Marek Jankulovski: Baník musí stát na odchovancích

A co se týká sportovní stránky?
Tady se nic nemění – Baník musí sázet na vlastní odchovance a prostě je začít zase vychovávat. A dávat jim šanciv první lize. V posledních letech se to ale z nejrůznějších důvodů nedařilo a vznikla tady poměrně velká díra ve věkové skladbě týmu, na kterou doplácíme. V minulosti k nám chodili hráči neodzkoušení, a i já byl k některým nákupům hodně kritický, protože jsem neviděl moc velký přínos pro tým i celý klub.

Během posledních let ale zaznívaly z klubu hlasy, že mladí odchovanci na první ani druhou ligu nemají… Loni třeba na úspěšném ME v Gruzii do 19 let za český celek pravidelně hráli Šašinka, Chvěja a Granečný, ale až na posledně jmenovaného se nikdo v týmu neprosadil…
To je hodně složité téma, ale pro budoucnost klubu klíčové. A já bych chtěl zdůraznit, že v prvé řadě je důležitý přístup samotných hráčů, který nemusel být vždy takový, jak si trenéři představovali. Na druhé straně je pravda, že Baník musí s těmito talentovanými hráči umět pracovat a prostě je vychovávat. Ne vždy to je jednoduché, ale klub jim musí právě při tom klíčovém přechodu z dorostu do seniorského týmu umět pomoci. Bez toho nové Baroše, Svěrkoše, Galásky nevychováme.

Tohle je teorie, jak toho chcete docílit?
Nemusíme vymýšlet nic nového. Když se podíváte na statistiky a odehrané minuty mladých kluků, kteří byli na hostování, tak zjistíte, že prakticky nikdo pravidelně nehrál. A to je samozřejmě velký problém. Tohle jsem se snažil hned po svém nástupu do funkce změnit. Mladí talentovaní hráči, kteří budou dávat fotbalu opravdu vše, tak by měli být uvolněni tam, kde budou opravdu hrát. Jinak to je špatně pro ně i samotný Baník. Špičkové české kluby si to umějí ošetřit smlouvami s druholigovými kluby a podobně se musí začít chovat i Baník.

Během jara při hektických záchranářských bitvách to nikdo z fanoušků neřešil, ale ze základní sestavy Baníku se až na Milana Baroše úplně vytratili odchovanci…
To je věc, která mě osobně samozřejmě mrzí, a chtěl bych ji časem změnit. I proto jsme se během letní přestávky snažili tým doplnit o hráče, kteří mají ke klubu i regionu vztah. A v tom taky chceme v budoucnu pokračovat. Baník je specifický klub a ne každý hráč odjinud je schopný ustát tlak, který je na hráče směrem od fanoušků vyvíjen.

Znamená to, že se při posílení zaměřujete na hráče z regionu?
Vždy je na prvním místě kvalita. V týmu ale kromě Milana Baroše a Denise Granečného odchovanci nehráli. To je fakt. Nechceme tady v budoucnu kupovat fotbalisty, kteří si do Ostravy přijdou jen zahrát, odkroutit jednu sezonu, vydělat peníze a jít zase o dům dále. My chceme stavět Baník doopravdy na hráčích, kteří mají ke klubu nebo regionu vztah.

Proto jste angažovali stopera Patrizia Stronatiho?
To je ideální příklad. Zio působil v Austrii Vídeň, v Mladé Boleslavi, zahrál si evropské poháry a nyní ještě v relativně mladém věku (23 let) se vrátil – pro mě jako hotový fotbalista – do mateřského klubu.

Jakou roli hraje při realizaci této myšlenky trenér Bohumil Páník, který dvacet let u mládeže Baníku působil a prostředí důvěrně zná?
Jsem rád, že na tuhle otázku mohu odpovědět. Naprosto klíčovou! Já jsem ve funkci krátce a říkám otevřeně, že pokud by tady byl trenér, který by neznal prostředí i ostravskou mentalitu, měl bych to mnohem, mnohem složitější. Je to taková shoda okolností, protože my jsme se v Baníku potkali ještě, když jsem tady jako dorostenec hrával. Je to srdcař, který má Baník v srdci, a záleží mu na něm. Je pracovitý a dostatečně zkušený. Se Zlínem si zahrál Evropskou ligu, Baník dokázal v minulé sezoně zachránit. To hovoří za vše.

Jak máte nastavenou spolupráci?
Jsme v každodenním kontaktu a všechny klíčové věci ohledně týmu spolu samozřejmě konzultujeme. Je to důležité, protože i když jsem za poslední rok a půl viděl všechny zápasy Baníku, tak nemám zase takový dokonalý přehled o hráčích z jiných klubů. Pro mě to je klíčový člověk v klubu, na kterého se mohu spolehnout. Už jsem to říkal, že v první sezoně se chci zaměřit hlavně na prvoligový tým. Chodím na všechny tréninky, zápasy, mluvím s hráči, trenéry a snažím se jim předat své postřehy – nebo být i oponentem. Výhodou je, že administrativní věci ohledně přestupů, registrací a podobně za mě vyřizují kolegové.

