Na okresní úrovni jsou fanoušci Potštátu se svým aktivním fanděním docela raritou. Jak dlouho to zde vlastně probíhá?

To už bude takových 25 let. A většina z těch kluků, kteří s tím tehdy začali, jsou dnes čtyřicátníci a stále tady na tu tribunu chodí. A to je co říct, protože když jsme s tím začínali, tak měl Potštát mnoho sezon za sebou třeba i nula bodů. A prohrávali jsme po výsledcích jako 0:16, 0:18 a tak podobně. Neskutečným způsobem jsme slavili první gól i první bod. A když jsme pak poprvé v životě nebyli poslední, tak jsme to oslavili opravdu neskutečným způsobem (úsměv).

Opravdu? A jakým?

Všichni společně jsme tady na hřišti pili asi čtyři dny v kuse (smích). I s hráči, ze kterých už jsou dnes také fanoušci.

Tak to je slušná oslava (smích). A to jste ještě nevěděli, co vás čeká, že?

Přesně tak. Postupně jsme začali být lepší, lepší a lepší a stalo se něco neuvěřitelného. Postoupili jsme do okresního přeboru. Od té doby se ta fanouškovská rodina začala rozrůstat a začali jsme jezdit i na výjezdy. A bereme to v podstatě jako takové poděkování klukům za to, že nám každý víkend dělají radost. A my budeme fandit opravdu pořád. I třeba za stavu 0:5. A teď si to poděkování zaslouží opravdu, protože čtvrté místo v okresním přeboru je nejlepší výsledek v historii.

Říkal jste, že jezdíte i ven. Jak na vás reagují místní?

Velmi pozitivně. Dokonce nám několikrát říkali i hráči toho domácího klubu, že jim to strašně pomáhá. Což je ale druhá stránka věci, že vlastně nabudíme hráče soupeře a naši kluci to pak mají těžší (smích). Celkově už nás ale všichni znají a těší se, až přijede Potštát.

Tak to je paráda. Ale přece jenom, stalo se vám za ty roky někdy, že ta reakce byla negativní?

Takový menší problémek se stal teď při minulém venkovním zápase v Brodku, ale bylo to opravdu jenom lokální. Nadával nám tam jeden člověk. Ale to je jedno. Ty pozitivní reakce jednoznačně převažují. I my se snažíme vystupovat v přátelském duchu vůči soupeřům.

Je něco, co chcete ve svém fandění ještě vylepšit?

No nevím. Těch písniček máme už strašně moc a ani je mnohdy nestihneme odzpívat všechny. A jinak asi nic vylepšovat nechceme. Chceme jen udržet tu kvalitu, která městu Potštát náleží. Ono se to málo ví, ale Potštát je opravdu město. Má jen něco přes 1200 obyvatel a patří k nejmenším v České republice, město to ale je.

Víte i o nějakém podobném fan clubu působícím na podobné úrovni?

Vůbec ne.

Možná Hodolany?

Ano, to máte pravdu. Dokonce za nás jednu dobu chytal brankář původem z Hodolan. S těmi fanoušky jsme se ale nikdy nesetkali. Bylo by ale hezké se s nimi někdy potkat. Černo-bílí s černo-bílými, města Olomouc a Potštát. To zmiňuji znovu. Nejste žádná obec, ale opravdu město.

A jaká panuje spokojenost s letošní sezonou?

No ta byla naprosto suprová. O tom se ani nemusíme bavit. Vyhrávali jsme jeden zápas za druhým, i když to na tu I. B třídu nestačilo. A já vlastně ani nevím, jestli bychom do ní postoupit vůbec chtěli. Na jednu stranu by to samozřejmě bylo hezké, na tu druhou by už to ale, co se týče výsledků, tak perfektní být nemuselo. Mohlo by to přinést i blbou náladu do týmu. I spousta hráčů říkala, že chtějí zůstat spíše tady. Takhle se vyhrává, fanoušci se baví a to zase pomáhá hráčům.

Pomáhají vám i kluci z Ukrajiny…

Ti jsou skvělí. Serhii Khrapach je prostě hvězda. Doufám, že neodejde, ale bohužel si ho všimli i jinde. Odešlo by nám s ním ale i jeho 30 gólů. Na druhou stranu tady ale máme i své vlastní nadějné kluky. Takovou líheň mladých máme ve Spálově (okres Nový Jičín, pozn. red.).

Dobrá, tak už jen na závěr…

Na závěr se opijem! Budeme mít po zápase ukončenou a na ní bude všechno zdarma! (smích).

Tak to bude určitě super! Ale zpět k mé závěrečné otázce. Kam chcete, aby to tady jednou směřovalo?

Nejlépe pořád stejným směrem. Nikam bych to tady neposunoval. Důležité bude, abychom přežili my fanoušci, protože právě my tady tvoříme to jádro, které oslovuje celý okres. To je prostě pravda a nikdo nám to nemůže vzít. Vytvořili jsme si i vlajky a šály, které stojí 150 korun. takže vlastně úplně zadarmo. Vytvořili jsme si také heslo „Náš klub, náš život" a o tom to celé je.