Oba synové Vachouška už nakoukli do ligy. V Česku se ně dívají skrz prsty, říká

Tehdy byla v Teplicích euforie, fotbal tu byl na vrcholu. V současné době se trápíte u dna tabulky, několikátý rok po sobě se liga zachraňuje. Navíc v klubu není ani zdaleka tolik peněz na přestupy, jako bylo dříve. A vy jste v roli sportovního ředitele, máte na starosti přestupy. Jak tohle vše prožíváte?
První dva roky v téhle funkci pro mě byly hrozné. Byl jsem hodně ve stresu. Zprvu jsem měl poměrně dost možností, koho k nám přivést. Když se nějaký přestup nepovedl, tak jsem si to dost bral. S někým jednáte, třeba měsíc dva, on pak řekne, že se rozhodl pro jiný klub. Pak jsem došel do fáze, kdy jsem si uvědomil, že jsem pro to udělal maximum, že se od toho musím oprostit a jít dál. Pochopil jsem, že se to k té mé práci patří. Teď těch možností vinou horší finanční situace tolik není, to je také stresující. Musím se s tím prát. Na druhou stranu musím říct, že je obdivuhodné, když nám AGC, která jinak sport nefinancuje, je našim vlastníkem už přes dvacet let.

Po gólu mě vezli z baru přímo na trénink, vzpomínal brankář Zlámal

Vnímáte výčitky od fanoušků? Snažíte se jim situaci Teplic vysvětlovat?
Výčitky budou vždy, i když tu peníze budou. Vím, co si můžu dovolit, koho můžu přivést. S tím nějakým způsobem pracuji. Co se týče vysvětlování, tak každý půlrok máme s vedením sezení s fanoušky, takzvaný kotel. Kdo přijde, může se zeptat na cokoliv. Snažím se vysvětlovat příčiny toho, co se děje. Většina fanoušků pochopí, proč tu není kádr kvalitnější. A já si myslím, že přesto ten kádr má na vyšší příčky.

Na konci minulé sezony jste bojovali o záchranu v baráži. Byly to nervy?
Obrovské. Druhou ligu jsem sledoval, Vlašim s Opavou měly kvalitu, z baráže jsem měl obrovský strach. Ale ukázalo se, že díky zkušenostem z posledních sezon už umíme hrát o záchranu, že už to není jako dřív, kdy se říkalo, že Teplice hrát dole neumí. A baráž jsme zvládli i díky našim fanouškům. Doma přišlo sedm tisíc diváků, fandili, vytvořili skvělou atmosféru. Za to jim patří velké díky. Moc bych si přál, aby v takovém počtu chodili na domácí zápasy častěji, to fandění hráčům obrovsky pomáhá.

S Rosickým si volá často

Ředitel Rudolf Řepka říkal, že vinou špatné finanční situace bude pro klub důležité, jestli se vám povede získat nějaké hráče na hostování ze Sparty a Slavie. Předpokládám, že kontakty, které jste nabyl během vaší kariéry, jsou pro Teplice klíčové.
Kdybychom ty kontakty s Rudou neměli, tak tu hráči ze Sparty a ze Slavie nejsou. Jako třeba Sejk, Fortelný a Tijani. Kontakty nám obrovsky pomohly, aby ti hráči na Stínadlech byli. Samozřejmě, že je to i na samotných hráčích, jestli k nám chtějí, jestli jim to doporučí manažer. Aspektů, aby si to sedlo, musí být strašně moc.

Jedním z vašich kontaktů je Tomáš Rosický, sportovní ředitel Sparty. Jak často si teď voláte?
Teď docela často. (úsměv) My jsme spolu v kontaktu už od nároďáku, sedli jsme si, máme kamarádský vztah, povídáme si i o jiných věcech. Teď jsme ve spojení jednou dvakrát v týdnu a řešíme především možnosti hostování. Co si budeme povídat, my tu Spartu a Slavii potřebujeme.