S jakými ambicemi vstoupí Baník do nové sezony?
Každý klub musí mít ambice. Ty přece k fotbalu patří! My ale vzhledem k dramatické a hodně hektické nedávné minulosti, kdy si klub sáhl na absolutní dno a byl na pokraji bankrotu, musíme být pokorní a hlavně trpěliví. Současný tým se ale podařilo stabilizovat a podle mého názoru má kvalitu. Věřím, že jsme schopni hrát klidný střed tabulky.

Fanoušci Baníku jsou ale před startem nové sezony pořádně natěšení. Závěr jara týmu vyšel a celá Ostrava věří, že se euforii podaří přenést do nového ročníku…
Já bych byl první, který bude skákat radostí, když se nám to povede. Fanoušky chápu, jejich přístup se mi líbí a byl mi vždycky sympatický. Měl jsem to štěstí hrát v Neapoli, kde to bylo podobné, a před každou sezonou každý mluvil o pohárech nebo titulu. Na druhé straně my musíme jít do nové sezonys pokorou i velkým respektem ke všem soupeřům.

Jak chcete ale euforii přibrzdit?
Třeba bude stačit připomenout, že před třemi lety klub spadl, pak sice hned postoupil zpátky, ale jen díky výhře nad Znojmem v posledním kole. Stejné nervy to byly i v minulé sezoně. Vždyť my v posledním zápase s Brnem byli za stavu 0:0 deset minut ve druhé lize. Fanoušek je od toho, aby doufal a věřil. Všechny lidi v klubu těší a motivuje, že Baník má stále tak velkou podporu. Na druhé straně právě lidé z vedení se musí na ambice týmu dívat reálně. Je nesmysl se chlácholit a myslet si, že se vše změní za půl roku a Baník bude bojovat se Spartou, Slavií a Plzní o titul. Tak to ve fotbale nechodí.

S jakým umístěním budete za necelý rok spokojený?
Určitě jsem nepřišel do Baníku s tím, že skončíme čtrnáctí a já budu spokojený. To rozhodně ne. Kdybychom skončili po základní části do desátého místa, tak by to bylo skvělé, protože by to znamenalo jistou záchranu a možnost se ještě poprat o Evropskou ligu.

Co vůbec na nový herní systém ligy říkáte?
Pro fanoušky to bude asi zajímavé, názory se různí. Uvidíme… Sám jsem zvědavý, jak to bude vypadat.

Překvapilo vás něco na práci manažera?
Poznávám nové lidi, které jsem znal jen od vidění. Pro mě je velkou výhodou to, že se v českém fotbale začínají stále více prosazovat kluci, proti kterým jsem hrával. Mám na mysli třeba Zdeňka Grygeru, Tomáše Rosického nebo Honzu Nezmara. Tím to máme asi všichni jednodušší, že se známe a dokážeme se o svých problémech – nebo spíše situacích – normálně pobavit. Jinak mě nic asi nezaskočilo. Nebyl jsem zvyklý na to, že mi chodilo sto e-mailů denně. Dneska je ale ve fotbale taková doba, že se po Evropě pohybuje spousta agentů, kteří nabízejí všem klubům desítky hráčů. Překvapilo mě snad jen to, že řada hráčů se nabízí sama, což za mé éry moc běžné nebylo.

Cítíte před začátkem sezony tlak?
S ním bych problém mít neměl, fotbal jsem hrál celý život a jsem na něj zvyklý. I když budu teď v jiné roli. Já hrál podstatnou část své kariéry venku a rád bych do Baníku přenesl jednu věc, která je pro mě naprosto zásadní. Celý klub – od kapitána ligového týmu až po paní sekretářku – musí táhnout za jeden provaz. A to neříkám jako frázi, protože klub musí vystupovat jednotně, i když to často není jednoduché. Ale prostě na nás všech, co tady pracujeme, je, abychom si dokázali vyjít vstříc. To je nesmírně důležité a věřím, že se to časem odrazí i na celkovém vnímání Baníku nejen v Ostravě, ale v celé republice.

To se krásně poslouchá…
Já to myslím naprosto vážně. Nechci dělat z Baníku AC Milán, ale zrovna tuhle věc, kdy klub drží za každé situace při sobě, bych chtěl tady zase zavést. Všichni musíme mít stejný cíl: posunout zase Baník zpátky mezi českou fotbalovou elitu. Nebude to zítra, za měsíc nebo rok. Chce to čas. Když ale bude Baník vystupovat zase jednotně, tak se nám to podaří. O tom jsem přesvědčený.

Letošní ligová sezona je výjimečná i v tom, že po dvaceti letech ji budou hrát tři kluby z Moravskoslezského kraje.
Pro celý region to je skvělé. Všichni víme, že poslední roky, hlavně díky Baníku, nebyly moc ideální. Já si ale myslím, že se všichni na vzájemná derby těší. A to i přesto, že mezi kluby panuje obrovská rivalita. To, že to je po dvaceti letech, je důkaz toho, že slezský fotbalový region se zase dostává zpátky do fotbalového dění. A z toho musí mít radost fanoušci v Ostravě, Opavě i Karviné.

