„Celý život jsem bránil, tak jsem řekl, že už bránit nebudu,“ směje se dnes už útočník druhého celku tabulky, který se s podzimem rozloučil pěti góly do sítě béčka Radslavic!

V posledním zápase se rozstříleli 9:0 B-tým Radslavic, co k tomu zápasu říct?

Nečekali jsme, že to bude tak jednoznačné. Nehráli ani špatně, nám se ale fakt dařilo.

Dařilo se hlavně vám. Dal jste někdy v zápase pět gólů?

Je to rekord. Ještě se mi tohle nepovedlo. Jarda (Škuta, pozn. red.) dal minule čtyři góly a přeskočil mě ve střelecké tabulce. Měl nějaké kecy, takže jsem rád, že jsem mu to zase oplatil (směje se).

Takže se s Jardou Škutou přetahujete o korunu krále střelců Skaličky?

Ano, on jím byl pokaždé, tak se mu to snažím ztížit (úsměv).

Jak se vlastně zrodil váš příchod právě do Skaličky?

Jsem zdejším rodákem. Ve fotbale jsem už moc neviděl budoucnost, tak jsem s ním úplně skončil. V hospodě ve Skaličce mě ale ještě přemluvili, ať si jdu občas ještě zahrát. Předtím jsem hrál už jen malé fotbálky.

Co vám fotbal v tak mladém věku znechutilo?

Člověk se musí rozhodnout, co je pro něj nejdůležitější. Trénoval jsem čtyřikrát týdně a už se mi to prostě znechutilo. Tak jsem s tím sekl a nelituji toho.

close Václav Veselka v dresu SK Hranice. info Zdroj: Pavel Hrdlička zoom_in Václav Veselka v dresu SK Hranice.

V civilním životě se nyní věnujete čemu?

Byl jsem předtím student. Ale přes covid jsem v podstatě sekl zároveň s fotbalem i se školou. Našel jsem si přes švagra práci u mobilního operátora, kterou dělám z domu. Neříkám, že je to navždy, ale zatím funguji takto.

Vím, že jste působil v mládeži Baníku Ostrava, co prozradíte o této štaci? Proč to nevyšlo?

Přestoupil jsem tam ve čtrnácti nebo patnácti letech. Byl jsem zvyklý pořád hrávat, pak ale přišlo první větší zranění. Myslím, že to byl kotník. Vypadl jsem ze sestavy a poprvé v životě jsem musel vysedávat. Asi jsem to nezvládl v hlavě. V tu chvíli se ozval Frýdek-Místek, v té době byl na tom ve stejné soutěži dokonce lépe než Baník, tak jsem tam přestoupil. Zpětně toho trošku lituji. Ale byla to dobrá léta.

Takže jste normálně žil v Ostravě, byl jste tam na internátu?

Jelikož ségra tam zrovna studovala a měla k dispozici byt, žil jsem v Ostravě se sestrou. Nemusel jsem být na intru. Chodil jsem na základku Jana Šoupala. Tam jsme měli tréninky v rámci tělocviku, vše je tam přizpůsobené fotbalu. Ředitel školy byl zrovna i mým trenérem.

A na co vzpomínáte později ve Frýdku-Místku?

Tam to bylo horší období. Měl jsem už tehdy myšlenky, že s fotbalem skončím. Prošel jsem si podobnými krizemi hodněkrát. Na hřišti jsem pak nebyl dobrý, nedokázal jsem kvůli hlavě podávat stabilní výkony. Řekl bych, že to byl největší problém v mé kariéře.

Přes mládež Karviné jste zamířil mezi muže do Hranic. Ti hráli divizi. Tu jste si vyzkoušel i ve Všechovicích, proč to nešlo dál?

V Hranicích jsem ze začátku byl v základu, ale pak jsem z toho vypadl. Ve Všechovicích to pak pro mě skončilo, ani mě to tam nebavilo. Bylo to už hodně krizové, říkal jsem si, jestli to vůbec má cenu.

Teď se fotbalem bavíte ve Skaličce. Jste druzí v okresním přeboru, myslíte ještě na titul?

Proti Troubkám to bude těžké. Hráli jsme u nich a byli výborní. Bude to těžké. Ale chceme vyhrát každý zápas, to je jasné!