Pomoc může být vzájemná, všichni tři, které jsme jmenovali, šli výkonnostně nahoru.
Pokud sem hráč přijde připravený, tak mu tu šanci dáme. Záleží pak jen na něm, jak s ní naloží. Sparta i Slavia pak má od nás zpětnou vazbu v podobě rozehraných hráčů. Třeba Tijani ve Slavii rok nehrál, my mu dali šanci a teď ho chce Plzeň.

Někteří fanoušci prskají, protože ti hráči tu jsou rok, pak odejdou a hledají se noví…
Takhle to prostě je, když nejsou finance. Musíme hledat jiné zdroje. My se teď snažíme spolupracovat i na té bázi, že by nám sem velké kluby hráče daly za nějakou částku, pak by měly zpětný odkup nebo nějaká procenta z prodeje.

Další možností je vychovávat si kvalitní hráče. Teplicím se to v posledních letech poměrně daří, odchovanců několik v kádru máte. Já se musím pochopitelně zastavit u vašich synů Tadeáše a Matyáše, kteří už nakoukli do ligy. Co tomu říkáte? Čekal jste, že si ligu zahrají oba?
Abych byl upřímný, tak hlavně u staršího Matyáše je to pro mě překvapení. Nikdo z nás asi nevěřil, že by se jednou mohl vůbec dostat nejen do první ligy, ale i do třetí. O to ví mě těší, že na sobě pracoval. Za poslední dva tři roky udělal velký progres, přitom byl ve stínu mladšího Tadeáše. Ten už byl zvyklý na sobě makat a dřít, teď možná zažívá trošku útlum. Ale věřím, že zase půjde nahoru. Mám z obou radost.

Csaplárova past: Deset bláznivých zápasů, které patří do fotbalových kronik

Měl jste sen, že budou hrát ligu? Někteří tátové to tak mají, možná bude přesnější říct, že většina.
Pro mě není důležité, jestli budou hrát ligu, ale to, že jsou dobře nastavení a vychovaní, že je fotbal baví. Záleží na nich, jak se o šanci porvou. Navíc musí hrát s nálepkou Vachoušek. Žijeme v Čechách, tady si lidi do nich rejpnou. Připravoval jsem je na to, teď se s tím musí poprat sami.

V zahraničí je tomu jinak?
Venku jsem toho zažil za své angažmá dost, tak můžu říct, že to tam funguje jinak. Tady se na syny slavných jmen dívají lidi skrz prsty, mluví se o protekci, porovnává se. Venku to neexistuje. Tam je víc respektu. Důležité je, co hráč ukáže na hřišti.

Mluvil jste o pracovitosti, vaši kluci to mají v hlavě srovnané. Je to dané výchovou, fungující rodinou?
Kolikrát se může stát, že to je trošku jinak v rodině. Já neměl mámu, tátu, vychovávali mě babička s dědou. A fungovalo to. U nás hodně pomohla moje paní, když jsem byl pryč. Kluky vychovávala fantasticky, za to jsem moc rád. Žene je i to, že jsou permanentně zvyklí na tlak. Už od malička jsme na ně byli nároční, byli peskovaní. Dobře ví, že bez práce to nepůjde. Oni chodili do kabiny, viděli okolo sebe, že ve fotbale se musí makat, aby člověk byl nahoře. Navíc dnes je fotbal diametrálně jiný, je o pohybu a o práci.

Pozor na šikanu i gambling. Fotbal chystá seminář o bezpečnosti dětí

Některé děti by časté peskování mohlo odradit.
Je ne. Byli zvyklí, hnalo je to dopředu. Ani jednou mi neřekli, že nechtějí na trénink. Fotbal milovali a milují.

Jak jejich zápasy prožíváte?
Dřív jsem byl hodně impulsivní. Ale přišlo mi to divné, protože se mi samotnému nelíbilo, když rodič pořvává na děti, na trenéry, na rozhodčí. Zklidnil jsem se, nechávám si to v sobě. Proberu vše s nimi až pak. Ale když se mi něco nelíbí, tak na ně křiknu. Třeba „podrž balon!“