V Africe jste byl jako součást projektu Shoes for Smiles, tedy Kopačky pro radost. O co přesně jde?

Je to krásný projekt organizace Volf Soccer Academy, lidé z celé České republiky mohou věnovat kopačky, které již nepotřebují, a darovat je těm, kterým to může udělat ohromnou radost. Letos se nám společně podařilo dovézt do Ugandy přes 350 párů kopaček. Dále jsme jim dovezli chrániče, brankářské rukavice a sportovní vybavení. Hlavní náplní práce bylo trénování dětí v tamní akademii Volf Soccer.

Čemu se ještě organizace věnuje?

Naše akademie vznikla v Kanadě, kde ji založil Libor Volf a nyní fungujeme také v Egyptě a České republice, konkrétně Zlín, východní Čechy a Olomouc. Volf Soccer Academy má několik dalších projektů zaměřených na naši akademii v Ugandě, jedná se například o Run for Uganda, kdy člověk může věnovat peníze za své odsportované kilometry, nebo nově VSA CUP, kdy jde výtěžek z turnaje taktéž do Ugandy.

Fotbalisté amatérské reprezentace ČR z Olomouckého kraje na turnaji Regions' Cup v Turecku
Krajská fotbalová reprezentace zná nominaci, kdo se popere o postup?

V Africe jste strávil dva týdny, jak jste si je tam užil?

Většinu času jsme trávili trénováním dětí na hřišti. Po odpoledních trénincích probíhaly různé schůzky ohledně vybudování fotbalovo-vzdělávacího střediska, což je jeden z velkých snů celé akademie. Bylo zajímavé se účastnit takových schůzek, které mohou změnit několik životů k lepšímu. Mimo fotbalové hřiště jsme viděli především to, že se máme v České republice opravdu dobře.

Vy jste si dal půl roku pauzu od velkého fotbalu, proč?

Jelikož trénuju v té akademii Volf Soccer, tak jsem chtěl letět za Liborem Volfem do Egypta, kde rozjížděl novou akademii v Káhiře. Nakonec se to ale úplně nepovedlo, protože se naskytla možnost letět do Ugandy s těmi kopačkami, tak jsem se rozhodl pro ni. Půl roku jsem se věnoval škole a malému fotbalu, což se vyplatilo, protože jsem se dostal do širší nominace áčka. Co se týče Egypta, tak pokud vše dopadne, tak bychom tam mohli ještě tento rok na čtrnáct dní letět na kemp.

Co vás vedlo k návratu do Šternberka?

Velký fotbal mi začal chybět a nechtěl jsem se vracet jinam než do Šternberka, kde je výborné zázemí a super parta kluků.

Jaké to bylo adaptovat se opět na velký fotbal?

Skvělé. Když jsem před půlrokem končil, tak jsem cítil, že už velkému fotbalu nemám co dát a jsem vyčichlý. Zároveň mě malý fotbal nakopl a dodal mi sebevědomí. Začal jsem si věřit na míči a v soubojích jeden na jednoho. Cítím, že jsem teď užitečný pro tým i pro sebe. Chci dokázat, že velký fotbal dokážu hrát dobře.

Jaké má Šternberk cíle pro jarní část sezony?

Cíle je postup do vyšší soutěže. Ale bude to těžké, protože všichni máme v hlavách, že chceme postoupit a že na to máme zázemí i kádr. Důležité bude, abychom zvládli začátek, dostali se na vítěznou vlnu a svojí kvalitou a zkušeností to dotáhli do vysněné divize.

Fotbalista Kozlovic Lukáš Kaďorek
Odměny ve fotbale: V Sigmě se platilo za vše, v Kozlovicích se těší na svatby

V přípravě jste poráželi divizní týmy, nebojíte se, že usnete na vavřínech?

Hráli jsme s nimi otevřenou partii, nemuseli jsme hrát do plné obrany, jak tomu občas v krajském přeboru bývá, že přijede Šternberk a soupeři zalezou. Na druhou stranu máme sebevědomí a dokázali jsme si, že na divizi máme. Důležité je, že jsme v hlavách dobře nastaveni a chceme vyhrávat. Nebojíme se toho a myslím, že to zvládneme.

