S Fenerbahce za sebou máme první „Zápas podzimu", který jsme zvládli. Prožil jsem ho na tribuně, takže jsem měl dost času vnímat nejen samotné utkání, ale také atmosféru na stadionu. Musím říci, že atmosféra kvalitu utkání předčila.

Zdálo se mi, že mužstva svázala nervozita a to platí hlavně o Galatasaray, od kterých jsem očekával větší nasazení a důraznější napadání. V prvním poločase moc šancí na obou stranách nebylo, druhá půle byla z tohoto pohledu lepší, i když také nic moc.

Do vedení jsme šli z penalty, která byla pro hosty tak trochu nešťastná. Poslali jsme do vápna nevinný balon, stoper uklouzl a při tom uklouznutí a pádu jej míč trefil do ruky. Belozoglu penaltu proměnil a tím jsme se dostali ještě více na koně.

Moc šancí nebylo ani ve druhé půli. Galatasaray se sice pokoušeli o tlak a v samém závěru hru ještě více otevřeli, ale to už jsme vedli 2:0. Po hodině hry jsme je totiž překvapili. Rozehráli jsme rychle trestňák, poslali jej do vápna a ze zpětné přihrávky se trefil prakticky do prázdné brány Baroni.

Na Galatasaray byl cítit jakýsi stín. Možná se dostali psychicky dolů po některých výsledcích a narůstající ztrátě na čelo tabulky. Možná se třeba nesrovnali s absencí Sneijdera, který v záloze hodně běhal a dokázal i rozhodnout zápas.

Když ale srovnám nasazení třeba Drogby z finále turecké Superpoháru a z nedělního utkání, tak mi přišel jakoby bez šťávy. Po ztrátě míče spíše rozhazoval rukama, než aby začal okamžitě presovat.

Závěr zápasu byl ale tradičně turecký, tzn. divoký. Hosté kopali v nastaveném čase penaltu, ale neproměnili ji, a tak se zápas už jen dohrával.

Co mě nadchlo, byla atmosféra. Samozřejmě nabitý stadion, na kterém chyběli fanoušci hostí, kteří snad po dva roky nesmí na toto utkání.

Pochopitelně, že po našem vítězství byly velké oslavy a o to více jsme si to užili. Už jsem zažil několik derby pražských „S" či derby v Německu, ale tady to bylo něco neskutečného.

Pro naše fanoušky je to nejdůležitější zápas podzimu a určitě větší derby než s Besiktasem. Každé derby je specifickým zápasem, ale srovnávat Fenerbahce Galatasaray s derby Sparta Slavia, to se opravdu nedá.

Snad jen v tom, že kdo vyhraje, je na půl roku králem Istanbulu a fanoušci to dokážou dát najevo. Jinak je ale potřeba si uvědomit, že k Fenerbahce se hlásí na pětadvacet milionů fanoušků a to je, při vší úctě ke Spartě, asi všeříkající.

Z Istanbulu vás zdraví Michal Kadlec