Krátce po Sametové revoluci, v srpnu 1990, uvítala Praha legendární (spíš ještě něco víc) Rolling Stones. Mick Jagger, jejich zpěvák a lídr, lákal na koncert na Strahově sympatickou češtinou: „Kameny se valí do Prahy.“ Bylo to potvrzení svobody, nových časů.

Od té doby také čeští fanoušci houfně vyrážejí na fotbalové (či jiné šampionáty). Podivné Euro, které podupal covid a nápad hrát ho po celé Evropy (a vlastně i v Asii), není výjimka.

Nedělní Budapešť patřila Čechům, přiznejme, společně s Nizozemci. Bylo to fajn. To je jasné.

Vemte si gesto, které připravili pořadatelé ve fanzóně vzdálené tři kilometry od famózní Puskás Arény. Maďaři si všimli katastrofy na Moravě, a poslali vzkaz. „Sdílíme vaši bolest, jsme s vámi i dnes,“ stálo na obří obrazovce.

Potlesk a poděkování!

Zdroj: Jiří Fejgl

Ale vrhněme se na stadion, do majestátní Puskás Arény, pojmenované podle jednoho z nejlepších hráčů historie. A to nejen maďarské, nýbrž také po hvězdě Realu Madrid.

Na tribunách to byl vyrovnaný souboj. Žádná covidová opatření, takže plné hlediště. Pomalu 60 tisíc diváků. Po dlouhých měsících půstu si fanoušci užívali. Někteří do půl těla, jiní mírně zničení maďarským pivem Börsödi.

Každopádně šlo o velký festival umocněný emocemi po zapovězených (skoro) dvou letech. Nádhera.