U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 15.

Podzim se nenápadně vyměnil s létem, čáp Bělonožka s celou rodinou odletěl do teplých krajin a Vrbička s Rákosničkou chystali svatbu. Naplánovali ji hezky na sobotu, pozvali vílu Květinku se skřítkem Tydlíkem a srnečkem Mušánkem, sumce Hektora, skřítka Ramlíka, ptáčka Brhlíka s rodinou, kance Štětinu, veverku Černilku, mladého vydru se slečnou vydrou a vůbec všechny přátele z širokého okolí. Jen zlého vodníka Wasermana a vílu Lesanu nezvali. Pavoučice

Osminožka upředla Rákosničce nádherný závoj a víla Květinka jí uvila kytici z leknínu, modrých zvonků a drátovce. Vodník Vrbička si ušil nový fráček a od Tydlíka s Ramlíkem dostal krásný zelený cylindr.
Byl čtvrtek, sobota se blížila, víla Květinka pekla koláčky s pampeliškovou marmeládou a Tydlík zrovna odcházel na šichtu.

Dal Květince pusu a povídá: „Květinko, prosím, že mi schováš ten úplně první koláček, který upečeš. Myslím, že přináší štěstí.“
„Tak dobře, Tydlifonku, řekla vesele,“ a utřela mu pusu zapatlanou od pampeliškové marmelády, „a běž už, nebo ty koláčky spálím.“
Tydlík se cestou ještě chtěl zastavit u vodníka Vrbičky, ale protože už šel pozdě, tak to nestihl. Na zastávce skočil Juzkovi do kapsy a než dojeli na šachtu, tak se stihnul ještě trochu prospat.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 14.

Na šichtě byla ten den velká legrace. Havíři už delší dobu měli zlost na nového štajgra, a tak si na něj vymysleli takovou chlapskou legraci.Tydlík slyšel Juzka, jak říká Ferdovi: „Oto mě tyn pjerun zas tak zharčel, enem aby se ukozol, tuž jo mu dišo přigotovol cošik, na co enym tak nikdo nězapumni. Musiš mi pumocť.“„Ja, co mum urobiť?“

„Jak bedymy svačiť, tuž mu poviš, žes zabil bravka a daš mu tuto hena jitrnice.“
„Ty Juzek, tyz je glupi, to jo ju zjim sum.“
„Ferda, tyz je glupi, nic nějez, bo se zesereš jak tyn štajger.“
Tydlík s Ramlíkem se na sebe podívali a pak se, tak jako všichni havíři, smáli, když bledý štajgr s kalhotami u kolen hledal místo, kde by… no, však všichni ví, že na šachtě nejsou záchody. Ještě rozesmátý Tydlík se cestou domů chystal, jak to bude vyprávět Květince a že si pochutná na tom úplně prvním koláčku.

Jenže, když přišel do chaloupky, tak na stole sice byly dvě mísy upečených koláčků, ale Květinka nikde. Jen její zástěrka ležela na zemi. Tydlík byl sice unavený, ale vydal se k rybníčku Kačoku, protože myslel, že Květinka nesla koláčky ochutnat Vrbičkovi a Rákosničce.
„Vrbičko, Rákosničko, Květinko,“ volal Tydlík.
„Brekekeke, Tydlifoune, zas mi plašíš rybičky, ale Květinka tady není,“ řekl Vrbička.
„No a teda, kde, kde může být?“ řekl udivený Tydlík.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 13.

Vydali se tedy všichni tři i s vílou Rákosničkou k chaloupce. Jenže Květinka tam pořád nebyla, ale když Rákosnička zvedla ze země zástěrku, všimla si pod ní mokré, bahnité loužičky. Hned ji napadlo, že chaloupku navštívil zlý vodník Waserman.„Chce se pomstít, brekeke,“ řekl Vrbička, ale to se už Tydlík chystal na cestu k Volenskému rybníku.

Vrbička nechtěl, aby Rákosnička šla s nimi, ale ta se nedala odbýt, přece jen to tam ze všech zná nejlépe. A tak šli. Přišli tam pozdě večer, a když se měsíc schoval za mraky, vedla je Rákosnička k místu kousek od rybníka, kterému se říká U tůňky. A opravdu, v malé tůňce, svázaná provázky z vrbových proutků, seděla víla Květinka. Nebyla však ani uplakaná, ani smutná, jen seděla a u nohou měla starého raka Klepýtka, který jí šikovně zbavoval vrbových proutků, kterými ji Waserman svázal.

Když všechny uviděla, jen se zasmála: „Vy jste hodní, báli jste se o mě, ale to nemusíte, tady rak Klepýtko mi pomohl.“ A opravdu, poslední proutek přecvakl a víla Květinka byla zase volná. Jenže kde se vzal tu se vzal, objevil se tu najednou zlý vodník Waserman.
„Ukradl jsi mi, Tydlifone, Rákosničku, a tak jsem si ukradl zase tvou Květinku,“ řekl drze.
„Brekekeke, Rákosnička je moje, abys věděl, a zítra máme svatbu,“ vložil se do toho kurážně Vrbička.

U čtyř dubů, tří vrb, pod zelenou střechou – kapitola 12.

„A vůbec, dej nám už pokoj, nebo uvidíš, co ti provedeme,“ řekl zase Tydlifon.Květinka mezitím nepozorovaně sáhla pod svou sukýnku, vytáhla plátěný pytlík s nějakými bylinkami a povídá: „Víš co, Wasermane, na, tady máš ten nejlepší tabák do své fajfky a už nás pusť.“

Waserman byl tuze zvědavý na ten nejlepší tabák, a tak si jej hned nacpal do fajfky a zabafal. V tu chvíli se mu na jeho zlé tváři usadil široký úsměv.
„Brekeke, tak se mějte krásně, sousedé,“ řekl k údivu všech a skočil do rybníka.
Všichni se nechápavě dívali za ním, jen víla Květinka tiše řekla: „To byla bylinka zapomněnka, Waserman si nebude vůbec na nic pamatovat, všechno zkrátka zapomněl.“

„Jé, ty jsi moje chytrá víla,“ řekl Tydlík.
Všichni se rozloučili s rakem Klepýtkem a šli honem honem domů. Vždyť zítra je sobota a svatba.

Svatba byla moc krásná, sluníčko svítilo a hosté si na paloučku u rybníčku pochutnávali na koláčcích s pampeliškovou marmeládou, na puškvorcovém pivu vodníka Vrbičky, na pečených žaludech kance Štětiny a na řízečcích z těch nejtlustějších kapříků. Nevěsta, víla Rákosnička, byla moc krásná a ženich s Tydlíkem a Ramlíkem zase zahráli na housličky a trumpetky, víly tančily. Bylo veselo, všichni se smáli a přáli těm dvěma v chaloupce z rákosí u rybníčku Kačoku moc štěstí a lásky.