„Manželka musela ustoupit z místa pro vestavěnou skříň,“ směje se dnes nejspíš největší sběratel fotbalové obuvi v Česku.

Vzpomenete si, jak jste před šesti lety se sbíráním kopaček začínal?

Začal jsem v mé skříni v ložnici. Mám ještě nějaké fotky. Začalo to s nějakými deseti páry. Měl jsem z toho obrovskou radost, pořád jsem je vytahoval, fotil. Pak se to začalo rozrůstat. Bydleli jsme v bytě 2+1, poté jsme se přestěhovali a možnosti poté byly lepší. Manželka musela ustoupit z místa pro vestavěnou skříň. Narval jsem tam police. To ale taky pak už nestačilo (úsměv).

Julius Majerský z Bělotína a jeho sbírka kopaček.
Brankář z Bělotína dal přes milion do kopaček. Sbírá kousky Ronalda i Messiho

Takže jste to řešil hledáním pronájmu jiného prostoru?

Napřed jsem musel přikoupit skříň do ložnice. Rval jsem to mezi trička, vyhazoval jsem své vlastní věci, měl jsem jich fakt jen pár. Hlavně to nesmělo být manželce na očích. Není moc příznivec (směje se). Pak už to zašlo tak daleko, že jsem musel vymyslet, kam to uložit. Krabic i míčů je opravdu spousta. Nenapadlo mě nic jiného, než jít na obec. Uvidíme do budoucna, jestli to bude stačit. Teď sídlím v podkroví, takže je tam spousta místa, které se využít nedá. Stěny jsou ze sádrokartonu, na ty nic nedám.

Musíte být odborníkem na kopačky. Co byste doporučil někomu, kdo vám řekne, že má silný nárt?

Nevím, asi třeba adidasky Predátory, jsou to mohutnější boty. Pro užší nohu pak určitě Vaporky (Nike). Ty modely znám, ale vyzkoušené ty nové, přiznám se, nemám. Dříve jsem hrával vesměs v kopačkách Nike.

Kopal jste i divizi v Hranicích, obuvi máte spoustu. Neláká vás to ještě něco nazout a jít si zahrát?

Skončil jsem asi před pěti lety. Výkonnost už není taková, i když zdraví furt slouží. Mám ale dvě malé děti. Kluk má sedm let a druhým rokem hraje v Hranicích fotbal. Trénuji ho ještě s kamarádem Honzou Březíkem, což je trenér mužů v Bělotíně. Spolu máme na starosti kategorii U9.

Kde všude jste ještě během své brankářské kariéry působil?

Moc jsem toho neprocestoval. V Hranicích jsem byl od mládeže až do mužů. Po vojně jsem přestoupil do Ústí, kde se postupovalo z I. B třídy do kraje. Tam jsem strávil šest let. Z Ústí jsem šel do Bělotína, a když fungovala spolupráce Bělotína s SK Hranice a pod trenérem Sobkem a v divizi neměli druhého gólmana, poprosili mě, jestli bych nepomohl. Napřed jsem to střídal, šlo to, protože Bělotín byl něco jako farma Hranic. Později jsem si ale řekl, že buď budu tam, nebo tam. A asi tři roky jsem pak byl v Hranicích.

Julius MajerskýJulius MajerskýZdroj: archiv J. Majerského

Byly to nejlepší roky vaší brankářské kariéry?

Je to tak. Úspěchů jsem moc neměl. Hrozně rád vzpomínám na tohle období. Už jsem nebyl puberťák, fotbal jsem bral jinak než mladší kluci. Dělal jsem to spíš srdcem a pro tým, ne pro peníze. Nechci samozřejmě zapomenou na Ústí, měli jsme úspěchy, ale to bylo období v mladistvém věku. Před zápasem na pivo, pak je vám blbě a jdete na zápase (směje se). To taky mělo něco do sebe, ale raději vzpomínám na zralejší období v Hranicích. Ale i v Bělotíně bylo dobře.