Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak se rodil váš návrat do Hodolan?
Některé kluky z týmu tady znám. S Radimem Študentem hraju malou kopanou a ten se mě ptal, když jsem ještě hrál ve Všechovicích, jestli bych do Hodolan nešel. Nakonec k tomu došlo po covidu. Během všech vln jsme asi třikrát restartovali, když se soutěže přerušovaly. A v mém věku je znát každý rok. Když toho ani moc nenatrénujete, tak to je ještě horší. Minimálně třikrát týdně bych tam musel být, abych se dostal do nějaké formy. Tam a zpátky to mám 140 kilometrů. To už se mi nechtělo absolvovat.

Tak jste zvolil návrat domů…
V Hodolanech jsem hrál čtyři roky jako kluk. Už to tady asi i dohraju. S Všechovicemi jsem domluvený, že kdyby to bylo hodně dobré, tak dveře tam mám pořád otevřené, ale myslím, že už k tomu nedojde.

Hodolany (v černobílém) porazily Újezd 5:0. Marek Heinz
Marek Heinz se vrátil do Hodolan. Podívejte se, jak ho tam fanoušci přivítali

Areál se od té doby asi hodně proměnil, že?
Já jsem hrál ještě na škváře, teď je tam pěkná tráva, krásné hřiště. Je skvělé, jak tam chodí lidé a fandí se. Jezdí i ven, žije to. Je to parádní. Na takovou soutěž je to nevídané.

Vypadalo to, že jste si zápas s Újezdem užíval. Byly tam úsměvy. Berete už okres na pohodu?
Byl to první zápas. Doufám, že to bylo jen seznámení se soutěží a s prostředím. Co mě příjemně překvapilo už minulý týden, kdy jsem se byl podívat na zápas v Blatci byla perfektně nachystaná hřiště. Jak tam, tak teď u nás doma. Co se týká zápasu, tak věřím, že to z mojí strany bude ještě lepší. Nějakou dobu jsem nic moc nedělal, tak musím potrénovat a za dva nebo tři týdny budu i víc běhat a ne po hřišti jenom chodit. Ale tak vyhráli jsme 5:0, tak dobré.

Jak se vám líbilo hokejové střídání?
Hodně. Je to velká pomoc pro hráče mého věku, nebo i starší. Ta fyzická kondice už není na takové úrovni, ale umožňuje to hrát všem, kteří se ještě chtějí hýbat a hrát pro svůj pocit. Odehrát dvacet minut, pak si jít na deset minut spočnout a zase tam vletět, je perfektní. Jenom se musí hlídat, abyste na lavičce moc nezatvrdli (směje se).

Miroslav Skácelík (vpravo) s Brazilcem Melinhem při Zápase století.
Sigmácký hlasatel vzpomíná: Heinzův gól s Marseille? Jako bych měl Parkinsona

Jak velký rozdíl je v kvalitě hráčů?
Je to rozdíl v kvalitě hráčů, to je jasné. Na druhou stranu i tady máme šikovné a zkušené hráče, takže to nebylo jenom nakopávání, ale i kombinace. Jsou tam kluci, kteří hrávali výš a to je vidět. Jsou na balonu klidní a od takového stavu 3:0 už jsme měli hodně balon na kopačkách a mohli jsme dát daleko víc gólů.

Stavíte ještě před sebe nějaké cíle jako postup a podobně. Nebo už jde skutečně jen o zábavu?
Co jsem se bavil s klukama, tak bychom o postup hrát chtěli. Ale když se to nepodaří, tak se nic neděje. Nejdůležitější už je, aby se nikdo nezranil a abychom si všichni zaběhali, zahráli dobrý fotbal a bavilo nás to.