Jeho táta hrával hokej za Přerov a po skončení aktivní kariéry se dal na dráhu rozhodčího. A tak i Radek začínal s hokejem. Ten mu ale vydržel jen do druhé třídy. Přednost dostalo vzdělání a později fotbal. „Myslím, že v tom měla prsty asi maminka,“ pousmál se Radek Dubravský.

Jenže kopat do míče začal přeci jen poměrně pozdě a kolem patnácti let si uvědomil, že na velkou kariéru to nevypadá. „A tak jsem se možná i z toho důvodu, že tatínek pískal hokej, dal na rozhodování,“ začal Dubravský vyprávět svůj rozhodcovský příběh.

Jak zapomněl karty

Ten samozřejmě začíná na okrese, kde coby patnáctiletý klučina těžko můžete coby hlavní rozhodovat muže. K těm se dostanete nejdříve v osmnácti. Mávat ale můžete, samotné pískání pak trénujete u mládeže.

„Ráno mě rodič dovezl na utkání, odpískal jsem žáky, dostal klobásku a na závěr jsem šel mužům na lajnu. To byly typické letní fotbalové dny. Od osmi ráno do zápasu mužů, který začínal v 16.30, jsem byl na hřišti, člověk byl pak vyřízený,“ zavzpomínal Radek Dubravský a přidal i vtipnou historku ze svých začátků.

„Pískal jsem žáky v Újezdci, odkud mě táta převážel na dorost v Kozlovicích. Musel jsem převléct dres kvůli barvě. Jenže karty jsem nechal v dresu, který jsem svlékl. Takže jsem pískal poločas bez karet,“ zasmál se.

Přestože začátky jsou těžké, v 18 letech začal rozhodovat jakožto hlavní sudí muže. A přes mladý věk si získával respekt.

„Nesmíte dát týmům příležitost, aby zjistily, že vám to nejde. Pokud nemáte červené vlasy, červené kopačky, vykasaný dres a vypadáte a vystupujete normálně, najednou je třicátá minuta zápasu a nikdo nepozná, že neumíte pískat,“ říká Dubravský.

Fotbal má problém. Týká se i rozhodčích
Každá mince má dvě strany. Fotbaloví sudí nemají v Česku na růžích ustláno

Přerovský úkaz

Do vyšších a vyšších pater (a nakonec až do první ligy) se s Radkem navíc „propískávali“ hned dva další vrstevníci z Přerova – pomezní Petr Caletka a hlavní Tomáš Klíma.

„To nás společně udrželo u pískání, nutilo nás to na sobě pracovat. Musím říct, že jsme měli dobré zázemí na okrese v Přerově, o což se zasloužil předseda OFS Roman Páral, který se o nás hodně staral. Jezdili jsme na vzdělávací programy, společně se posouvali. Naše cesta do ligy trvala každému zhruba deset let,“ ohlédl se Radek Dubravský, který se přirozeně vyprofiloval do role hlavního rozhodčího v profesionálních soutěžích.

„Samozřejmě nám říkali, že není možné, aby se tři kluci z Přerova dostali mezi elitní sudí v lize. Je to svým způsobem úkaz. Zároveň ale také důkaz dobré práce, která za námi byla na okrese, v kraji i na Moravě,“ doplnil dnes už bývalý sudí.

Nároky a odměna

Umění vystupovat, zvládání teoretických testů, fyzická připravenost nebo dobrý pohyb na hřišti. To vše vytváří síto, přes které ti nejlepší projdou do nejvyšších soutěží.

„Od divize už na každé utkání chodí delegát, který vás známkuje. Pokud máte dobré hodnocení a jdou na vás dobré reference, ukážete i sebereflexi, pak je to signál, že můžete jít nahoru,“ popisuje Radek Dubravský.

Odměnou může být slušná výplata. Hlavní rozhodčí si vydělá ve FORTUNA:LIZE 25 000 korun za zápas. „Pokud máte formu a jezdíte tři, čtyři zápasy měsíčně, blíží se to platu hráčů, se kterými jsme na stejné show. Peníze dle mého odpovídají tomu, jaké nároky jsou na vás kladeny a jakou máte zodpovědnost,“ myslí si Dubravský.

Zmíněné nároky? Všichni rozhodčí mají fitness kouče, kterému například musí posílat prostřednictvím speciálních hodinek tréninkové plány. Také tato data pak vyhodnocuje komise rozhodčích. Fyzické i teoretické schopnosti ověřuje několikrát do roka.

„Musíte být připraveni de facto stejně jako hráči. Možná náročnost není až taková třeba v případě výbušnosti, ale v celkovém počtu naběhaných kilometrů za zápas se dostáváte hrubě přes deset. To jsou hodnoty, které naběhá záložní řada,“ upozorňuje Radek Dubravský.

Není co závidět

Vydělané peníze za nějakých sedm měsíců rozhodování vydělte dvanácti, na rozdíl od hráčů totiž sudí nemají smlouvy na celý rok. Stejně jako fotbalisté ale potřebují v zimě adekvátně natrénovat.

Takové zimní soustředění v teplých krajích, které je nezbytné pro kvalitní fyzickou přípravu před jarní částí sezony, si ale musí částečně hradit sami, podobně jako oblek, dresy či tréninkové vybavení.

„Spoléhat se tedy jen na peníze z práce rozhodčího nejde, když navíc víte, že každý zápas může být poslední,“ má jasno vedoucí sektoru v teplárenské společnosti.

A dobře ví, o čem mluví. Na listině pro profesionální soutěže figuroval pět a půl roku, má za sebou zvládnutá utkání před 14 tisíci diváky na Slavii, na horké půdě Baníku Ostrava i první zkušenost s Evropou v roli čtvrtého rozhodčího na Konferenční lize.

Přesto ho komise rozhodčích v prosinci 2021 po sérii smolných událostí z listiny pro první a druhou ligu stáhla. Níže už Dubravský pískat nechtěl, proto skončil.

To je ale jiný příběh.

Radek Dubravský
Smolař mezi rozhodčími. Dubravský skončil a vtipkuje: Jednou budu jako Csaplár