Hranice zvítězily 2:1, bývalý kapitán Otrokovic a zlínský odchovanec se navíc trefil poprvé od 20. srpna 2022. Tehdy dal gól taktéž rezervě Slovácka, v utkání pak vyfasoval červenou kartu a v následném duelu ve Zlíně přišlo zranění, které 31letého fotbalistu vyřadilo na tři čtvrtě roku ze hry. I o tom se rozpovídal v rozhovoru pro Deník.
Adame, nejprve vás poprosím o hodnocení posledního zápasu podzimu s béčkem Slovácka. Jaký byl?
Nebyl vůbec jednoduchý. Hrálo se na těžkém, podmáčeném hřišti. Slovácko se navíc na začátku chytlo, mělo během deseti minut hodně standardek, které jsme ale přečkali a dostali se do hry. Pak jsme byli na balonu. První poločas byl celkově vyrovnaný. Musím však vyzdvihnout našeho gólmana Štěpána Spurného, který za zápas pochytal tři tutovky. Velmi nás podržel.
Góly padaly až po změně stran. Co zaznělo v kabině?
O poločase jsme si řekli, že máme na to získat tři body a porveme se o ně. Opět tam pak byly pasáže, kdy jsme hráli my, nebo oni. Pak ale přišel smolný faul před vápnem a soupeř to trefil ze standardky dobře (Michal Kohút v 59. minutě otevřel skóre, pozn. red.). Pak jsme začali být na balonu my, šli jsme si za body a přiklonilo se k nám i štěstí.
Hlavně přišly dva vaše góly. Popíšete je čtenářům?
U prvního dobře navedl míč po lajně Ondra Berčík, z kraje vápna to dával pod sebe a našel mě. Stačilo mi umístit míč na přední tyč. Při druhém gólu tam byl souboj na velkém vápně. Míč se ke mně odrazil, prvním dotekem jsem se uvolnil a pak zamířil opět přesně k tyči.
Jak jste si momenty po gólu užil?
Byla to velká euforie, to jednoznačně. Musím poděkovat fanouškům, kteří nás hnali po celý zápas. Potřebovali jsme ho zvládnout a povedlo se.
Gólů moc nedáváte, víte, že ten poslední jste zaznamenal před více než rokem taky doma proti rezervě Slovácka? Neříkal jste si, že „dnes to přijde“?
Tak na to jsem si vůbec nevzpomněl. Až teď, jak to říkáte. Nemyslel jsem na to ani před zápasem. Pamatoval jsem si spíš tu červenou kartu (směje se). Tenkrát, snad týden poté a osudově ve Zlíně, odkud pocházím, jsem v nešťastném souboji špatně došlápl a ruplo mi v koleni. Byl z toho přetržený přední křížový vaz, na tři čtvrtě roku mě vyřadil ze hry.
Je to tak. Do Hranic si vás vytáhl z Otrokovic Roman Matějka. Po zranění jste ale nehrál skoro celou minulou sezonu, neměl jste strach, že s vámi nový kouč Malina nebude tolik počítat?
Přípravu jsem absolvoval s týmem, ale na začátku sezony to fyzicky ještě nebylo ono. Dostával jsem se do toho. Postupně jsem začínal hrávat a trenér Matějka se mnou počítal. V ten moment se ale nedařilo a přišla změna kouče. Já jsem dál zvyšoval zátěž. Přišel nový trenér, pan Malina, a já se mu líbil, tak mi dával příležitosti a prostor.
Prospěla týmu změna trenéra? Jste nakonec s podzimem spokojení?
Herně se to zvedlo. Přišel nový impuls, pan Malina začal klukům říkat, ať si více věří. Máme mladé, nadějné hráče a myslím, že psychicky i fyzicky jsme povyrostli. To bylo znát na výsledcích. A to jsme kolikrát dostali smolné góly a bodově to nevyšlo. Ano, mohlo být více bodů, ale jsme spokojení, že nám teď vyšel poslední zápas.
Cíl pro jaro zůstává jasný – záchrana?
Je to tak, to je první cíl. Jsme pořád, dá se říct, nováčci. Musíme si cíle vytyčovat postupně.
Načítám tabulku ...