Jednadvacetiletý Vojtěch Pak prošel Sigmou Olomouc či Slováckem. Za tamní béčko si vyzkoušel třetí ligu, ale brzdí jej zranění. „V roce 2021 jsem měl problémy s koleny. Měl jsem roztříštěný meniskus,“ popisoval.

Před minulou sezonou zamířil do Hranic, ale také tam přišlo po půl roce nepříjemné zranění - zlomil si kotník. „To mě limituje pořád. Zlomenina nebyla úplně pěkná. Stále to cítím. Doktor říkal, že to může bolet až do konce roku a že záleží na kvalitní rekonvalescenci. Nejhorší to je v únavě, třeba po sedmdesáti minutách,“ poodhalil.

Pro mladého kluka nic optimálního, že v krátké době měl dvakrát delší pauzu od fotbalu. „Bylo to náročné na hlavu. Je to takové frustrující. Ve Slovácku jsem moc šancí nedostával a po půl roce v Hranicích jsem se zranil… Když jsem si to přepočítával, tak jsem toho za rok příliš neodehrál a herní praxe byla téměř nulová. Ale snažím se s tím vypořádat a věřím, že jsem na dobré cestě. Záleží, jak mi zdraví vydrží,“ popisoval.

Zdroj: Michal Muzikant

Návrat nebyl jednoduchý, v Hranicích v posledních duelech navíc plnil roli střídajícího hráče, takže minutáž pořádně nepřibývala.

„Když na půl roku vypadnete z tempa, tak je tam nějaká nadváha. S trenérem o tom mluvíme, protože vidí, že mě to sem tam i štve, že nehraji. V posledních kolech říkal, že mě chtěl využívat jako žolíka, protože hru podle něj neskutečně oživuji. Uvidíme, jak to bude dál. Záleží na mé výkonnosti a práci v tréninku, kde se snažím dělat maximum,“ říká Pak.

V Uničově naskočil po dvou měsících v základu a odehrál nejvíc minut za poslední rok. Dokonce dal gól, ale porážku 1:2 neodvrátil.

„Přijeli jsme v roli outsidera a chtěli jsme překvapit. Uničov hrál kompaktně a bylo složité se do nich dostat, bylo vidět, že to trénují. U mého gólu ale stoper vystoupil do souboje, viděl jsem tam mezeru, tak jsem tam naběhl. Nevím, jestli jsem nebyl v ofsajdu, ale asi ne. Vyběhl na mě brankář a v hlavě jsem si promítal několik scénářů, co mám udělat, protože se do těchto situací příliš nedostávám. Zvolil jsem kličku, sice se mi to tam zaplandalo, měl jsem strach, abych si to neukopl, ale zvládl jsem to,“ smál se.

„Byla pro mě změna hrát od začátku. Měl jsem trošku problém s nervozitou, ale po patnácti minutách, jak jsem si sedl na balonu, tak to ze mě opadlo. Je to jiné v tom, že jako náhradník jdete plný sil do unavené obrany,“ dodal.

Nyní tak věří, že zvládne ve zdraví zimní přípravu a odrazí se k většímu hernímu vytížení a případně i restartu kariéry. „Chtěl bych hrát co nejvýš. Druhá liga, první liga. Do zahraničí by se muselo už hodně poštěstit. Ambice jsem měl vždycky. Nechávám tomu dveře otevřené, kdyby byla nabídka, tak bych asi neváhal. Mám vidinu velkou,“ uzavřel.