Jako dítě jsem seděl na klíně Arabely, vzpomíná kouzelník Hadaš

Jirko, u vás v rodině se kouzlilo odjakživa, tatínek Jaroslav byl vyhlášeným kouzelníkem. Nicméně - vzpomeneš si na první zážitek, kdys viděl kouzlo a měls motýlky v břiše z toho, jak to kouzelník dělá?
Tak to je otázka, kterou mi ještě nikdo nepoložil. Každý se mě ptá na moje první vystoupení, ale jaký byl můj první zážitek…? Možná to byla kouzla u seriálu Arabela. A pro mě bylo největší kouzlo, když se představitelka princezny Arabely Janička Nagyová stala mojí opravdovou tetou, seděl jsem jí na klíně u nás doma.

Jak k tomu došlo?
Tatínek pořádal kouzelnické festivaly a když se stala Arabelou, tak společně uspořádali velkou kouzelnickou přehlídku ve Slováckém divadle, které se v tom roce pětkrát vyprodalo - byl to večer iluzí s princeznou Arabelou. My s bráchou jsme se samozřejmě ve škole chlubili, že máme tetu Arabelu, což nám nikdo nevěřil, ale pak viděli fotky a bylo to tak. A po třiceti letech jsem do Hradiště vrátil kouzelnický festival a Janička se s tátou po té dlouhé době potkala a to bylo moc prima.

Dostala jsem šicí stroj a byla nezastavitelná, říká zakladatelka VEDU clothing

Vy s bratrem jste kouzlili už jako malí. To ale musí být těžké vysvětlit dětem kouzlo…
Je to těžké. Taťka nás učil kouzlit už od školky, tedy od čtyř pěti let, a to bylo taky moje první kouzelnické vystoupení. Učil nás třeba jedno kouzlo - vezmeš skleničku s mlékem, uděláš papírový kornoutek, tu skleničku s mlékem tam vyleješ a noviny roztrhneš a mléko v nich není. Nemůžu to kouzlo samozřejmě prozradit, jen naznačím, že se mléko doopravdy nikam nelilo. A ty máš pět let…A ty máš pět let a nechápeš ty kouzelnické principy. Jako dítě vidíš jen vizuální stránku toho efektu.

Pamatuješ si na ty první obdivné pohledy kamarádů a spolužáků, kterým jsi ukazoval kouzla?
Musím přiznat, že nás s bratrem nikdy nebavilo zkoušení, ale jezdili jsme po školách a po táborech, pravidelně jsme kouzlili v dětských zotavovnách v Luhačovicích a ty obdivné pohledy holek, které pak po nás chtěly podpisy a posílaly nám dopisy, ty si pamatuju. (smích)

Mají kouzelníci nějaká pravidla, která by neměli porušovat?
Existuje kouzelnické desatero, které je již ale v současné době hodně porušováno. V jednadvacátém století, když máš internet, je to strašně těžké. Ale jako prezident Českého kouzelnického svazu bych si přál, aby se kouzla neprozrazovala.

A co je tedy v onom kouzelnickém desateru?
Základní bod je, jak jsem už zmínil, neprozrazovat kouzla, také je důležité, abys všechno velmi důkladně natrénoval, když ukazuješ divákům kouzla, tak bys to stejné kouzlo neměl ukazovat hned podruhé, nebo potřetí, protože diváci už samotný efekt nevnímají a mohli by na to přijít, dalším zákonem je také, abys byl slušně oblečený.

Dokonalá iluze. Cukrářka vyrábí dorty, které vypadají jako pizza či kotleta

U kouzel jsou často náročné rekvizity, že? Vyrábíš si je, nebo nakupuješ v kouzelnických obchodech?
Na kouzlení je super, že nepotřebuješ speciální rekvizity. Začínající kouzelníci mohou kouzlit s tím, co mají doma. Já jako profesionální kouzelník samozřejmě nemůžu před diváky přijít se zápalkou. Rekvizity si kupuju, ale ona nejvíc nestojí ta samotná výroba, ale nápad. Ve světě je to obrovský byznys. Světový výrobce kouzel vymyslí kouzlo, hvězdy jako David Copperfield si třeba na pět let koupil autorská práva, předváděl je jen on, ale vlastně tomu kouzlu udělal největší možné promo a když smlouva skončila, tak to majitelé práv rozprodali po celém světě.

