Jak na svoji kariéru profesionálního fotbalisty vzpomínáte?
Byl jsem hrozně mladý. Je škoda, že se to nějakým způsobem pokazilo a je zbytečné se k tomu vracet, protože to člověk nevrátí, ale chybu tenkrát udělala určitě i Holice.

Povídejte.
Nejprve mě chtěla Sigma Olomouc do první ligy, ale klub mě nepustil. Potom jsem dostal pozvánku do reprezentace do devatenácti let. Trenér Roman Pivarník si mě pozval do VIP a tam mi oznámil, že mě nepustí. Devatenáctka totiž hrála mimo reprezentační pauzu. Vysvětlovali mi to tím, že když jsem členem základní sestavy áčka, tak mě pustit nemusí. Místo toho jsem hrál zápas s Xaverovem, který skončil 0:0. Na to utkání si pamatuju, protože mě to tehdy hodně mrzelo, že mě nepustili na sraz do Prahy a byl jsem z toho špatný.

Ani později jste se ale výš už neposunul a hrál jste jen nižší soutěže. Jakto?
Byl jsem mladý a všechno mi to stouplo do hlavy. Měl jsem to v ní takové trošku neuspořádané. Byl jsem frajírek, víc volného času, takže hodně diskotéky, víc toho lumpačení a fotbal mě prostě nějak držel.

Jak se vaše kariéra vyvíjela dál?
Měl jsem jít do třetí ligy do Prostějova, ale nedohodl jsem se na podmínkách. Koupil mě Vojta Piňos na Nové Sady. Údajně za nějaké obrovské peníze. Dal mě do Králové, kde byla tehdy divize, kterou chtěl zachránit, protože si ji koupil právě na Sady, kam se měl tým přestěhovat. V Králové se mnou hráli taky Peťa Kirchbaum, Prášilík nebo Jirka Barbořík. No, prostě matadoři ze Sigmy, takže to byla další zkušenost. Vyzkoušel jsem si potom i Rakousko a chodil různě po divizích. Paradox je, že čím nižší soutěž, tím více peněz člověk dostane.

Potom ale přišly nefotbalové problémy. Jak jste se dostal k prodeji drog?
Nebylo to kvůli tomu, že už jsem nebyl profík. Bylo to kvůli špatným lidem, které jsem měl kolem sebe. Dovedl mě k tomu jenom a pouze hazard. Byly z toho rychle vydělané peníze. Půl roku před zatčením už jsem ani nikde fotbal nehrál, protože jsem v tom lítal a neměl jsem na nic čas. Už to nešlo.

Jak na to teď zpětně nahlížíte?
Člověk udělá chybu. Já jsem svůj dluh společnosti splatil. Nejvíc jsem to však neodnesl já, ale můj táta, protože to byla ostuda. Na druhou stranu sice tím trpěl, ale ať jsem udělal jakékoliv špatné věci, tak stál při mně. Dostal jsem se do toho vlastní vinou a kdybych to měl v hlavě trošku spořádané a srovnané, nestalo by se to.

Nezavřelo vám to potom dveře do některých klubů?
To ne. Po propuštění jsem se sám dost divil, protože se mi ozvala spousta klubů. Až mě to udivilo. Šel jsem do Zábřeha, který hrál třetí ligu, ale to jsem neměl natrénované. Tak jsem si řekl, že se nebudu trápit. Rovněž jsem se nepohodl s tehdejším trenérem Balcárkem, tak jsem to ukončil. Měl jsem nabídku i z Uničova, což se mi taky nelíbilo a v Medlově jsem se nedomluvil. Nakonec jsem skončil v okresu v Olšanech, kde proběhl restart a následně jsem šel do Otinovsi.

Je nějaké angažmá, na které vzpomínáte nejraději?
To je těžká otázka. Všude bylo něco dobré a něco špatné. Třeba v Otinovsi jsme vykopali I. A třídu a je škoda, že tam fotbal skončil, protože to ti lidi dělali srdíčkem. Teď se mi nejvíce daří na Bouzově a je tady i nejlepší kolektiv. Jinak to vždycky bylo trochu hektické. Ale to se dá čekat, protože když tam kluci hrají za peníze a nevyhrává se, tak je nervozita. Naopak tady na Bouzově to kluci hrají pro radost.

Nesetkáváte se přeci jenom ještě s nějakými odsuzujícími pohledy či názory?
S odsuzujícími ne, ale spíš s názory, že jsem byl hloupej. Lidé říkají, že jsem měl talent, který jsem promrhal, kde jsem mohl být a kde jsem. Samozřejmě takových fotbalistů bylo víc, ale slýchám, že jsem byl v něčem výjimečný a že to je strašná škoda. To mě samozřejmě mrzí.

V čem spočívala vaše fotbalová výjimečnost?
Zdobila mě na hřišti chytrost a vyčůranost. Za hodně vděčím svému tátovi, který mě všechno naučil. Než jsem šel do Sigmy, tak mě trénoval v Lokomotivě Olomouc, kde jsem začínal. Po přestupu i následně, když jsem byl v mužích, se mnou stále jezdil na každý zápas a radil mi, co dělám špatně. Když jsem chodil běhat, sedl na kolo a jel vedle mě. Chodil se mnou na hřiště a furt byl se mnou. Po celou dobu byl takový můj hlavní trenér

Jak se živíte kromě fotbalu?
Dělal jsem dva roky střechy, ale teď to jsou rekonstrukce bytů, baráků, dřevostaveb a podobně. Takže je to taková zedničina. Jinak mě celý život živí fotbal. Ale jsem teď spokojený a mojí prioritou jsou děti.


Načítám tabulku …