Po úspěšné loňské sezoně, kdy Sokol coby nováček divize skončil na krásném pátém místě, se tým zvyklý vítězit nyní krčí na posledním místě tabulky bez jediné výhry.
Vše symbolicky vyústilo v odstoupení hlavního trenéra Libora Skopalíka a jeho pomocníka Staroby po domácí prohře 1:4 v záchranářském boji s Přerovem.
„Trenéři nám pak oznámili, že končí. V době, kdy zbývají tři kola do konce, je těžké sehnat nového trenéra. Tým věřil nám, starším hráčům, takže jsme to dostali na starost,“ prozradil Pavel Sencovici, zkušený fotbalista Sokola, který tým převzal na poslední tři podzimní kola spolu s dlouholetým kapitánem Ústí Petrem Černotským.
Ten má od léta problémy s kolenem, také on týmu na hřišti chyběl. Jeho návrat je zatím ve hvězdách, spoluhráčům tak pomohl alespoň z trenérské lavičky.
„Uvidíme, jestli mě pak ještě budou chtít,“ smál se a ujasnil svou pozici ve dvojici s Pavlem Sencovicim.
„Vedl to spíš Pavel, on už má trenérskou licenci a ví, co a jak, já jsem spíš pomáhal, pro mě to byla nová zkušenost,“ řekl Černotský.

ALESPOŇ BOD Z HEŘMANIC
Tým z malebné vesnice u Hranic pod vedením zkušených hráčů padl v obtížných zápasech ve Slavičíně a doma s Bohumínem. Alespoň na závěr podzimu si trošku spravil chuť, když dovezl bod z Heřmanic.
„Ten mančaft byl psychicky úplně dole. Snažili jsme se kluky dát do kupy. Měli jsme tam tři opravdu těžké soupeře, ale přál jsem si, abychom alespoň jeden zápas zvládli. Měl to být ten domácí s Bohumínem, kdy jsme dostali šišku 1:6. V Heřmanicích jsme to trošku spravili, když jsme celý druhý poločas hráli v desíti a ukopali plichtu 1:1. V naší situaci je to ale samozřejmě málo,“ uvědomuje si Pavel Sencovici.

CHYBĚLA NÁVAZNOST
Kromě odchodů opor do konkurenčních Hranic či nižších soutěží hledal i příčiny zisku pouhých čtyř bodů z patnácti utkání.
„Výsledky samozřejmě mohly být lepší. Dělali jsme spoustu chyb, protože kluci, kteří nastupovali, neměli zkušenosti s divizí. Dostávali jsme góly z opakovaných hrubek,“ hodnotil Sencovici.
Sokolu rozhodně nepomohl ani odchod trenéra Radima Žingora. Ten s týmem strávil čtyři veleúspěšné sezony a místní poměry dobře zná, navíc je v kontaktu s lokálními hráči.
„Trenéři, kteří přišli, byli úplně mimo dění v Ústí. Neměli na tento region žádné vazby, takže úplně nenavázali na práci trenéra Žingora,“ uvědomuje si Pavel Sencovici.
Nutno však říct, že Libor Skopalík to s „rozbombardovaným“ kádrem měl obrovsky těžké.
„Budilo to dojem, že přišel do mančaftu, který skončil na pátém fleku, takže to bude nějakou setrvačností pokračovat dál, například že budeme hrát třeba střed tabulky. To bohužel bylo vzhledem k odchodům hráčů těžké,“ má jasno šestatřicetiletý aktivní hráč Sokolu.
V Ústí tak mají během zimy jasný cíl číslo jedna. Sehnat zkušeného trenéra.
Klub pochopitelně oslovil i Radima Žingora, ten však hlavně ze zdravotních důvodů stále po návratu ke kormidlu Sokola zatím netouží.
„Samozřejmě je to spojené s tím, že je potřeba mančaft přes zimu posílit. Měli by přijít asi čtyři nebo pět lidí. Tak, aby se udělala pořádná příprava na jaro, abychom byli schopni uhrát více bodů. Cílem je se zachránit, sestupovat by měl po reorganizaci jeden tým,“ uzavřel Sencovici.
Bývalý kouč Radim Žingor o možném návratu:
„Volali mi, jestli bych to vzal. Limituje mě můj zdravotní stav, nemůžu o tom momentálně ani uvažovat. Není mi taky lhostejné, že jsem tam něco dělal čtyři roky a oni jsou schopni to za tři měsíce dostat do takového stavu. Naprosto nesouhlasím s tím, jak jednostranně se oslaboval mančaft."