„Ten den, kdy byli všechni obyvatelé města Tovačova zaměstnáni na poli kopáním brambor, rozpouštěl řezník Soušek v Malé ulici sádlo, které mu chytlo a vzlétlo komínem. Během několika minut byl celý dům v plamenech a hořící sádlo přelétlo i na ostatní domy,“ připomíná vznik požáru starosta dobrovolných hasičů v Tovačově Josef Pavlík.

Toho dne oheň zničil více než dvacet domů a několik hospodářských budov, v nichž uhořelo mnoho dobytka. O vzniku Sboru dobrovolných hasičů se ale i po této katastrofě dlouho pouze debatovalo.

S prvním konkrétním návrhem přišel až František Štéger. Ten v roce 1874 prosadil, aby Občanská záložna, v níž pracoval, darovala osmset zlatých na zakoupení nové hasičské stříkačky.

Ještě týž rok ke koupi došlo, avšak sbor založen zatím nebyl. Tím významným datem se stal až svátek sv.Josefa 19.3.1876, kdy se uskutečnila první Valná hromada a do nově vzniklého sboru bylo přijato šestatřicet občanů.

Velitelem hasičů se stal František Látal, náměstkem pak Jan Sedláček. Hned v prvním roce zasahovali tovačovští hasiči u patnácti požárů v Tovačově i okolních vesnicích.

První republika a okupace

Během první světové války hasičský sbor v Tovačově stagnuje. Většina členů bojuje ve válce, hasící nářadí rezaví ve chlévě a sbor je téměř rozvrácen a pomalu zaniká.

Po konci války však nastává obrat a přichází nové, plodné období tovačovských hasičů. Bývalí členové přibírají do svých řad posily z řad občanů a pořizuje se nové hasící zařízení. Hasičských sbor se dává opět dohromady, tentokrát pod vedením starosty Gorlicha.

Za druhé světové války v době Protektorátu Čechy a Morava Sbor dobrovolných hasičů existuje i nadále, ale s mnoha změnami. „Kromě povinného nařízení jízdy vpravo a omezení přídělu benzínu byl vydán zákaz nosit staré uniformy a používat všechny symboly připomínající nedávný stát,“ upřesňuje starosta Josef Pavlík.

Z hasičstva byli také vyloučeni členové židovského původu. Čtyřicetičlenný sbor během okupace prováděl cvičení podle německého vzoru a zasahoval nejen při požárech, ale pomáhal i během bombardování okolních vesnic.

Současnost tovačovských hasičů

V devadesátých letech nastává u tovačovských hasičů zlom. Sbor je zařazen do Jednotky požární ochrany II. třídy a začíná budovat svou vlastní výjezdovou jednotku. Roku 1995 je do čela sboru zvolen nový starosta Josef Pavlík.

Sbor dobrovolných hasičů v Tovačově se začíná modernizovat a zaznamenává první úspěchy na okresních i zemských kolech hasičských soutěží, kde v této době vynikají zejména mladí členové sboru.

„Největším úspěchem je vítězství na prvním ročníku soutěže O zlatou přilbu v Radslavicích z roku 2002. Této soutěže se pravidelně účastníme,“ dodává starosta hasičů Josef Pavlík.

Dnes je tovačovský Sbor dobrovolných hasičů členem Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. V současné době působí ve sboru osmdesát členů včetně mládeže, z toho devětačtyřicet můžu a jednatřicet žen. Hasičský sbor funguje pod vedením devítičlenného výboru v čele se starostou Josefem Pavlíkem.

Tovačovští hasiči se mohou pyšnit i moderní výjezdovou jednotkou zařazenou do Jednotky požární ochrany II.třídy. Tato dvacetičlenná skupina, která zajišťuje čtyřiadvacetihodinovou pohotovost je schopna vyjet k nehodě či požáru do pěti minut.

V dnešní době se hasiči starají nejen o likvidování požárů, ale také o kulturní vyžití tovačovských obyvatel. Pořádají plesy, zájezdy či pravidelné Hasičské pouti na Svatém Hostýně.

Hasičské perličky - O strachu pana velitele

Sedmdesátá léta minulého století se stala obdobím, kdy se spolky či jiná družstva snaží kulturně vyžít tak, že jezdí nejen do blízkého okolí, ale i na vícedenní zájezdy za poznáním naší krásné vlasti.

I hasiči v Tovačově zatoužili podívat se do světa. A vyjeli. Kdy to bylo poprvé, to kronika nevypráví. Je tam však zapsán jako první třídenní zájezd na Slovensko s cílem Tatry.

Z tohoto zájezdu je zajímavá připomínka. Když se účastníci přepravovali lanovkou na Malino-Brdo, tak tehdejší velitel sboru nejenže se bál vstoupit do kabinky, ale s deštníkem byl připraven vyskočit, protože věděl, že se lanovka roztrhne.

Když vyjel nahoru, s radostí vyskočil a dal si pohárik halůzkové, aby ten strach zahnal. A dolů z kopce? Dalo to hodně přemlouvání, ale dojel nejen do Ružomberka, ale ze zájezdu i domů. Podobná situace se opakovala i při druhém zájezdu na Slovensku v roce 1983.

I zde, při jízdě lanovkou na Chopok, se opakovala scéna strachu velitele z tohoto zařízení a musel být vybaven deštníkem a samaritánkou, aby přežil to krásné svezení na vrcholek Nízkých Tater. Ale i tady to přežil.

Naděžda Švrčková