Před více než 30 lety přišel Bokij ze Spartaku Moskva. V Česku stále trénuje

„První jednání s Jiřím Kubíčkem (bývalý manažer Sigmy – pozn. red.) byly kolem roku 1989. V té době jsme slavili zisk mistrovského titulu, ale klub mě nepustil. Za rok se situace změnila. Do týmu přišel nový trenér a generace mladých hráčů. Já měl už 33 let, a tak jsem možnost využil a šel do Sigmy. Navíc jsem dostal zajímavý plat a hráči mě rychle přijali,“ popisoval Bokij okolnosti přesunu.

V tu dobu už byl tedy na sklonku kariéry, přesto zažil posvátnou jízdu pohárem UEFA, vyřazení Hamburku a čtvrtfinálový dvojzápas s Realem Madrid.

„Hráli jsme pohledný a produktivní fotbal, díky čemuž jsme se dostali dvakrát na třetí místo v lize. Myslím, že kdybychom hráli s Realem hned po Hamburku, tak jsme tenkrát mohli postoupit i dál. Na jaře už ale nasazení i psychika trochu opadly,“ zavzpomínal Bokij. S německým klubem totiž Hanáci hráli na podzim, se Španěly až po zimní přestávce.

„Nebyly to jen zápasy s Realem. Pokud se nepletu, tak při naší cestě to bylo poprvé, co český tým postoupil přes ruský (Torpedo Moskva, pozn. red.) a i německý,“ dodal Bokij.

FOTO: Chybí nám důraz, jsme nejhorší, věděl po další porážce kouč HFK Machala

Postupně se přesunul do role hrajícího trenéra až přestal hrát úplně. V Olomouckém kraji vystřídal jako kouč spoustu mančaftů – hlavně tedy v nižších soutěžích. Vedl například tým Uničova, Hranic nebo HFK Olomouc.

„Během kariéry jsem neměl čas věnovat se něčemu jinému než fotbalu, takže bylo přirozené, že jsem u něj zůstal. Navíc jsem hrál pod mnoha trenéry, ale nejlepším byl Brückner, od kterého jsem si určitě něco vzal,“ potvrdil.

Právě v Holici strávil půlrok na podzim, kde nahradil odcházejícího Jiřího Derca. Ale nebylo to poprvé, co v HFK působil. Klub vedl už před dvaceti lety. „Vzpomínám si na to, ale nevydržel jsem moc dlouho – přípravu a pět nebo šest zápasů. Udělali jsme pět nebo sedm bodů. Byli jsme na dobré cestě k záchraně ve druhé lize, ale skončil jsem. Teď bych chtěl zůstat déle,“ říkal ještě v létě. Jenže v zimě se přesunul do Moravské Třebové, tedy celku hrajícího pardubický krajský přebor.

Kromě toho má za sebou také štaci v Blšanech, kde mu pod rukami prošel třeba Petr Čech. „Byl jsem šéftrenér mládeže a na Čechovi bylo poznat, že to bude velký hráč,“ uznal.

Jenže životopis čtyřiašedesátiletého rodáka z běloruského města Lida čítá více zajímavostí. Několikrát se vracel zpět do Ruska, často jako šéf skaut (Zenit Petrohrad, Spartak Moskva či Dinamo Moskva).

Čechovický kapitán Jan Walter: 28 let bylo dlouhých, teď tu rozpoutáme peklo

Velkého úspěchu však dosáhl v roce 2008, kdy jako sportovní ředitel slavného Zenitu Petrohrad ovládl s klubem Pohár UEFA. Tehdy Zenit přešel postupně přes Villareal, Marseille, Leverkusen a v semifinále zostudil debaklem 4:0 Bayern Mnichov (první zápas 1:1). Ve finále v Mancheseru porazil 2:0 skotský Glasgow Rangers.

V tu dobu vedl tým Dick Advocaat a v kádru byl třeba Andrej Aršavin, nejlepší střelec soutěže Pavel Pogrebňak nebo Radek Šírl.

V Rusku si Bokij vyzkoušel také roli trenéra. Nejprve v Chimki, kam chtěl přivést bývalého obránce Sigmy Martina Hudce. A jako asistent pomáhal Pavlu Vrbovi v Anži Machačkale.