„Pokud mě uvidíte na lavičce na začátku další sezony, věřím tomu, že to dokážeme zopakovat,“ říká Matějka, kterého kouč prvoligové Zbrojovky Machálek označil za jedno z nejzajímavějších trenérských jmen v nižších soutěžích.

V týdnu padlo očekávané rozhodnutí o konci všech nižších soutěží. Jste naštvaný?

Cítím hořkost, protože jsme do toho všichni investovali strašně moc. Nejen pracovně a na hřišti. U mně i vnitřně a osobně. Byl jsem přesvědčen o tom, že to zvládneme. Klukům můžu jen poděkovat, ti pracovali výborně. Šli jsme si za tím, já jsem věřil tomu, že to na jaře dotáhneme do konce. Ale jsme de facto první, protože výsledky nezrušili. Jsme vlastně vítězem divize bez možnosti postupu. Alespoň tak jsem to pochopil.

Takže aspoň malá náplast?

Vůbec žádná. To spíš měli rovnou anulovat a nedělat z toho takovou komedii. Jak říkám, spíš cítím hořkost a smutek, nevím, co dál. Nebo samozřejmě vím, co dál, ale očekávání po podzimu a zimní přípravě byla veliká. Beru ale, že za to nikdo nemůže.

Vy jste ale dříve navrhoval řešení. Tabulka se podle něj mohla rozdělit na horní a spodní polovinu, takže by se v rámci každé skupiny hrálo jednokolově o postup a o záchranu.

Mohli s tím rozhodnutím ještě vydržet, a nebo změnit herní formát tak, jak jsem říkal. Těch šest kol se mohlo dohrát i v červnu. Ale vyšší páni rozhodli takto.

Viděl jste na týmu sílu a chuť získat titul?

Tým pracoval přes zimu lépe než vloni. To stoprocentně. Bylo tam i hecování. Při tvrdém tréninku u Tomigy (kondičního trenéra, pozn. red.) někteří leželi zkroucení na zemi a ze srandy říkali, že Bzenec tuhle tvrdou dřinu v prvním jarním kole pěkně odse*e (směje se). Kluci chtěli, bylo vidět, že jsou semknutí a šlo by se za tím. Dopadnout to samozřejmě nemuselo, byl tam jeden bod náskoku.

Dokázal byste si pak představit Kozlovice ve třetí lize?

To už by nebylo na mě, to je otázka na vedení. Ale tento rok to fungovalo oboustranně. Od nás trenérů i ze strany hráčů. Kdyby Kozlovice vyhrály, já bych se toho určitě nebál. Já jsem sice realista, ale když vedu mužstvo na hřiště, nebojím se žádného soupeře, i kdyby proti nám stála Sparta.

Věříte, že takový podzim zopakujete v nové sezoně?

Kdybych nevěřil týmu, hráčům, zázemí, tak v Kozlovicích nedělám trenéra. Pokud mě uvidíte na lavičce na začátku další sezony, věřím tomu, že to dokážeme zopakovat.

S tím je spjato to, aby kádr zůstal pohromadě. Je to pro vás priorita?

Já bych byl rád, kdyby se ten kádr udržel. Za mě vždycky samozřejmě jde ještě posílit (usmívá se). Bude to ale těžké, my jsme hlavami ve fotbale tři čtvrtě roku, jak z toho vypadnete, tak to prostě bolí. To teď v každodenní realitě vidím i já.

Nebojíte se, že do fotbalu půjde méně peněz a odnesou to i Kozlovice?

Samozřejmě, složitější to bude. Bezesporu. Firmy budou opatrnější se sponzorováním sportu. V nižších soutěžích by to ale nemusela být až taková rána jako pro první a druhou ligu. Tam hráče musí platit stabilně, jedno, jestli hrají, nebo nehrají. U nás se to taky projeví, v jaké míře, to ukáže až čas.

Zmínil jste vyšší soutěže. Trenér brněnské Zbrojovky Miloslav Machálek vás v nedávném rozhovoru pro Radiožurnál jmenoval jako jedno ze zajímavých trenérských jmen v nižších soutěžích, která by se ve velkém fotbale neztratila. Jak se taková slova poslouchala?

Poslouchala se hezky. Sice je teď ve mně ten smutek, ale potěšilo mě to a hodně si toho vážím. Slyšet svoje jméno od člověka, který dělá fotbal celý život, prošel nižšími soutěžemi a dokázal se vyšroubovat až na ten vrchol. Byl jsem rád, že mě jmenoval mezi třemi jmény z Moravskoslezské ligy a divize. Byl jsem i trošku překvapen.

Trenér Zbrojovky Machálek
„Trenéři jsou v nižších soutěžích šikovní. Setkal jsem se tam s láskou k fotbalu a oddaností. Mohl bych jmenovat několik trenérů, kteří by se v profesionálním fotbale neztratili. Pan Zeman ve Vrchovině, teď roste Jan Trousil ve Vyškově, nebo pan Matějka v Kozlovicích. To jsou velice zajímavá jména.“

Znáte se s panem Machálkem?

Samozřejmě, že se známe, trénoval Vyškov a my jsme proti nim několikrát hráli přípravu, jezdíval se dokonce do Kozlovic dívat na zápasy. Pan Machálek taky spolupracoval s Tomášem Burešem, který působil v Kozlovicích a zná mě.

Měl byste takové ambice, být trenérem v profesionální soutěži?

Je to jako u hráčů. Kozlovice mám rád a jsem tam lidem vděčný za spoustu věcí. Když ale třeba Galetkovi přišla nabídka, aby šel trénovat do druhé ligy do Prostějova, jen jsem mu to přál. Chceme hráče posouvat směrem nahoru. Kdyby mi přišla nabídka ze třetí ligy, zvažoval bych plusy a mínusy, navíc na vyšší soutěže nemám licenci. Sport i práci dělám na maximum. Tak, abych byl úspěšný a fungovalo to. Nikdy si zápas nepůjdu jen zahrát, já ho půjdu vyhrát.

A neláká vás to nyní udělat si profesionální trenérskou licenci?

Když jsem skončil áčko, byl jsem z toho nadšený a přemýšlel jsem, že půjdu ještě dál. Pak jsem od toho trošku ustoupil, protože mám velmi dobré zaměstnání a dvě malé děti. Možná bych se rozhodoval jinak, kdyby byly odrostlé. Asi bych takovou situaci řešil, až by nastala. Studium na profi licenci je samozřejmě náročné. Ale nikdy neříkej nikdy. Až vypíšou další přijímačky, budu o tom zase přemýšlet.

Co vás nyní čeká v Kozlovicích? Vrátíte se na hřiště hned, jak to půjde? Budou přátelské zápasy?

Hned po rozhodnutí FAČR jsme se bavili s předsedou a psal jsem hráčům, že jakmile to okolnosti dovolí, sejdeme se na hřišti. Rozhodně to nebudu nechávat někdy na červen. Pořádné zápasy jsme nehráli měsíc. De facto bychom navázali na zimní přípravu, domluvili bychom přáteláky a plynule by se přešlo do letní přípravy. Kluci by dostali zabrat.