A můžeš si kouzlo patentovat?
Když dokážeš, žes kouzlo, tedy ten princip vymyslel, tak ano. Ale v dnešní době internetu to jde obejít. Stačí, když to trochu uděláš jinak a už ti nikdo nic nedokáže…

Co bych měl umět, abych se stal členem Českého magického svazu, jehož jsi ty sám prezidentem?
Nejlepší začátek je kontaktovat nějakého kouzelníka ve svém okolí. A nemusíš umět vlastně nic, důležitý je zápal. Pak se stačí naučit ty nejzákladnější triky s kartami, s tužkami, se sirkami a potom uvidíš, jestli zájem přetrvá. A pokud ano, můžeš požádat o členství v Českém magickém svazu na našem webu, nebo mě zájemci mohou kontaktovat přes Facebook a Instagram. Velkou výhodou členství je, že můžeš získat cenné rady od zkušených kouzelníků, kteří ti řeknou, co děláš dobře, co bys mohl zlepšit.

Ženskou krásu obdivuji neustále, říká mladý fotograf finalistek Miss

Dokáže tě dnes nějaké kouzlo dostat? Nebo už všechny ty triky znáš?
Dokáže. A víš, jak mě to štve? (smích) Ty základní principy kouzel, těch velkých iluzí, znáš. Když někde vidím bednu, tak už samozřejmě přemýšlím, kde může být asistentka schovaná, kde se něco zamění a podobně. Ale v dnešní době, kdy můžeš využívat nejmodernější techniku, jsem viděl několik krásných kouzel, a to jsem pak seděl s kolegy na pivku a říkali jsme si: jak to udělali? A to je na tom vlastně to nejkrásnější.

Dají se v kouzlení vypozorovat nějaké trendy? Co je dnes v módě?
Samozřejmě. V jednadvacátém století se používá elektronika, technika, vizualizace. Hodně se dělají kouzla s mobilními telefony, s tablety… A teď je velká móda kouzlit s Rubikovou kostkou. Divák kouzelníkovi kostku zamíchá a on ji dokáže během tří vteřin složit. Nebo ji zamíchanou vloží do pytlíku a za tř vteřiny ji složenou vytáhne.

Já vím, že jsme se o tom už bavili, ale přece jenom, mohl bys nám prozradit některý trik, který už není v módě, který už je jakoby prošlý…?
To je těžká otázka… Mně na tom všem baví, že když se podívám do starých časopisů a objevím v nich tak krásné kouzlo, předělám je do moderní podoby a pak je to krásné, nové kouzlo. Moje nejoblíbenější kouzlo je klasické trhání novin a předvádím je na každém vystoupení. To je vlastně nejdůležitější - upoutat už prvním kouzlem pozornost. Takže ty noviny s diváky roztrháme, řekneme krásné zaklínadlo abraka dabra a noviny rozdělám a jsou celé. To je staré známé kouzlo, vidíš je už v čenobílých filmech a já mám s ním největší úspěchy. Lidi pak chodí a říkají: „Jak jste udělal ty noviny?” Takže abych odpověděl na otázku - nedokážu říct, jestli je některé kouzlo zapomenuté. My kouzelníci jim pořád dáváme budoucnost…

Když kdekoliv řekneš, že jsi kouzelník, tak předpokládám, že lidé vždycky chtějí nějaký důkaz. Máš vždycky po ruce takový rychlý trik, nebo mimo vystoupení prostě nepracuješ?
Snažím se mít po ruce mít třeba balíček karet, nebo gumičku na ruce, nebo tužku, ale jsem ten typ kouzelníka, který se z toho snaží vymluvit. Mám totiž vyzkoušeno, že jedno kouzlo nestačí a když si jdeš s kamarády sednut na pivko, tak kouzlit nechceš. Ale malým dětem to samozřejmě udělat nemůžu.

Zdravé, chutné a veselé. Svačiny od kreativní mámy obdivuje celá třída

Jirko, přemýšlel jsem, jak můžeme v rozhlase posluchačům dokázat, že jsi skutečný kouzelník a mám nápad. Připravil jsem si tady balíček karet, teď je zamíchám a jednu jsem si vybral. Schválně, jestli víš, jaká to je.
(Smích) Tak na tomto jsme se spolu nedomlouvali. Tak třeba sedmička křížová?

Opravdu! Tak to jsem nečekal. Ale je to naprosto dokonalý důkaz toho, že mým dnešním hostem byl skutečný kouzelník Jiří Hadaš. Jirko, moc ti za to děkuji a přeji nadšené diváky a taky, aby ti život splnil ta přání, na která jsou kouzelníci krátcí.
Děkuji za pozvání, a protože jsem bývalou profesí učitel, tak ti dávám dneska velkou jedničku s hvězdičkou, protože jsi mi položil otázky, jaké jsem ještě nikdy od nikoho nedostal. Děkuji za to a všechny mc zdravím. Mějte se kouzelně.

Autor: Josef Kubáník