Fanoušci Baníku se těší hlavně na derby s Opavou…
To budou zase super zápasy, které budou beznadějně vyprodané. Už jsem to zmiňoval bezprostředně po postupu a klidně to zopakuji. Jsem rád, že je Opava v lize, postoupila naprosto zaslouženě. Její výkony ve druhé lize byly výborné už rok předtím, kdy nás taky do posledního kola zlobila.

Během léta jste absolvoval i dvě fotbalové benefice Andrey Pirla v Miláně a Tomáše Rosického na Letné.
Byly to nádherné akce, kde jsem se potkal s celou řadou svých bývalých spoluhráčů. Hodně se vzpomínalo, bylo to moc fajn. V Miláně i v Praze. Na Letné nám všem došlo, že ta naše parta z nároďáku se bude potkávat už jen na těchto exhibicích. Z toho týmu, který skončil třetí na ME v Portugalsku, hrají jen Milan Baroš a Petr Čech. U něj jsme se ale v kabině všichni shodli, že bude chytat tak ještě deset let.

Hodně fanoušků vzpomíná i na vaši rozlučku na Bazalech, kterou sledovalo dvacet tisíc fanoušků. Uvědomujete si, že to byl poslední zápas, kdy byl stadion vyprodaný?
Pořád na to vzpomínám a dobře si to uvědomuji. Právě když jsem byl v Miláně a Praze, na beneficích, tak se mi vše zase vybavilo. (na chvíli se odmlčí) Co na to říct? Ještě jednou všem děkuji, že přišli. Vždycky, když si pustím z benefice nějaká videa, tak mi naskočí na rukou husí kůže, protože to byl jeden z nejhezčích zážitků v kariéře.

Kromě příchodu nových hráčů jste musel řešit i další pokračování Milana Baroše v týmu. Jaké to pro vás bylo, jednat se svým dlouholetým parťákem z národního celku?
Zase to bylo něco jiného. Bylo to zvláštní, když jsem seděl na druhé straně stolu. A musím říct, že jsem mu to i trošku záviděl, že řeší to, zda má ještě hrát, nebo ne. (směje se) Po posledním ligovém utkání s Brnem jsem cítil, že je Bary v obrovské euforii. A oprávněné! Bylo mi jasné, že až to nadšení opadne, bude si to muset i on promyslet a probrat s rodinou. Proto jsem byl rád, že jsme se s majitelem klubu v Praze potkali nejen s ním, ale také s jeho manželkou.

Byl jste nervózní z toho, že by skončil?
Moc jsem si přál, aby nám ještě pomohl. Ale na druhé straně jsem byl smířený i s možností, že pokud se rozhodne skončit, tak to vezmeme a pochopíme.

Jak dlouho ještě bude hrát?
Všichni víme, že u něj to je hlavně otázka zdraví. Když je fit a má natrénováno, patří pořád k nejlepším útočníkům v lize. Fotbal ho pořád baví a je to na hřišti vidět. Neřeším, jak dlouho to ještě bude. Užívám si každý jeho zápas. A vím, že až jednou skončí, bude pro mě velkou ctí si na jeho benefici zahrát. Pro mě to je totiž nejlepší hráč, který v Baníku kdy hrál. A jsem přesvědčený, že pokud by v Ostravě byl stadion pro padesát tisíc lidí, tak by ho Bary bez problémů vyprodal.

Kdo je Marek Jankulovski?
Datum a místo narození: 9. května 1977, Ostrava
Post: levý záložník, levý obránce
Kariéra: Baník Ostrava (1987–95), VTJ Znojmo (1995–96), Baník Ostrava (1996–2000), SSC Neapol (2000–02), Udinese Calcio (2002–05), AC Milán (2005–11), Baník Ostrava (2011)
Největší úspěchy: semifinále na ME 2004; stříbro z ME do 21 let 2000; vítěz Ligy mistrů, Superpoháru a MS klubů 2007; vítěz italské ligy 2011; účastník MS 2006, ME 2000, 2004 a 2008 a OH 2000
Ocenění: vítěz ankety Fotbalista roku 2007
Reprezentace: 78 zápasů/11 gólů (2000 až 2009)
Prvoligová bilance: 111/15 v české lize, 259/27 v italské lize Rodina: ženatý, manželka Jana, dcery Karolína a Kristýna

Ofenzivně laděný obránce, dříve nastupoval v záloze, odchovanec ostravského Baníku, Bazaly opustil poté, co si jej vyhlédl trenér Neapole Zdeněk Zeman, v seniorské reprezentaci debutoval v únoru 2000 v přátelském utkání proti Mexikum v roce 2002 přestoupil za 240 milionů korun do Udine, o tři roky později za zhruba 382 milionů korun do AC Milán, díky čemuž je pátým nejdražším českým fotbalistou, v roce 2007 se jako třetí Čech v historii radoval v dresu AC Milán z triumfu v Lize mistrů. V roce 2011 se po 11 letech v zahraničí vrátil do Baníku, avšak hned v prvním utkání s Hradcem Králové si po osmi minutách na hřišti obnovil zranění předního zkříženého vazu v levém koleni a musel podstoupit další operaci.