Teď už chystá další parádu, pro hráče i fanoušky vypravuje autobus do Troubek, kde jeho tým čeká šlágr okresního přeboru mezi prvním a druhým celkem tabulky.

Jaroslave, naposledy výhra 9:2 nad Potštátem, čekali jste až takovou kanonádu?

Nečekali jsme takovou přestřelku, ale na utkání jsme se těšili. Šlo totiž o bratrovražedný brankářský souboj, zápas byl proto nahecovaný z obou stran. My jsme chtěli, aby byl šťastnější náš gólman.

To jste tedy brankáře Potštátu Patrika Nejedlého moc nešetřili.

Nešetřili, upřímně, bylo nám ho až líto, docela nám to tam padalo. Fanoušci už skandovali „deset“, ale to se nepodařilo, i když jsme v poslední minutě nevyužili obrovskou šanci. I tak si myslím, že pro diváky to byl nádherný zápas.

To rozhodně. A co Lukáš Nejedlý, byl šťastný, nebo mu bylo líto bráchy?

Nevím, jestli doslova říkal, že by mu ho bylo líto, ale určitě bylo. Každopádně nám děkoval, že jsme to zvládli, byl určitě spokojený. Měl tam celou rodinu, byl to pro něj pikantní souboj.

V utkání taky padly dva hattricky. Ten jeden byl váš. To bude asi pěkný příspěvek do kasy, ne?

To nevím. Nemáme vysloveně sazebník. Doufám, že kluci nebudou nic moc chtít (usmívá se).

V klubu jste předsedou, na starosti máte spoustu dalších věcí. Neříkejte mi, že jste i pokladník.

No, nechci říkat, že ho dělám. Nemáme přímo pokladníka. Kluci prostě automaticky vědí, co se sluší a patří, když jsou nějaké narozeniny, svátek, nula, vypsané prémie nebo hattrick. To v kabině funguje.

Štengrovali jste se nějak s autorem druhého hattricku Lukášem Vozákem, kdo dá více branek?

To jsme se určitě neštengrovali. V ten moment nám ani nedocházelo, že branky máme tři a současně oba. To se tady totiž dlouho nestalo.

Skaličce patří v tabulce okresního přeboru druhé místo. Máte i ambice na postup?

Je to těžké. Chceme hrát na nejvyšších příčkách, předvádět pěkný kombinační fotbal, bavit lidi doma i venku. Vyhrát soutěž chceme, ale postup? To je otázka, na kterou neumím odpovědět. Když například vidíte Hustopeče a Pavlovice, které postoupily v minulé sezoně, jak se jim výsledkově daří, je to na zváženou. Jestli hrát páté kolo u vozu, nebo hrát o soutěž níž na špici.

Navíc je dnes náročné sehnat kvalitní hráče, že?

Přesně tak. Už tady není z čeho brát. Máme jeden ze starších týmů, já patřím k nejstarším hráčům na hřišti. Potřebovali bychom věkově obměnit kádr, ale prostě momentálně není jak. Mladí kluci mají jiné zájmy, nebýt starších hráčů, kteří jsou do toho zapálení, je problém všude. Nějaká generace nám dorůstá, ale chvíli potrvá, než ji zapracujeme.

Nejvíc zapálený jste do toho asi vy. Jste předsedou, dáváte hattricky. Prozradíte, co všechno máte v klubu na starosti?

Dělám tady toho hodně, ale jsou tu i lidé, kteří mi pomáhají, bez kterých by to nešlo. A samozřejmě by to nešlo ani bez podpory rodiny a manželky. Přišel jsem do klubu v roce 2010 z Ústí, kdy jsem byl ještě mladý. Fotbal ve Skaličce založil můj děda. V roce 2010 to tady ale bylo na bodu mrazu. Nechodilo se, výsledky byly nulové. Řekl jsem si, že se do toho opřu, zkusím zdejší fotbal postavit na nohy, stabilizovat ho, vybudovat nějaké zázemí, partu a podařilo se. Postoupili jsme do okresního přeboru, myslím, že dvanáct let práce se zúročilo.

A musela to být spousta práce, kterou vám těžko někdo zaplatí. Jste velký srdcař?

Člověka to baví, fotbal ho naplňuje. Bez toho to dělat nejde. Je to žrout volného času. Nezdá se to, ale i když hrajeme druhou nejnižší soutěž, člověk kolem toho musí běhat, je to náročné. Bez lásky k fotbalu by to nešlo.

Co plánujete teď?

V neděli jedeme do Troubek na šlágr kola, první s druhým, soupeř ještě neprohrál. Budeme vypravovat autobus pro naše fanoušky i hráče. Jedeme si to tam užít po všech stránkách.