„Daří se nám, chci, aby to tak bylo nadále. Nechceme nikam expandovat, chci zachovat vysloveně rodinnou firmu. V současné době jednáme o malé prodejně v Desné, ale to bude vše,“ přiblížil Mašek.
U prodejny ale chybí parkovací místa, což pomůže vyřešit město. Vedlejší vybydlený dům nechá město zdemolovat a postaví zde parkoviště. „Za ještě neupřesněných podmínek budeme pekárně parkoviště pronajímat,“ sdělil starosta Velkých Hamrů Jaroslav Najman.
Co na zub zákazníci v malém obchůdku, nad kterým se rozkládá samotná pekárna, najdou? Koláče, vánočky, chleba, buchty, rohlíky. „Každý den tu mají obměněný sortiment. Jeden den si tu něco koupím a druhý den to nemají, tak musím prosit, aby mi to zase upekli,“ zasmála se jedna z pravidelných zákaznic.
Mašek, to jméno není v pekárenství ojedinělé. V nedaleké Smržovce sídlí společnost Pekařství Jan Mašek. Lukáš je nevlastním synem jejího zakladatele a majitele a dlouhá léta ve velkém podniku pracoval. Firma ale nedávno přešla na jeho nevlastní sourozence. „A já náhle hledal, co dál. Koupili jsme dům a začal jsem po nocích péct. Pečivo jsme prodávali na burze v Držkově. Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se rozhodl, že si otevřu i obchod,“ zavzpomínal Lukáš Mašek.
Zpočátku tu pracoval sám s manželkou, dnes ve firmě pracuje šest lidí, včetně manželů Maškových. Ale vše má pod kontrolou Lukáš, peče osobně a nechce na tom nic měnit. „Doufám, že to tak deset let vydržím a pak by se už mohl zapojit nejstarší syn,“ usmál se osmatřicetiletý pekař.
Peče „postaru“, jak sám říká. Používá celozrnné mouky, žitné, pšeničné i špaldové, experimentuje se zápary. „Vše musí být co nejvíce bio a bez chemie. K tomu mě doslova donutila manželka, ostatně ta nerada vidí, že peču třeba pizza housku se slaninou. A ve slanině už jsou nějaká ta éčka,“ poznamenal.
Pekařina, zvlášť taková, jakou provozuje Lukáš Mašek, je voňavé, ale tvrdé řemeslo. Práce tady po uzavření obchodu zdaleka nekončí. Kolem dvacáté hodiny jde zamíchat první kvas, v jednu hodinu v noci míchá druhý stupeň kvasu, před čtvrtou hodinou ranní už do pece sází chléb, rohlíky a další pečivo. „Není to úplně klidný život, ale už to mám srovnané. Noční směna je prostě moje,“ směje se.
Peče v podstatě po celou dobu otevření obchůdku. V malých objemech a v co největší pestrosti sortimentu. Základem je samozřejmě chléb a klasické rohlíky, sem tam ale přihodí semínka dle svého vkusu. „Neustále něco vymýšlím, nebojím se až experimentovat, což mě strašně baví,“ popsal pekař.
Před sebou má velké plány. „Mám problém s výrobou koblih, na to se teď musím zaměřit. Jde o to, že nepoužívám žádné chemické přípravky, které pomáhají. Ale já se nevzdávám a na podzim to snad budu mít vychytané,“ zmínil. Chystá se i na výrobu své vlastní zmrzliny. „To je můj další velký sen. Mám malé děti a ty mají samozřejmě rády zmrzlinu. A co si budeme povídat, zmrzlin je stále dost chemických,“ uzavřel pekař.