×

Galerie: Zdeněk Pohlreich

Zdeněk Pohlreich: Dneska pozoruju všude honbu za novým a novým, aniž by si někdo lámal hlavu, jestli to původní nebylo lepší. Hospody jsou zvláštní kultura, vysoce závislý na lidským faktoru, trvalý stres... Jde o službu, která má velkou nevýhodu – že se prostě musí udělat. Zdeněk Pohlreich, český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. Zdeněk Pohlreich: Fakt, že někomu sloužím, neznamená, že jsem horší člověk. Po zájezdu s baseballem do Nizozemska začal uvažovat o emigraci. Zdeněk Pohlreich, český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. V roce 2007 založil vlastní podnik v ulici Na Poříčí poblíž Náměstí Republiky – Café Imperial ve stylu prvorepublikových Grand Café. Do povědomí široké veřejnosti se Zdeněk Pohlreich dostal díky působení v pořadech TV Prima. Zdeněk Pohlreich je také autorem mnoha kuchařek. V roce 2011 se podruhé oženil, vzal si přítelkyni Zdeňku. Ne každý ví, že Zdeněk Pohlreich to umí nejen s noži a pánvemi, ale i s baseballovou pálkou. Ne, nevyrazil s ní potlouct hospodský šlendrián, na přelomu 70. a 80. let byl v baseballovém reprezentačním týmu. Když dnes nejste novátorem, neděláte nový věci, jste mimo. Každý se ptá: Co bude jinak? Co ukážete novýho? I v televizi, samozřejmě. V roce 2011 se Zdeněk Pohlreich podruhé oženil, vzal si přítelkyni Zdeňku. Z prvního manželství má syna Jana, dva další kluky, Honzu a Martina, vyženil. Nad svou motorkářskou kariérou jsem už zřejmě zlomil hůl. Jezdili jsme se Zdeničkou oba, měli jsme Hondy Shadow, ale prodali jsme je. Občas mě to mrzí. Se svoji ženou Zdenou mají rádi skoro všechno. Zejména italskou, španělskou, francouzskou, japonskou, thajskou a korejskou kuchyni. Na ranči se cítím hrozně dobře, ačkoli koně ke krocení mám radši v motoru. K těm živým chovám velký respekt, ale nejezdím, tu nedůvěru už asi nepřekonám. Zdeničku strašně obdivuju, za tu její vášeň, jak se o ně stará. Nečekal jsem, že někdy zažiju, že u silnic budou billboardy, který slibujou bezva výplatu skladníkovi. Po návratu z emigrace postupně pracoval na stejných pozicích v pražských hotelech Renaissance, Villa Voyta, Radisson SAS Alcron nebo Marriott. Zdeničku strašně obdivuju, za tu její vášeň, jak se stará o koně. Klasiku, jako je rajská nebo svíčková, doma nevaříme, ale někdy si to v práci vyfasuju. Naše podniky samozřejmě profitovaly z turistického ruchu. Ztráty budou v celý ekonomice nepředstavitelný. Ale je to něco, co asi muselo přijít, a přežijou jen nejsilnější. Plno restaurací žije z měsíce na měsíc. Teď měla skončit slabá zimní sezona a všichni doufali, že se s jarem nadechnou. Je otázka, jestli lidi, který se živěj vlastním úsilím, budou mít sílu bojovat znovu. Následky nepotrvají dva měsíce, ale potáhne se to minimálně celým rokem. Vlády budou muset nalít peníze do ekonomiky. Dopady epidemie? Budou tvrdý. Ze superkšeftu, který v Praze v poslední době byl, není najednou nic. Nula. Doteď jsme si užívali skvělý zákaznický chování, lidé utráceli. Na profesionální úroveň cukrařiny nemám trpělivost. Je to zvláštní disciplína, cukráři jsou všichni poloautisti, my je nechápeme. Lidi si na všechno vytvořili pozitivní vidění a přístup a ztratili kontury normálu. A když se něco stane, je z toho obrovský problém. Změna, kterou jsme udělali se Superšéfem, byla výrazná. I když to vypadá podobně, natáčení je jiný, i to, co jsme pro lidi schopný udělat, je viditelnější a má to větší dopad. My máme restauraci v pětihvězdičkovém hotelu – jak jsou někteří hosté schopní přijít oblečeni ke snídani, to je šílený. Lidi nemají k ničemu respekt. Jestli je tohle hlavní znak nového světa... Všechno je plytký, média jsou plný populárních lidí a vy nevíte, čím si to zasloužili, influenceří, youtubeři...? Zdeněk Pohlreich: V Americe nikdo nemá problém někomu posloužit, dělají to za peníze a dostanou tím víc, když se budou k hostům chovat dobře. Člověk by měl v životě pochopit, co je dobrý a co blbý. Ta stádnost je hrozná. Jak se zjistí, že něco funguje a vydělá peníze, objeví se následovníci. Já měl kliku, že jsem byl víceméně u začátku. Taky budu asi brzo končit... Cítím, že jsem trochu dinosaurus. Přijdou nový, hyperaktivní borci. Pochopil jsem, že dělat jídlo, aby se líbilo jen mně, nestačí. Musí chutnat i ostatním. Svět jako by zmutoval do nějaké divné socialistické revoluce. Podívejte se, co se děje ve Francii. Zdeněk Pohlreich, český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. Kuchaři v zásadě nebývají dobří cukráři, nemají rádi sladký lepivý věci. Mám za to, že světová gastronomie se snaží být „příliš dobrá“, vzdaluje se člověku. Myslel jsem si, že ti, kdo dělají a něco umějí, se mají mít líp než ti, kteří nedělají nebo dělají blbě. Nečekal jsem, že někdy zažiju, že u silnic budou billboardy, který slibujou bezva výplatu skladníkovi. Hospody jsou výborný barometr ekonomiky. Teď je konec turismu a veškerého pohybu. Totální průser. Jeden čas zase zavládlo přesvědčení, že restaurace by si měla považovat už toho, že host přišel, a že už není nutné se k blbýmu pinglovi chovat taky jako k člověku. Zdeněk Pohlreich, český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. Zdeněk Pohlreich, český šéfkuchař, gastronom, podnikatel, lektor, autor kuchařek a moderátor kuchařských pořadů na televizi Prima. Na ranči se cítím hrozně dobře, ačkoli koně ke krocení mám radši v motoru. K těm živým chovám velký respekt, ale nejezdím, tu nedůvěru už asi nepřekonám. Zdeničku strašně obdivuju, za tu její vášeň, jak se o ně stará.