Ve zkratce: cílem bylo vytáhnout z FAČR peníze za předražené dezinfikování šaten. Asociace zaplatila firmě bývalého ligového fotbalisty Jiřího Tymicha téměř 10 milionů korun. Jenže místo devadesáti míst se dezinfikovalo pouze v jedenačtyřiceti klubech, a to ještě v mnohem menším rozsahu, než bylo „domluvené“.

V Olomouckém kraji bylo na seznamu FAČR, kde dezinfikování mělo proběhnout, celkem šest klubů. Některé o tom ale třeba ani nevěděly.

Například prvoligová olomoucká Sigma.

„Klub si není vědom toho, že by na tomto seznamu figuroval. Dezinfekci prostor Androva stadionu si vždy zajišťuje sám. Ze strany FAČR proběhla dezinfekce stadionu pouze v rámci Ligy národů před utkáním České reprezentace se Skotskem,“ sdělil hanácký klub prostřednictvím tiskové mluvčí Alice Zbraňkové.

Nikdo nedorazil

V trochu jiné situaci se ocitl druhý olomoucký klub ze seznamu, divizní HFK. O tom, že by v jeho areálu dezinfekce měla proběhnout, činovníci věděli, leč nikdo nedorazil.

„O všem jsme se dozvěděli až posléze. Nikdo s námi nejednal, že by něco nabízel, ani my jsme nevyvíjeli žádnou aktivitu. Z FAČR pak přišel dotaz, zda u nás dezinfekce proběhla, tak jsme nahlásili podle pravdy, že ne. Jinak máme informace jen z médií,“ řekl výkonný ředitel klubu Tomáš Morcinek.

Další střípek do mozaiky celého bizarního podniku přišel z Jeseníku.

„Kontaktovali nás, že nám potřebné věci dovezou. Volali přímo našemu správci, ani nevím, kde na něj vzali kontakt, a on jim měl spočítat, kolik toho bude. Poslal jim to, ale nic nedovezli,“ překvapil předseda účastníka krajského přeboru Tomáš Bříza.

Klub si nakonec dezinfekci musel vyřešit po vlastní ose. „Něco jsme si nakoupili, něco dostali od města a udělali si to sami,“ prozradil Bříza.

Kolik by to stálo? To já nevím, pane

Dezinfekce proběhla v kraji nakonec ve dvou klubech. Jedním z nich byl druholigový 1. SK Prostějov.

„Zareagovali jsme na to, že se objevila nabídka z FAČR,“ prozradil technický sekretář Tomáš Čepa.

„Realizace proběhla tak, že dorazil člověk z dezinfekční firmy. Provedl celou proceduru a zase odešel. Nevypadalo to, že by mělo proběhnout něco nestandardního,“ doplnil funkcionář.

Jednu perličku ale přidává.

„Vzpomínám si, že jsem se dotazoval na to, na kolik by podobná procedura přišla, pokud bychom si ji někdy v budoucnu chtěli objednat sami. Pán mi ale sdělil, že je řadovým pracovníkem a o cenách nemá žádné povědomí, takže jsem se nedozvěděl nic,“ řekl Čepa.

Právě s porovnáním ceny a kvality služby od FAČR, respektive firmy Tymich, totiž vyznívá velmi zajímavě. Zkušenost s tím mají v Přerově, kde na jaře provedli celkovou dezinfekci šaten po vlastní ose.

Stříkal to jako stromy

„Já bych za to ty prachy nikdy nedal. Jejich člověk tady byl asi jen půl hodiny, a to u nás dělal pět šaten, ani záchody nedezinfikoval. Máme dva baráky, které jsou od sebe vzdálené asi pět minut, takže tady více nachodil, než nastříkal,“ popisoval předseda klubu Břetislav Holouš.

„Jediný rozdíl byl, že oni to dělali jiným prostředkem. Ten člověk měl dezinfekci na zádech a stříkal to jak stromy. Nemuseli jsme předtím šatny vyklízet, protože to mělo být neškodné. Když si však rozpočítáte, kolik za to FAČR dal, kolik klubů firma navštívila, a rozpočítáte to na jeden klub, tak bych si to jako soukromý subjekt neobjednal,“ zakončil Holouš.

„Všichni z fotbalového prostředí jsme totálně naštvaní a pokud si na nás někdo vyúčtoval sto tisíc a my tady děláme fotbal zadarmo, tak mě to neuvěřitelně s**e. K nám nikdo nedovezl ani kapku. Celkově se nás to negativně dotýká,“ neskrýval rozčilení předseda divizního Šumperku Ladislav Šabo.

Ten na seznamu klubů „určených k dezinfekci“ také figuroval, ovšem samotní představitelé o tom neměli tušení.

„Všechno jsme dělali na naše náklady. Nakoupili jsme kanystry a dezinfikovali šatny a pomůcky. I teď máme u vstupu do budovy dezinfekci. Sice jsou šatny zavřené, ale sekretář tam má spoustu papírování,“ uzavřel bývalý brankář.