„To bylo ale fakt nejvíc v jednom zápase a bylo to v přáteláku,“ usmívá se 26letý bombarďák z 1. A třídy, po kterém stabilně pokukují kluby z vyšších soutěží.

V hledáčku jej má třeba i divizní Přerov, kde kopal už v 8. a 9. třídě.

„Nabídek jsem teď měl asi pět. Dva kluby byly z krajského přeboru, tři z divize. Slíbil jsem jim, že se ozvu v zimě, až se vyřeší moje pracovní místo. Pokud bych měl na fotbal víc času, nebránil bych se tomu zkusit si ještě vyšší soutěž, bylo by to hezké,“ přiznává Lukáš Kovařík, který už střílel góly i v krajském přeboru v dresu Želatovic.

Do vyšších pater se ale (zatím) nepodíval. A je to možná velká škoda.

Naposledy ukázal snajpr z Lipníku svou chladnokrevnost v 6. kole B skupiny 1. A třídy. Jeho tým hostil Plumlov a Kovařík čtyřmi góly režíroval výhru domácích 4:0. Jako by se nechumelilo.

„Bylo to ale těžké, Plumlov přijel bránit, celkem jsme se trápili, po půlhodině ale přišla průniková přihrávka, první šance a padlo to tam,“ pousmál se kanonýr. Čich na góly pak ukázal ještě třikrát.

ZAČÁTKY V ZÁLOZE A NA LAVIČCE

Lukáš Kovařík přitom v mládežnických letech začínal ve středu zálohy. „Měl jsem menší problémy s koordinací, vysedával jsem spíš na lavičce,“ vzpomíná. „Pak jsem ale na sobě makal a snad se to od toho odvíjelo. Navíc vlastně trénuji i v práci. Chodím běhat a dělám něco navíc,“ prozradil Lukáš Kovařík.

Výborný střelec je totiž vojákem z povolání. „Má to své výhody i nevýhody. Teď třeba řeším tu pracovní pozici, nemohl jsem kývnout na některé nabídky z fotbalu,“ připomněl Kovařík.

Jeho statistiky nicméně mluví za vše. I v krajském přeboru v Želatovicích byl nejlepším střelcem svého týmu.

Po návratu do Lipníka nad Bečvou pak nasázel v 1. B třídě za sezonu 33 branek, třicetigólovou hranici pak pokořil ještě jednou. No a loni před koronavirovou pauzou stihl dát „pouze“ sedmnáct kousků.

Kovaříkovi by zkrátka slušela vyšší soutěž. „Třeba to v zimě klapne, přípravu odbouchám někde jinde a uvidíme,“ nechává si střelec dveře otevřené.