S fotbalem má již téměř desetileté zkušenosti a porovnává své zážitky jak z mužského, tak z dorostenecké­ho týmu.

Jaké je to, chytat v bráně divizního mužstva?
Již v přípravě jsem dostával šanci v brance, hlavně pak v pohárových utkáních. Poté mi řekli, že se mnou počítají do základní sestavy pro tuto sezonu. Za tuto šanci jsem rád. Vlastně už v loňské sezoně jsem nastoupil jako brankář ve dvou zápasech v závěru soutěže.
K fotbalu mě v devíti letech přivedl trenér Radim Žingor, který mě ještě teď vede v dorostu. Hlavně díky jeho práci spolu s trenérem brankářů panem Mikuškem mi výrazně pomohli nejen ve fotbale, ale i v životě. Během minulé sezony jsem si vyzkoušel postupně tréninky v týmech Opavy, Baníku i Sigmy. Největší zážitek byl asi trénink s Pavlem Srníčkem, který v současné době trénuje gólmany ve Spartě.

V divizi jsi určitě jedním z nejmladších, ne-li úplně nejmladší brankář. Jak tuto skutečnost vnímáš?
Tohle já moc neřeším. Určitě patřím k těm nejmladším na hřišti, ale beru to spíše jako výhodu, že se můžu ukázat proti zkušenějším hráčům.

Vedle divize vystupuješ i v dorosteneckém týmu. Jaké jsou zásadní rozdíly mezi těmito družstvy?
V dorostu je skvělá parta, tým hraje spolu několik let a v kabině je vždy výborná atmosféra. U mužů je to podobné, ale atmosféra není někdy vinou špatných výsledků úplně nejlepší.

Jsou současní hraničtí dorostenci připraveni pokračovat ve fotbale a nastoupit případně za hlavní tým SK?
Někteří kluci dostávají šanci již teď, což jim určitě může hodně pomoct. Pokud bude většina z nich pokračovat aktivně s fotbalem, tak se určitě můžou probojovat do A týmu.

Jak bys jednoduše zhodnotil letošní podzimní působení „áčka"? Dařilo se dostatečně, nebo jste naopak od této poloviny sezony čekali víc?
Očekávání byla určitě vyšší. Zvlášť po minulé povedené sezoně, kdy jsme skončili na čtvrtém místě, se čekaly lepší výsledky. Ale výkyvy ve výkonech mužstva vedly k bodovým ztrátám. Jsme ale teprve v polovině, soutěž je velmi vyrovnaná a já doufám, že na jaře se popereme o vyšší příčky.