Navíc jste se nyní dostal do výběru amatérské fotbalové reprezentace Olomouckého kraje. Co to pro vás znamená?

Vzhledem k okolnostem, že jsem půl roku nehrál, jsem byl překvapen. Je to nějaká odměna za celoživotní píli a odvedenou práci v malém fotbale, odkud mě pan trenér Lošťák zná. Vážím si toho.

V zimě jste poprvé absolvoval Jizerskou padesátku, jak jste ji zvládl?

Běžky mám rád už odmalička, kdy mě k nim vedli rodiče. Ale jet Jizerskou padesátku se zrodilo v posledních letech, kdy jsme především s bráchy projížděli jedny hřebeny hezčí než druhé. Dostal jsem to jako dárek od přítelkyně k Vánocům a splnil si tak jeden ze svých cílů svého bucket listu. Byl to krásný zážitek se skvělou organizací a tím nejlepším počasím, co na horách lze zastihnout. Slabý úsek byl na 27. kilometru, kdy se projevilo čtrnáctidenní nicnedělání z důvodu učení se na státní zkoušky, ale dobrý vývar na občerstvovačce vše spravil. Čas nehrál žádnou roli, hlavním posláním bylo stát se součástí dlouhodobého tradičního závodu a v cíli si říct: Zvládl jsi to.

TJ Sokol Ústí. Ilustrační foto
Ústí šlape Šternberku na paty a chce zůstat nahoře. Má ambice postoupit?

Podzim v Superlize malého fotbalu se olomouckému týmu hodně povedl, jak hodnotíte třetí příčku ve východní skupině?

Myslím, že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že převládá naprostá spokojenost. Určitě jsou zápasy, které nás mrzí a které jsme měli dohrát lépe, ale z globálního hlediska jsme spokojeni.

Cíl je udržet do konce základní části třetí příčku ve skupině, nebo jít před play-off výš?

Výš to nejspíš nepůjde, naším cílem bude udržet třetí příčku, která nám dává solidní pozici do play-off.

V loňském play-off jste scházeli, jaký cíl máte pro tuto sezonu?

Od minulého roku proběhly v týmu nějaké změny, kádr se ustálil a zkvalitnil. V play-off se může stát cokoliv, určitě do něj půjdeme s těmi nejvyššími ambicemi.

Fotbalisté Lipové. Ilustrační foto
Krajský přebor je zpět: Lutín má nového trenéra. Prohra kvůli sluníčku?

Na začátku sezony se možná někdo usmíval nad názvem týmu Mocní kačeři Olomouc, ale svou sílu ukazujete. Jak vnímáte jméno Olomouc Mighty Ducks?

Má to hlubší význam, jedná se o dlouhodobý projekt Malého fotbalu Olomouc. Osobně se mi název, a hlavně myšlenka líbí.

Daří se vám také osobně, jste spokojený s deseti góly v sedmi zápasech?

Nikdy jsem nebyl velký střelec, takže jsem za tuto bilanci samozřejmě rád, ale fotbal je týmový sport, mám radost z každého gólu, který jako tým vstřelíme.

Povedené výkony vás katapultovaly z výběru do 23 let do reprezentačního áčka, nastoupil jste při Nations Cupu v Budapešti a byl i na přípravném kempu v Českém Dubu. Jak si to užíváte?

Maximálně. Všechno se to seběhlo strašně rychle. Odehrál jsem tři zápasy v Superlize a jeden kvalifikační turnaj do 23 let, najednou už jsem letěl na mistrovství světa do Kyjeva. Mistrovství se mi povedlo, dostával jsem na něj kladné ohlasy a myslím, že i díky němu přišla pozvánka na Nations Cup v Budapešti s áčkovou reprezentací.

Rýmařov v přípravě prohrál se Šternberkem 2:3.
FOTO: Šternberk otočil generálku s Rýmařovem, pro jaro chystá novinku

Myslíte na červnové mistrovství Evropy v malém fotbale v Košicích?

Bylo by hezké opět reprezentovat, navíc za mužskou kategorii, ale abych byl upřímný, tak moc nemyslím. Kvalita a konkurence je v týmu obrovská. Nechtěl bych dělat finální nominaci.