Kovář slaví padesát. Dočká se dárku? Stále věřím v 300. ligový start, říká

Jak vzpomínáte na svoji kariéru?

Dobře. Začátky byly rychlé. Do profi fotbalu jsem skočil nečekaně rychle a díky nějakým zraněním jsem nastoupil za áčko Sigmy brzy. Ani jsem nečekal, že bych se mohl zapojit, ale měl jsem štěstí. Hodili mě do toho, celkem jsem to zvládl a pak už to šlo samo. S kariérou jsem spokojený, ale možná jsem toho mohl dosáhnout víc. To už je ale pryč a myslím, že jsem udělal maximum pro to, abych hrál dobře. Jen je škoda, že nejsem v téhle době, kdy mají kluci k dispozici všechno. My jsme neměli skoro nic, žádné pomůcky, regenerační věci a podobně. Teď to mají všechno pod nosem a někteří si toho moc neváží.

Co byste vypíchl?

Určitě start. S áčkem jsem chvíli trénoval a najednou přišel trenér Karel Brückner s tím, že budu hrát proti Realu Madrid. Pak už jsem se do toho dostával víc a víc, udělal jsem nějaké chyby, ale trenéři věděli, že jsem mladý a podrželi mě.

Zahrál jste si proti dalším slavným soupeřům v pohárech jako Marseille, Juventus, Fenerbahce, Dortmund.

Na to také hodně vzpomínám. Byly to velké zápasy pro Olomouc i nás jako hráče. Občas vidím nějaké video a když se s někým bavíme a vzpomínáme, tak je to příjemné. Mám dokonce něco i doma, ale nejsem takový, že bych si to pustil. Samozřejmě, když jsou poháry, tak si řeknu, ty brďo, hráli jsme také s Juventusem, Realem… Ale někdy na mě něco vyskočí na youtube a pak to jsou krásné vzpomínky.

Balcárek o kariéře, mládí na škváře, dnešních podmínkách či menší kvalitě hráčů

Byl největší úspěch vyřazení Dortmundu?

To nevím. Bylo to moc pěkné, ale já vidím největší úspěch v zápasech s Realem. Doma jsme remizovali a u nich těsně prohráli, ale hráli jsme tam dobrý fotbal. Sahali jsme po gólu a tyhle utkání byly nejvíc a nejlepší z kariéry.

Jak vzpomínáte na atmosféru, která na Andrově stadionu bývala?

Tady chodilo vždycky téměř dvanáct tisíc a bylo narváno, což bylo super. Lidé nás hnali a byla to atmosféra, která víme, že tady teď dlouhodobě chybí. Byla ale jiná doba, tehdy měli lidé jen fotbal a hokej, teď chodí také na jiné sporty.

Se Sigmou jste skončil druhý i třetí, takže máte hezké vzpomínky i na domácí soutěž?

Každoročně jsme šlapali těm nejlepším na paty. Bohužel první místo zatím nebylo, třeba bude někdy. S námi se ale počítalo a také suverénní Sparta se Slavií věděly, že jsme silní. Třeba by na to teď kluci mohli navázat, protože sezonu mají dobře rozběhnutou.

Jak vzpomínáte na trenéra Brücknera?

Hodně mě ovlivnil, protože si mě vytáhl a rostl jsem pod ním. Měl své metody, byl hodně na taktiku, posuny a napadání, což bylo nadčasové a vymyslel to on. Nějaké věci používáme i teď. Také měl na tu dobu celkem rád mladé hráče a nebál se je tam dát a zapracovával si je.

Co vám chybělo, abyste si zahrál za áčko reprezentace?

Prošel jsem všechny mládežnické kategorie, ale pak se to láme. Byla tam na mé posty stopera a krajního beka velká kvalita. Měl jsem smůlu, že tam byli velcí hráči a také, když se chtěl trenér Brückner přijet podívat na zápas do Německa, tak se mi to úplně nepovedlo. To asi také rozhodlo. Trošku mě mrzí, že nominace nepřišla, protože to bylo v době, kdy jsem si myslel, že bych se alespoň do širšího kádru mohl dostat.

V šestnáctkách jste vyhrál mistrovství Evropy.

Byl s námi Berger či Nedvěd, co si vzpomínám. Bylo to dobré a na začátku reprezentační kariéry ještě za Československo. Jeli jsme tam spíše jakou outsideři a překvapili jsme.

Hrál jste také v Německu, kde jste si vyzkoušel Bundesligu. Jiný svět?

Doteď každý říká, že to je jiný level, když jde ven. V tu dobu to bylo dvakrát tolik. V Německu bylo všechno - čtyři kondičáci, tři maséři… Servis byl velmi dobrý. Tady na zraněné hráče neměl nikdo čas, tam byl člověk celý den na stadionu a věnovali se mu.

Nejprve jste ale hrál druhou Bundesligu.

Měl jsem štěstí, že v Reutlingenu byli Jirka Barbořík s Milanem Kerbrem, kteří mi dopomohli k tomu, abych šel za nimi. I ta druhá je jiná než tady. Stadiony a zázemí je jiné. Většina mančaftů je na úrovni první ligy.

Relativně brzy jste se vrátil, proč?

Šel jsem tam celkem pozdě v téměř 29 letech. Posunul jsem se do Rostocku, kam šel trenér z Reutlingenu. Začátek jsem měl dobrý, ale druhý rok už jsem tolik nehrával, změnil se kouč a když jsem věděl, že mi končí smlouva, tak se ozvala Olomouc. Já jsem nevěděl, jestli zůstat, s dcerou jsme řešili školu a rozhodli jsme se pro návrat. V Sigmě mě lákala možnost hrát poháry, ale nedokážu říct, jestli to bylo dobře.

