Úspěšný odchovanec hranické kopané těsně před koncem přestupního období doplnil soupisku svého rodného klubu, který se na chvostě MSFL brání sestupovému osudu. Muž, který měl ve dvaceti našlápnuto hodně vysoko, a pak si po autonehodě prožil svoje, se po vydařeném angažmá v Kazachstánu a podrazu slovenského Trenčína ocitl zpátky v rodném klubu.

ROZHOVOR

Jak se cítíte zpátky v Hranicích?

Těší mě, žemohuvůbec hrát, protože v Trenčíně jsem se nerozešel úplně v dobrém. Jsem rád, žemohuHranicím pomoci, byť není šance na záchranu příliš velká.

Trenér Wozniak si váš příchod pochvaloval, prý jste pro tým velkým přínosem. Má při současném složení šanci udržet MSFL?

Týmje složený především z mladých kluků, kteří spíše sbírají zkušenosti. Jsou talentovaní a v přípravě jsme sehráli několik vyrovnaných utkání. Mistrovské zápasy jsou ale něco jiného, ztráta na ostatní je veliká a musíme začít vyhrávat. Myslím si, že tým na to má. Budemeale potřebovat i hodně štěstí.

Změnilo se něco v Hranicích od té doby, co jste zde vyrůstal?

No, změnilo… Už tu není škvára, ale trávník (smích). Jsou tu i nové šatny a sprchy, jinak se toho ale moc nezměnilo.

Máte za sebou exotické angažmá v Kazachstánu i další štace, je vám osmadvacet. Znamená to, že návratem zpět do rodného klubu se kruh uzavírá?

Ne, to určitě ne. Můj příchod do hranického klubu souvisí s problémy, které jsem zažíval v Trenčíně. Po sezoně ale pravděpodobně půjdu jinam.

Před letošní sezonou jste přišel do slovenského klubu a během podzimu jste téměř nestřídal. Co se tedy změnilo?

Je to proměveliké zklamání a nerad o tom mluvím. Když jsem v létě přicházel do Trenčína, chtěl jsem podepsat smlouvu jen na půl roku, protože jsem počítal, že půjdu jinam.

V klubu mi řekli, že by s tím ovšem měli administrativní problémy a že podepíšeme na rok s tím, že v zimě budu moci zadarmo kamkoliv odejít.V průběhu podzimu jsem dostal nabídku od řeckého prvoligového FC Atromitos, jenže najednou zaměchtěl Trenčín odstupné. Když jsem šel za panemŠtefankem (pozn. místopředseda představenstva AS Trenčín, byl spojován s korupční kauzou Synotu) a připomnělmunaši dohodu, tak mnězačal sprostě nadávat. Klub mi také neplatil a dlužil mi nějaké peníze. Raději jsem tedy odešel do Hranic.

Jak vzpomínáte na angažmá v kazachstánském Irtyši Pavlodar?

Velice rád. Odešel jsem tam v lednu 2004, kdy jsem tady měl nehodu a potřeboval jsem se spravit. Byl jsem v kvalitním mužstvu, které hrálo pořád o první a druhé místo, a finančně to promnebylo také výhodné. Po dvou a půl letech už jsem ale chtěl být blíž k domovu.

Co vám utkvělo v paměti nejvíce? Přece jen, mentalita lidí musí být úplně odlišná…

Byl jsem připraven na všechno, takženemohuříct, že bymětam něco překvapilo. Byl to proměspíš příjemný šok. Po městech se proháněly poslední modely aut, ale Evropa to samozřejmě není. Patrné byly rozdíly mezi bohatými a chudými.

A vaše fotbalové zkušenosti z Kazachstánu?

Vedle moderních stadionů jsme hráli i na takových, které by neobstály ani v naší třetí lize. Na náš tým chodilo v průměru kolem deseti tisíc diváků amněse hned v prvním utkání podařilo dát branku. Příště už tam visela česká vlajka a u ní napsané moje jméno.

Na utkání jsme létali letadlem, chudší týmy ale jezdily třeba třicet hodin vlakem. Když jsme hráli o první místo v Almatě a prohráli jsme 1:2, tak nás trenér nechal za trest jet zpátky vlakem a cesta trvala třicet pět hodin.

S přítelkyní jsme si ale Kazachstán oblíbili, a pokud bych nenašel angažmá v Evropě, šel bych klidně zpátky. Jednání s řeckým Atromisem ale pokračují a příští týden bych měl podepsat předběžnou smlouvu.