo dům lidického kapelníka Vojtěcha Huříka. Dodnes na tom místě stojí provizorní baráky z padesátých let, z doby, kdy se budovaly nové Lidice. Jedná se o betonovou kostku bývalého muzea, která slouží stále jako sklad a ještě dvě další betonové stavby. Vše je zasazeno do lesního prostoru, ale působí to spíše jako smetiště. Toto chci určitě dát do pořádku,“ zdůraznil ředitel Památníku Lidice.

Jeho snahou je tři provizorní stavby zbourat, udělat z místa lesopark, pročistit cestu do svahu, kde jsou dosud zbytky starých ovocných stromů ze zahrady rodiny Rákosových. „Rád bych, aby byla obnovena i původní studánka a vzniklo tu posezení ve stínu stromů, protože na pietním území nikde jinde chládek nenajdete. Je to velký dluh, který v Lidicích zůstal,“ zdůraznil Stehlík.

Podle jeho vyjádření nebyl před listopadem 1989 zájem hovořit o tom, že ve starých Lidicích žily po staletí selské rody na velkých soukromých hospodářstvích. Částečně i proto upadla tato část pietního území v zapomnění.

Stromy, které přežily zkázu Lidic

Stromem, který se stal symbolem pokračování života starých Lidic, je dnes Lidická hrušeň. „Dodnes však v sadu Rákosových zůstalo několik stromů, které jsou sice těžce poškozené, ovšem také přežily zkázu Lidic. Budeme se je snažit zachránit. U bývalého Podhorova rybníka dokonce pravděpodobně přežívá i jedna z původních smutečních vrb,“ objasňuje Stehlík.

Podle jeho odhadu žije na celém pietním území přibližně dvacet původních dřevin. „Lidickou hrušeň však samozřejmě považuji za významný symbol obce a to se v žádném případě nezmění. Pro mě, stejně jako pro veřejnost, je to jednoznačně mimořádně důležitý památný strom,“podotkl ředitel.

Vše je zatím ve fázi vize. „Všechny připravované kroky jsem již projednal se starostkou Lidic a ve čtvrtek jsme měli jednání s památkáři,“ přiblížil aktuální situaci Stehlík, který počítá s tím, že si zvelebení pietního území a odstranění provizorních staveb vyžádá náklady ve výši několika milionů korun. „Jsme tím památce Lidic povinováni. Není možné, aby část národní kulturní památky, kam lidické pietní území patří, vypadalo tak zanedbaně, jako je tomu bohužel dosud. Rád bych, aby bylo vše připravené k osmdesátému výročí vypálení Lidic, které si připomeneme za dva roky,“ dodal Eduard Stehlík.