V Sigmě však přišel nepříjemný konec pod trenérem Paličkou.

Nebylo to úplně příjemné, s trenérem jsme si nesedli, měl jiný názor na starší fotbalisty. Nebylo to ideální, ale nestěžuji si. Šel jsem do Fulneku, se kterým jsme postoupili do druhé ligy a mám tam spoustu známých.

Neodešel jste z profesionálního fotbalu příliš brzy?

Asi jo. Možná, kdybych chvíli počkal, tak už trenér Palička tady nebyl a třeba bych v Olomouci ještě dva roky ligu hrál, nebo někde jinde. Ale já jsem nechtěl nikam utíkat. Nějaké nabídky jsem už předtím měl, ale Sigma pro mě byla srdcovka. I proto jsem zvolil nižší soutěž.

I kvůli tomuto konci máte na svém kontě 299 startů v lize a chybí vám jeden do Klubu legend.

V tu chvíli mě to vůbec nenapadlo. Nepřemýšlel jsem o tom, nezajímalo mě to. Neměl jsem to spočítané, ani se to nikde nepsalo. Přišlo to až potom.

Radek Šindelář vzpomíná: Po Hamburku jsme museli nosit každou botu jinou

Není to věc, která teď hodně mrzí?

Vím, že by to bylo hezčí. Delší dobu se o tom bavilo, abych si ho někde udělal. Možná to někdy bude, ale není to úplně aktuální. I když okrajově se o tom bavíme v Sigmě i teď, ale je to složité. Nejsem v pozici, kdy bych mohl tlačit, ale pořád věřím, že by to ještě mohlo přijít.

Když jste končil, věděl jste, že budete trénovat?

Asi hned ne. Ale když jsem ještě aktivně hrával nižší soutěže v Mohelnici či Zábřehu, tak jsem začal trénovat dorost a bavilo mě to. Jsem rád, že jsem u fotbalu zůstal takhle. Potom jsem trénoval také Valašské Meziříčí a šel jsem do akademie v Olomouci, kde jsem byl asi čtyři roky u žáků. Pak jsem dostal nabídku ze Sigmy k dorostu a posunul jsem se.

Máte také ambice dostat se do ligy jako trenér?

Jo. Měl jsem už nějaké nabídky tři, čtyři roky zpět na pozici asistenta v lize. Bylo to ale v době, kdy už jsem byl domluvený do olomoucké akademie. Myslím, že jsem měl i podepsanou smlouvu a nechtěl jsem to měnit, i když mě to lákalo a dlouho jsem se rozmýšlel. Možná to byla chyba a mohl jsem se tam už pohybovat, ale nevadí mi to.

I v padesáti letech hrajete stále aktivně I. B třídu za Hněvotín. Jak se cítíte?

Zatím si myslím, že to je dobré a stíhám. Důležité je, že nejsem nejstarší. Hráli jsme teď proti Hané Prostějov a pán měl 61 let. To mě motivuje. Stále mě fotbal baví a naplňuje. Dokud budu zdravý, tak si myslím, že hrát budu.

Mladí kluci vás tedy neprohání?

Moc ne, protože hraji střeďáka a nemusí se tolik dozadu. Když mi někdo utíká, tak na to máme obranu (úsměv). Už není rychlost ani koordinace, takže stopera už nehrávám. Myslím, že zatím mladým nezabírám místo. Kdyby to tak bylo, tak bych šel sám do nižší soutěže. Nevadilo by mi hrát okres nebo tak. Není to tak, že já chci někde hrát a všichni mě vezmou, protože jsem bývalý profesionální fotbalista. To ne.

Jaká je podle vás kvalita nižších soutěží?

Asi všichni ví, že to jde postupně dolů. Úroveň fotbalu jde dolů, hráčů je méně, většina klubů má problémy, aby se sešly. Mladí už nemají takové ambice. Možná na to má vliv i covid, po kterém se někteří nevrátili. Kdyby tam nebyli starší hráči, tak někde fotbal ani není, protože ti to drží.

Vy jste ještě nedávno hrával za Fulnek, kde jste se snažil fotbal pozvednout.

Postupovali jsme tam z I. B třídy do krajského přeboru, chvíli byly ambice, že bychom mohli i výš, ale pak se to zastavilo, byly tam nějaké finanční problémy a teď tam fotbal není vůbec. Je to špatně, protože to byl vždy fotbalové město, kde na fotbal lidé chodili.

Sedláček: Skauting mě pohltil, nižší soutěže nešly dolů, hráči umí jiné věci

Co říkáte na start sezony ligové Sigmy?

Myslím, že to ani lépe nešlo. Jsou třetí aktuálně, takže velmi dobrý vstup a nejde na to říct nic špatného. Všichni očekávají, že pojedou dál, protože fotbalový divák je náročný. Já věřím, že tým na to má, aby se držel nahoře. Už minulou sezonu nehrál špatně, hráči tam jsou vesměs stejní, více se sehráli, jsou sebevědomější a mohli by skončit lépe než předchozí rok a mohly by tady být poháry.

Co udělat pro to, aby na Sigmu chodilo více diváků?

Lidé jsou pořád zvyklí na poháry z minulosti a čekají, že to tady bude každý rok, což se zatím nedaří. Jsou nároční a možná, kdyby se postoupilo třikrát po sobě do pohárů, tak by si tu cestu našli. Věřím, že je klub se svými výsledky na dobré cestě.