„Bráchovi stouplo sebevědomí po bojích o udržení,“ všiml si například.

Jste s bratrem pořád v kontaktu?

Sleduji každý zápas, snažím se jezdit i naživo. Několikrát jsem byl v Praze nebo na Baníku. Když můžu, snažím se být s ním i na stadionu. Probíráme fotbal pořád, voláme si. Jezdí i sem do Hranic. Vídáme se celkem pravidelně.

Je s hostováním v Pardubicích spokojený? Sedí mu, že je neustále v permanenci?

Věřím, že jo. Nejvíc mu podle mě pomohlo, když v minulé sezoně hráli skupinu o udržení. Tam mu podle mě hodně stouplo sebevědomí. Od té doby tam nikoho nepustil. Moc mu to přeju, ale musí makat. Je to pořád mladý gólman, je to na něm.

Vy absolvujete sedmou sezonu ve třetí lize. Před rokem jste ale šel do Hranic vykopat postup z divize. Jak se zrodil váš přestup z Otrokovic?

Sám už jsem chtěl změnit působiště. Pak přišel impuls od trenéra. Tak nějak si to sedlo. Šlo nás z Otrokovic do Hranic víc, ještě Adam Jasenský a Josef Pančochář. Byla to pro mě jasná volba a jsem teď rád, že jsem ten krok udělal.

Přeci jen, nebral jste skok do divize jako krok zpátky?

Naopak. Já jsem se těšil. Hranice se netajily tím, že chtějí postoupit. Každý chce hrát za tak ambiciózní tým. Byl jasně daný cíl, který jsme naštěstí splnili.

Herně tam ale rozdíl mezi MSFL a divizí je velký, nebo ne?

Rozdíl tam je. Hráče v divizi jsem neznal, což hrálo nějakou roli. Hrál jsem do té doby vlastně celou dobu třetí ligu. Ale myslím, že všichni, co jsme přišli ze třetí ligy, jsme to zvládli dobře.

Přicházel jste po čtyřech sezonách v Otrokovicích, se kterými jste odehráli závěrečné utkání podzimu doma pod umělým osvětlením. Vypsal jste do kabiny něco speciálního?

Ano. Je to tak. Nějakou historii tam mám. Musím ale přiznat, že z těch borců, co jsem s nimi hrál, už jich tam moc nezbylo. Jsou tři nebo čtyři. Kádr hodně obměnili, koneckonců změnili i jméno. Já ještě hrál za Otrokovice, teď jsou to Kvítkovice. Klukům jsem do kabiny něco vypsal, ale nechám si pro sebe, co to bylo (úsměv).

Fotbalisté SK Hranice odehráli první duel pod novým umělým osvětlením. SK Kvítkovice porazili 3:0.
OBRAZEM: Premiéra pod světly s ohňostrojem! Hranice přejely Kvítkovice

Každopádně jste v mrazivém počasí, bylo už pod nulou, vyhráli 4:1. Jak zápas hodnotíte?

Jsem hrozně rád, že jsme poslední zápas vyhráli, body jsme potřebovali. Pro mě to bylo o to víc důležité, že jsem hrál proti bývalému týmu! (úsměv) Užil jsem si to. A k tomu počasí? Ráno jsem se prostě jen díval z okna, sněžilo a já si říkal: „Dneska to půjde, vyhrajeme.“

Dvakrát se trefil Jakub Rolinc, byly právě jeho trefy klíčové?

Rozhodně, Kubovi to tam dnes spadlo. Ten první gól jsem ani pořádně neviděl. Zapadlo to tam a celý stadion se divil. O to lépe pro nás. Otrokovice to trošku otevřely, my přidali druhý gól a naštěstí i třetí, kdy jsme se uklidnili a dohrávali to.

Po polovině sezony vám patří dvanácté místo, nechali jste za sebou šest týmů včetně zlínské rezervy či Znojma a získali dvacet bodů. Spokojenost?

Na nováčka je to slušný výkon. Mohli jsme samozřejmě mít víc bodů, vzpomenu třeba domácí remízu s posledními Vítkovicemi. Vesměs ale můžeme být spokojeni.

Lubomír Kubica
Všechovický Lubomír Kubica: Chceme zvýšit konkurenci v defenzivě a dostat se výš