„Na podzim jsme nestihli proti nim mistrovské utkání, ale když jsme s nimi hráli letní přípravu, tak jsem do kabiny vypsal motivaci, že koupím v případě výhry pizzy. Zápas se nám všem vydařil, vyhrálo se po otočce poměrně vysoko 6:3 a pizzy byly,“ směje se Plešek.

Jste odchovancem Straníku. Zahrál jste si za muže v jeho dresu mistrovské utkání? 
Bylo to, když jsem po mém předešlém působení v divizních Petrovicích u Karviné měl zranění kolene a po roce a půl léčení naskočil do nižší soutěže v mém rodném klubu. 

Společně s bratrem Petrem jste si za Straník kopli společně v přátelské lize – Turnaji třech krajů. 
Přišli za námi kluci z týmu v den zápasu, s tím že jich není moc, a tak jsme si s bráchou šli kopnout domácí zápas proti Hustopečím a Straník vyhrál 3:2. Přišlo hodně lidí z vesnice, včetně naší rodiny. Bylo to fajn. Vím, že náš nynější spoluhráč ze Všechovic Patrik Hoffmann naopak proti Straníku hrál za Hustopeče v domácím prostředí, tak jsme si řekli s bráchou: proč si nejít taky kopnout (smích). 

Jak dlouho jste kapitánem Tatranu? 
Již loňskou sezonu jsem nějak spontánně dostal pásku za zraněného bráchu Petra. Asi, že jsem byl jeden z nejstarších hráčů a na novou sezonu jsem byl jmenován v kabině oficiálně. 

Martin Zachrdla (v modrém)
Někdy jdu z hor přímo na zápas, říká defenzivní opora Valmezu B Martin Zachrdla

Všechovice vhodně posílily. Vidíte ještě i jiné příčiny toho, že jsou najednou v divizi na opačném pólu tabulky? 
Má to více rovin. My jsme získali opravdu kvalitní hráče na posty, kde nás tlačila bota. Za všechny jmenujme stoperskou dvojici Richter, Zezulka. Dostávali jsme méně branek a postupně i díky Hoffmannovi vepředu jsme jich více dávali a zápasy najednou vyhrávali. Ustálila se nám sestava, která vydržela pospolu skoro celý dosavadní podzim. Dalším faktorem bylo to, že se z vojenské mise z Afriky vrátil Tomáš Orava. Dále mladší hráči byli v divizi o rok zkušenější, zlepšili se a nadále zlepšují. Nicméně, naprosto klíčová věc je celá soudržnost celého týmu a lidí okolo fotbalu ve Všechovicích, i když ta byla dobrá i v dobách bez bodů.
Přestože jsme i loni měli dobrou přípravu, vydařené účinkování v poháru, tak v mistrovské sezoně nám to po pár těsně prohraných zápasech už tolik nešlo. Po pěti kolech jsme měli jeden bod a už se to tak trochu vezlo. Dneska je pohled na naši hru i umístění mnohem lepší. 

Bratry Pleškovy pronásledují nemoci a zranění. Letošní podzim se ale oběma vydařil. 
Já jsem odehrál z deseti zápasů sedm, brácha osm. Nejprve jsem dostal zápal plic já, pak bratr, takže jsme nemohli odehrát celou porci 10 zápasů. Nevadilo to, mančaft šlapal dál, což je skvělé… a dneska máme bodů jako máku (smích).

Prožil jste v minulosti úspěšné angažmá ve Valašském Meziříčí. Jak na něj vzpomínáte? 
Na Valmez vzpomínám rád. Mám tam kamarády z vysoké školy Martina Výmoly a Viktora Žilinského, s kterými jsme hrávali a vyhrávali tamní ligu a pořádně to i dokázali oslavit. S jejich současného týmu ještě dobře znám Milan Michuta, Aleše Michálka a Martina Švece, s kterým jsem hrál při mém debutu v druholigových Vítkovicích ve středu zálohy a strávili tam společně 4 roky. Jinak se nedívám na Valmez z pohledu rivala, ani si nemyslím, že bychom, byť jsme v tabulce byli výše než oni, byli v podzimním zápase favoritem. Bylo mi trošku líto, jak Valmez do sezony odstartoval, ale postupně se zvedli a ukázali kvalitu. Líbí se mi, že dávají příležitost mladým, převážně vlastním hráčům, kteří mají pod trenérem Hajným velký potenciál pro jejich rozvoj. Navíc takovým pojítkem mezi našimi klubu je skvělá fyzioterapeutka paní Eva. Valmezu přeji, ať se jim daří a ať přivedou na tribuny, co nejvíce lidí.

Fotbalisté Všechovic. Ilustrační foto
Divize letos dohrála. Hranice plánují zimu, Všechovice řeší karantény

Co čekáte od příchodu druhého trenéra na lavičku Všechovic Zdeňka Hoffmanna? 
Osobně pana Hoffmanna zatím neznám, ale myslím, že to může dobrý krok. Všechovice jsou rodinným klubem a je dobře, když na lavičku přibude člověk, který může hlavnímu trenérovi přinést další pohled. 

Jste směrem k novému roku a uvolnění fotbalu optimistou? 
Věřím v rozvolnění. I když to nemáme ve své moci, věřím, že se bude moci trénovat a hrát přípravná utkání, na které stejně moc diváků nechodí. Mě osobně moc nebaví se připravovat sám, raději jsem v kolektivu. Na nedostatek sportovních příležitostí může trpět i dost velká část populace, která to má podobně. Sportovat v partě skvělých lidí je výborný způsob pro udržování kondice a socializace. Nicméně, odborníci musejí naznat, kdy se k takovým aktivitám budou moci lidé vrátit. Zdraví a bezpečnost jsou i z mého pohledu na prvním místě.

(něm)