Rozhodčí "divočiny v Bedihošti": Když se na vás žene 30 lidí, není to příjemné

Osobnost Deníku

S Rýmařovem jen bod. Viktorka na hraně sestupu, pomoci má Bogdaň

/FOTO + VIDEO/ Situace je pro přerovský fotbal vážná. Za současné konstelace by Viktorka…

Přečíst článek >

„Byl to nejhorší zážitek, který jsem měl. Od pískání mě to ale neodradilo. Když se ale na vás žene třicet rozčilených lidí a dobývá se pak k vám do šatny, tak to opravdu není příjemný pocit,“ řekl sudí Karel Landa, kterému ze strany fotbalové asociace bylo nejprve doporučeno, aby se k záležitosti podrobněji nevyjadřoval, dokud nerozhodne disciplinární komise. Proto k rozhovoru svolil až nyní.

Od zápasu v Bedihošti už nějaký čas uplynul. Jak se na události s ním spojené s odstupem času díváte?

Samozřejmě jsem si to všechno v hlavě od té doby několikrát promítal. Zážitek to byl samozřejmě hodně nepříjemný. Musím ale hned na začátek říct, že za svými rozhodnutími si stojím, i když mě mrzí, jak to celé nakonec dopadlo.

Kde se podle vás začalo schylovat k průšvihu?

Myslím si, že to bylo vyloučení hráče Luďka Zdráhala. Pan Zdráhal je bývalý prvoligový výborný fotbalista a mimochodem také bývalý kolega rozhodčí, ale zkrátka chtěl do mého rozhodování od začátku mluvit. Nejdřív za to dostal žlutou kartu, potom za faul druhou. Pro tamní diváky je to určitě ikona a miláček, ale myslím si, že jeho chování bylo nedůstojné. Při odchodu ze hřiště obešel snad celý stadion nebo celou Bedihošť, aby si se všemi povykládal, jak je to možné, že jsem si ho dovolil vyloučit. Já bych od takového hráče čekal, že se bude chovat jinak a spíš půjde příkladem. Pískal jsem a znám několik bývalých hráčů. Namátkou třeba Petra Švancaru, který hraje za brněnský Start. Tito hráči jsou spíš schopní rozhodčímu na hřišti pomoct. To pan Zdráhal bohužel moc nepředvedl, spíš naopak.

Divočina v Bedihošti: Sudího po výhře Olšan hlídala policie!

Konflikt však vyvrcholil až v závěru zápasu, kdy jste Bedihošti podle vyjádření jejích funkcionářů upřel penaltu za ruku.

Četl jsem to a nesouhlasím s tím vyjádřením. Pískám dlouho na to, abych rozlišil jasnou hru rukou, volejbalovou smeč, o které mluvili, a hru ramenem. Ale na to asi budeme mít názory. I s odstupem času tvrdím, že to pokutový kop nebyl. Ale OK, beru to. Každý má právo na názor a připouštím, že to někdo mohl viděl jinak.

Pomezní rozhodčí vám prý signalizoval, že viděl ruku.

To je další věc, která je komplikovanější. Rozhodčích je málo, takže v nejnižších soutěžích jen výjimečně jezdíme ve třech. Obvykle tedy na zápas jede jen hlavní rozhodčí a na čarách jsou pak tzv. Pomocní oddíloví rozhodčí. A víte, jak to je. Byla devadesátá minuta, byl to rozhodčí z domácí strany a já byl přesvědčený, že jsem situaci viděl dobře. Chtěl bych se ale ohradit proti tomu, že jsem měl údajně prohlásit, že si budu pískat, jak chci já. To určitě není z mých úst.

Konzultovali jste tu situaci spolu?

Prakticky ne. Já jsem mu mohl říct jen něco ve smyslu, že jsem to viděl líp, ať dá praporek dolů. On jej zahodil a šel pryč.

Nakonec všechno vyvrcholilo tím, že jste skončil zamknutý v šatně a zavolal policii…

Už při odchodu ze hřiště jsem viděl, jak se lidé srocují a skoro sprintují směrem k šatnám, tak mi bylo jasné, že bych měl přidat do kroku. Pak přišly nějaké údery do dveří, tak jsem zamknul kabinu.

Jak dlouho jste byl takhle zamknutý?

Opravdu nevím, ten čas běží v takové chvíli jinak, ale pár minut. Jeden z funkcionářů mi pak řekl, že mám zavolat policii, že to bude nejlepší varianta. Tak jsem to udělal.

Bál jste se?

Přiznávám, že jsem byl rozrušený. Nic příjemného to nebylo. Víte co, každý máme svou práci, fotbal nás neživí. Nikdo neví, co se mohlo stát a skončit třeba na neschopence.

Jak jste policistům vysvětloval, co se děje a že by měli přijet?

No bylo to lehce úsměvné. Představil jsem se mu, že jsem rozhodčí utkání a diváci se na mě snaží dobýt do kabiny. Málem jsem je ale omylem poslal na hřiště Otaslavic, naštěstí jsem si uvědomil, že jsem udělal chybu, tak jsme si to včas vysvětlili.

Co se dělo když policisté přijeli?

Když hlídky dorazily, tak už byl docela klid. Na druhou stranu tam v rohu stále pan Zdráhal a několik domácích fanoušků zůstávalo a stále měl nějaké řeči. Strážníci je museli uklidňovat.

Na vlastní žádost jste pak neodjel pískat odpolední utkání, že?

Chtěl jsem předejít nějakému problému, protože jsem v Bedihošti slyšel fanoušky, že si na mě na tom odpoledním zápase počkají.

Měl jste už někdy podobný problém?

Snad jen jednou jsem zažil větší problém, ale posléze jsme si to vyříkali a dnes si spolu dáme i pivo. Je to v pohodě. Rozhodně to nebylo za účasti policie. Tady v Bedihošti to bylo suverénně nejhorší, co jsem zažil. Když se o tom psalo v novinách, tak se mi pak ozývali i lidi na Facebooku. Někteří se zajímali, jiní mě uráželi. Dotklo se to i mých nejbližších. Nemyslím si, že by to bylo na nižších soutěžích úplně obvyklé. Je pravda, že agresivita vzrůstá a sportovní kultura jde trochu do kytek. Fotbal v Česku i na této úrovni byl vždycky fenomén a můj pocit je, že to začíná mizet.

Kde je problém?

Zajímavé je, že třeba na první nebo druhé lize platí omezení ohledně prodeje alkoholu. Na těch nižších soutěžích to prakticky nejde uhlídat a pak se stává, že dochází k takovým incidentům. Spousta lidí to má tak, že jsou frustrovaní z práce a z politiky a ze všeho a pak se na fotbal jdou vyřvat.

Uvažoval jste o tom, že byste třeba s pískáním po tomto incidentu skončil?

Neodradilo mě to. Pískám pořád dál. Ujasnil jsem si to, v hlavě a ve svém okolí ale jsem docela přesvědčený, že pokud by se mělo něco podobného opakovat, tak skončím.