V Ústí ale zažívají návrat na špici tabulky. A také comeback úspěšného kouče. Radim Žingor v roli asistenta hlavního trenéra Pavla Sencoviciho pomáhá Sokolu k lepším výsledkům. „Já jsem ale neodešel nikdy,“ hlásí klíčový muž ústecké kopané.

Jak se formoval váš návrat na lavičku Ústí?
Pomáhal jsem v manažerských věcech nebo se sháněním hráčů. V zimě 2018, když jsme se chtěli zachránit v divizi, jsme ale ze 34 oslovených hráčů dotáhli dva. Tenkrát do posledního mančaftu soutěže nikdo nechtěl jít. Blížil se pak konec sezony a vypadalo to, že se kádr rozpadne úplně. Po sestupu jsme se se starostou Ústí a vedením domluvili, že to založíme na bázi rodinného klubu, s hráči z nejbližšího okolí. Bez pomoci výboru a obce s panem starostou Vykopalem by to nešlo. My teď totiž nemáme žádného generálního partnera, jako dříve byl pan Smolka.

Proto se trenérem stal bývalý hráč áčka Pavel Sencovici?
Ano, s tím, že mu já budu pomáhat. Vyřešil jsem si práci i zdravotní problémy a měl jsem čas se tomu věnovat oficiálně. Takže jsme společně s Josefem Velochou takovými třemi dušemi týmu. Pavel Sencovici trénoval dříve Černotín, ale bylo jasné, že z okresní soutěže nemůže skočit do krajského přeboru. Proto jsem mu chtěl pomoct. Pavel je opravdu snaživý, chtěl jsem spolupracovat právě s ním, a teď to funguje.

Takže v týmu jsou prakticky jen lokální hráči z Hranicka?
Máme tam vlastně samé Hraničáky. Je tam ještě David Urbášek, který ale už u nás působí šestým rokem. Ještě jsem oslovil Erika Smítala, u kterého jsem viděl, že v HFK Olomouc to není to pravé ořechové. Tak jsme se domluvili, chtěl se vrátit do Ústí. Ten je v podstatě jediný, který dojíždí. Už byl ale vyzkoušený, do mančaftu zapadl parádně. Má to v hlavě dobře uspořádané. Jinak jsou to všechno hráči z blízkého okolí, znají se, kamarádí se.

A daří se vám. Jste na druhém místě krajského přeboru. Cítíte tam i postupové ambice?
Vlastně nevím o klukovi, který by řekl, že se postoupí. Jsou to borci, kteří si to už vyzkoušeli a vědí, že v divizi by to vypadalo úplně jinak. Hrají to kvůli tomu, že je to baví. Když se vyhrává, tak vás to samozřejmě baví o to víc. Teď je to tak, že i když se prohraje, tak to hráči hodí za hlavu, protože je nic netlačí. Jsme na druhém místě, hrajeme dopředu – to, co jsme chtěli hrát. Parta drží pohromadě. To je pro nás důležité.

Teď jsou ale soutěže pozastaveny. Pokoušeli jste se nějak trénovat?
Nám to naprosto zhatilo to počasí. Potřetí letos přišla voda. Tentokrát dokonce byla do takové výšky, že opravdu chybělo pět centimetrů do zatopení šaten. Včera (v sobotu, pozn. red.) jsem se byl na hřiště zase podívat a pořád se tam nedá vjet. To hřiště dostalo zabrat, dá se říct ze všech povodní za poslední dobu nejvíc. Modlili jsme se, aby to nezatopilo třeba naši rehabilitační linku a další věci, které máme vevnitř. Tam kdyby se voda dostala, tak ta škoda bude velká. Naštěstí po úpravě koryta Bečvy se to rozlilo úplně jinak než dříve, voda přicházela úplně z jiných míst.

Takže vás teď čekají úklidové brigády?
O půl páté ráno první den hned kluci naběhli, hlavně Ústečáci. To byla první brigáda. Dávali jsme věci nahoru, aby to nebyla nějaká hrůza. Jak voda opadla, tak jsme zase stěhovali všechno zpátky. My už jsme na to ale pomalu zvyklí.

Teď to stejně vypadá, že soutěžní zápasy se dohrají až před startem jara…
My jsme ani nedomlouvali soupeře na přípravné zápasy v zimě, bylo nám to jasné. Myslím, že ti nahoře udělali to nejlepší, co mohli udělat. Třeba to bude nějakou turnajovou formou, ale to střílím od boku. Ale když bude normální zima, tak my ty zápasy můžeme odehrát u nás na dvojce.

Spíš se ale nabízí, že byste domácí zápasy třeba v únoru hráli na umělce v Hranicích, je to tak?
Jasně. Teď je s Hranicemi spolupráce velmi dobrá. S Markem Chudým (sportovní ředitel SK Hranice, pozn. red.) komunikujeme každých čtrnáct dní. Opravdu nám vychází vstříc s hráči, my jim zase vypůjčujeme občas hřiště na tréninkové jednotky. Dá se říct, že to funguje nejlépe za posledních x let. Příkladem je Marek Vyka, zdravotní problém už mu neumožňoval hrát divizi a účastnit se tréninkových jednotek. U nás je ale v každém případě členem základní sestavy. Taky nám chyběl gólman. Domluvili jsme se nakonec s Filipem Páleníkem ze Všechovic, který je navíc univerzál a může hrát i v poli. Hodně nám pomáhá. Na oplátku jsme Tatranu uvolnili Davida Zezulku, který v divizi utvořil stabilní stoperskou dvojici s Richterem. S okolními kluby vycházíme dobře.