Je to úžasná meta. Jak to vnímáte?

Je to nádhera, samozřejmě nejdůležitější je zdraví. Mně se kromě dvou zlomenin zranění vyhýbá. Musím to zaklepat. V tom počtu zápasů je 768 mistrovských a 732 přátelských. V nich 236, respektive 407 gólů, takže 1500 zápasů a 643 gólů jsou pěkná čísla.

Kdy a kde jste s fotbalem začínal?

Pocházím z Olomouce a má kariéra začala v sezóně 1968 / 1969 za žáky Slavonína. Tam jsem také nastoupil v roce 1977 v červenci v kategorii mužů.

Jaký byl další průběh vaší kariéry?

Následoval krajský přebor v Hodolanech a přestup do Sigmy MŽ Olomouc, poté vojna v RH České Budějovice a působení v Prostějově, Hranicích, Bohumíně, Přerově, Uherském Hradišti a Valašském Meziříčí. Na Hranicku jsem hrál v Sigmě Hranice, Dukle, Ústí, Hustopečích, Drahotuších a Kelči. Další kluby byly Kunovice, Těšetice, Lověšice, Kozlovice, Rajnochovice a krátké působení v Rakousku. Desítky týmů a stovky spoluhráčů – byl to pestrý sportovní život.

Co považujete za vrchol vaší kariéry?

Bylo jím finále Českého poháru v roce 1990 v dresu Uherského Hradiště proti Dukle Praha. V desáté minutě jsem vyrovnával na 1:1. Ještě dvacet minut před koncem utkání jsme vedli 3:1, ale nakonec odešli poraženi 3.5. Dukla potom hrála PVP v Kyjevě před sto tisíci diváky.

Jaké jsou Vaše současné fotbalové aktivity?

Stále hraji a ještě nejméně do šedesáti bych chtěl nastupovat za Duklu Hranice. Jako trenér vedu tým SK Prostějov U17. Takže stále v jednom kole. A tak to má být.