×

REKLAMA

Plachou a odtažitou Aniseed („Anýz“) od ostatních ďáblů odlišuje bílá tečka na zadku a slabá bílá čárka na pravé přední noze a na hrudníku. Nejraději spí sama v boxu, kdežto ostatní většinou tráví noc v jednom hnízdě.

Popis

Plachou a odtažitou Aniseed („Anýz“) od ostatních ďáblů odlišuje bílá tečka na zadku a slabá bílá čárka na pravé přední noze a na hrudníku. Nejraději spí sama v boxu, kdežto ostatní většinou tráví noc v jednom hnízdě.

Zdroj: Zoo Praha / Petr Hamerník

Do Zoo Praha přicestovali čtyři ďábli medvědovití v roce 2019 přímo z Tasmánie. Na snímku samec ďábla medvědovitého Sumac („Škumpa“), kterého poznáte podle přerušené bílé čáry na hrudníku. Společnost mu v expozici dělají tři samičky.

Nutmeg („Muškátový oříšek“), nejprůbojnější a nejštíhlejší ze samic poznáte podle bílé náprsenky a pruhu na zadku. Nutmeg je hodně zvídavá, hravá a oproti ostatním asi i nejvíce vzteklá.

Plachou a odtažitou Aniseed („Anýz“) od ostatních ďáblů odlišuje bílá tečka na zadku a slabá bílá čárka na pravé přední noze a na hrudníku. Nejraději spí sama v boxu, kdežto ostatní většinou tráví noc v jednom hnízdě.

Laurel („Bobkový list“) má téměř černé zbarvení, malou bílou skvrnu na hrudníku a tmavší obličej. Je opatrná na nové zvuky nebo neznámé pachy, a pokud se jí něco nelíbí, protestuje tlumeným „auff“.

Na ďáblech na první pohled zaujme hlava, která je v poměru k tělu velká a těžká. Příčinou jsou masivní čelisti vyzbrojené impozantním chrupem. Ďábel je dokáže široce rozevřít – až do úhlu 80°!

Jednou z nejatraktivnějších částí Darwinova kráteru je průchozí výběh klokanů. Návštěvníci mohou vstoupit přímo mezi klokany obrovské a rudokrké.

Klokan obrovský je druhý největší druh klokana po klokanu rudém – dospělý samec měří vestoje až 2 m a váží 60 kg.

Malý, jen 50 cm velký, lesní klokan parma byl jako druh několikrát na pokraji vyhubení. Populace naštěstí zůstala zachovaná, ale pořád o ní mnoho nevíme.

Klokany parma se v Zoo Praha daří pravidelně rozmnožovat. Na snímku letošní mládě.

Oblíbeným prostředím klokánka krysího, menšího příbuzného klokanů, jsou houštiny. Jeho potravu tvoří z velké části houby.

Ježura australská je skutečně podivuhodný savec. Líhne se z vejce, na břiše se jí vytváří dočasný vak, bodlinami připomíná ježka, čichem a způsobem obživy mravenečníka a dovede vnímat elektrické pole.

Tabon lesní je známý neobvyklou péčí o potomstvo – vejce inkubuje v „líhni“ (vybuduje hnízdní kupu z rostlinného materiálu a zeminy, vysokou kolem 1 m a o průměru až 4 m) a veškerá práce je úkolem samce.

Husy kuří patřily k oblíbeným druhům bývalého ředitele Zoo Praha, prof. Zdeňka Veselovského (1928–2006). Dlouhá léta se věnoval jejich výzkumu a napsal o nich několik publikací.

Jedním z pozoruhodných druhů nové expozice je papoušek žlutoramenný. Kromě výrazného pohlavního dimorfismu se tento druh vyznačuje ojedinělou hnízdní biologii. Využívá termitiště, v kterých si hloubí chodby zakončené hnízdní norou.

Andulka vlnkovaná patří k nejoblíbenějším exotickým ptákům v chovech. Původní zbarvení je zelenožluté, ale člověk vyšlechtil řadu dalších barev. V zoo chováme divokou formu andulek, které jsou drobnější než jejich zdomácnělé protějšky.

Staronovým druhem v australské expozici je lelkoun soví. Ačkoliv je to poměrně velký pták (měří až 53 cm), zahlédnout ho je velmi obtížné. Je totiž aktivní v noci, kdežto ve dne sedí nehybně v koruně stromu a díky krycímu zbarvení vypadá jako větev.

Nápadně zbarvená husice australská obývá mělké sladké i smíšené vody v otevřené krajině na jihozápadě a jihovýchodě Austrálie včetně Tasmánie. Husice australské jsou monogamní a pár spolu často zůstává několik let, nebo dokonce celý život.

Novinkou je v pražské zoo australský endemit polák hnědavý. Patří mezi potápivé kachny – pod hladinou oštipuje vodní rostliny a hledá bezobratlé, především měkkýše.

Zoo Praha je první z českých a slovenských zoologických zahrad, které se podařilo odchovat kormorána černobílého. Aktuálně v pražské zoo žije největší hejno kormoránů černobílých v Evropě.

Krajta kýlnatá je velmi vzácný stromový had z malé oblasti v severozápadní Austrálii, do roku 2007 známý jen z 10 jedinců. Naše krajty jsou potomci rodičů zabavených pašerákům.

Smrtonoš zmijí je australskou obdobou zmijí, kterým však není příbuzný. Loví bleskovým výpadem ze zálohy, červovitě se svíjející ocas mu slouží za návnadu.