Lepší čísla produkoval účastník mistrovství světa z let 2014, 2015 a 2016 pouze jako junior v mateřském Přerově. Návrat a snad i rozlučka s vrcholnou reprezentační akcí se letos tak nějak nabízela. Proti byla vyšší moc.

„Věřil jsem tomu, nebudeme si nic nalhávat, asi by to byla moje poslední šance jet na mistrovství světa,“ přiznal trojnásobný extraligový šampion v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Sešli jsme se samozřejmě za mimořádné situace. Jak vnímáte koronavirovou krizi?

Měsíc už jsem nebyl na zimáku. Měla vrcholit sezona, play-off, týmy měly bojovat o největší úspěch. Všechny sporty stojí, celá republika. Je to hrozně zvláštní pocit.

Zatím odpočíváte, nebo už se začínáte připravovat podle individuálního plánu?

Já zatím odpočívám, ale teď během deseti dní už najedu na nějaký tréninkový režim. Už pátým rokem se připravuji sám v Přerově. Trénuji v kolektivu Tomáše Kundrátka s Tomášem Tomigou (kondičním trenérem, pozn. red.), je nás tam víc, třeba ještě Honza Švrček. Tréninky máme vždy ráno.

Děti na krku, ale bojujeme

Je pro vás pozitivní alespoň to, že můžete netradičně delší dobu trávit s rodinou doma v Kozlovicích?

Jo, jasně. Jsme doma zavření už měsíc (směje se). Takže práce na zahradě a hlavně zabavit dvě děti. Malá normálně už chodí do školky, ale teď je s námi doma. Děti na krku a bojujeme, co se dá. Vymýšlíme na zahradě různé programy. Je to náročné, ale nedá se nic dělat.

Tématem jsou i finance. V Kometě nebyl s ústupky ze strany hráčů žádný problém, je to tak?

Je to samozřejmě zásah do financí pro spoustu lidí, bude nějaká větší krize. Asi ale nebylo jiného východiska, než ustoupit ze svých nároků a pomoci klubu. Aby se udržel na nějaké vlně, nehrozil krach a aby byl konkurenceschopný, až se podaří nastartovat extraligu. Já myslím, že všichni hráči si to museli spočítat a promyslet. Každý je v jiné finanční situaci a není to sranda. Domluvit se na nějakých ústupcích bylo potřeba.

Mluvilo se o snížení na padesát procent platu, souhlasí to?

Já myslím, že ve všech klubech to tak nějak je. Těch padesát procent.

Pokud byste pokračoval ve svých výkonech, přišel jste taky o pěkné prémie za play-off. Máte za sebou životní sezonu po individuální stránce?

Asi jo. Celou sezonu jsem se cítil fantasticky a také bodově to bylo vidět. Individuálně fakt super, hokej mě i strašně bavil. Škoda toho play-off. Těšil jsem se, co tam předvedeme. Všichni jsme se na to chystali a chtěli uspět za každou cenu. Ze dne na den to skončilo. Najednou prázdno. Člověk navíc neví, co bude. Nedá se na nic nachystat.

Letos jsem si to fakt užíval

Čím to podle vás bylo, že jste letos měl tak skvělé statistiky? Neměnil jste třeba jídelníček jako tahoun Zubrů Roman Pšurný?

Ne, můj jídelníček ani pitný režim se asi úplně změnit nedají (směje se). To je furt stejné. Asi je to věkem, už se vůbec nestresuji nějakým hokejem, snažím se užívat si to. Chci vyhrávat tituly a být prospěšný pro tým. Je to úplně něco jiného, člověk dělá už jen maličkosti. Že mi to tam letos padalo, neznamená, že to příští rok bude stejné. Ale letos jsem si to fakt užíval.

Já jsem si třeba všiml, že jste byl ohromně klidný v koncovce. To přišlo taky s věkem?

Asi jo. Některé akce byly hodně pěkné, do prázdné brány. To k tomu patří. Hlavně se mi taky opět vyhýbala zranění, chyběl jsem jeden zápas, což je super. Fyzicky to bylo výborné, všechno si to tak nějak sedlo, škoda, že to nešlo dotáhnout do nějakého konce.

Jak sezonu hodnotíte týmově z pozice kapitána Komety?

Spokojenost tam úplně nebyla. Ty naše výkony byly kolísavé. Vždy jsme odehráli třeba dva super zápasy, pak čtyři špatné. Bylo to nahoru a dolů. Když jsme hráli o všechno a potřebovali vyhrát, najednou byl na ledě úplně jiný tým a lehce jsme vyhráli. Byly tam emoce, bylo tam všechno. To mi trošku vadilo, že jsme nehráli v nějaké rovině nebo se stoupající tendencí.

Nějaké podcenění tam asi bylo

Výpadek přišel i v závěru sezony, fanoušci dokonce skandovali, že tohle není ta Kometa, na kterou jsou zvyklí. Jak se tohle poslouchalo?

Já si to nedokážu vysvětlit. Začalo to tím, že jsme potřebovali vyhrát doma zápas s Libercem, který byl rozjetý. Nikdo nám nevěřil, spíš se počítalo, že budeme bojovat o play-off do posledního zápasu. Najednou jsme ale předvedli výborný výkon, vyhráli s Libercem, udělali play-off a nebylo co řešit. Možná se každý už v hlavě chystal na play-off. Hráli jsme s týmy ze spodku tabulky, které bojovaly jako o život, nemohly nic podcenit. Prohrávali jsme s nimi a vypadalo to špatně. Nemyslím si ale, že by se na to někdo vykašlal. Spíš tam bylo nějaké podcenění.

Ve čtvrtfinále na vás nakonec vyšla Sparta. Tam by o motivaci nebyla nouze, věřili jste si?

Já jsem byl zvědavý, koho dostaneme. Boleslav, Sparta, nebo Plzeň… Boleslav jsem nechtěl za žádnou cenu (směje se). Tam se mi dobře nehraje, oni na nás navíc docela umí. Je to takové nevyzpytatelné mužstvo. Pak to vyšlo na Spartu a říkal jsem si, že super. Ať to dopadne jakkoliv, bude to dlouhá série plná emocí. Jak v hokeji nejsou emoce, tak to není nic pro mě.

Místo čtvrtfinále přišel konec sezony. Dokázal jste si představit prvotní scénáře, podle nichž by se hrálo bez diváků?

Asi úplně nedokázal. Přijeli bychom do Prahy do O2 Arény a tam nikdo? Vůbec nevím, co by to bylo za zápasy, asi by to ani nikoho nebavilo. Takže myslím, že se to vyhodnotilo správně, i když následky, jaké to bude mít na sport, budou asi velké.

Platy se zřejmě budou osekávat

Když už jste to nakousl, může mít krize na extraligu velký dopad?

Určitě. Myslím si, že extraliga byla finančně zajímavá pro spoustu hráčů. Nejen pro hvězdy. Kluci, kteří hráli třetí a čtvrté lajny, tak měli docela dobré výplaty. Myslím, že teď se to bude hodně osekávat, to bude platit i u těch hvězd. Přednost asi budou dostávat mladší s nižšími platy ve smlouvách. Bude to těžké, každý se bude muset nějak uživit. Ale třeba to bude trvat půl roku, nebo rok. Pak se to zase vrátí zpátky, kluby budou mít finanční stabilitu a bude to fungovat.

Co ale hráči v první lize, kde jsou platy hráčů podstatně nižší?

Bude to těžké ve sportu celkově. Když se podíváme na fotbal, tak nižší soutěže to ukončily úplně. Nevím, jaké platy tam mají, ale třeba první hokejová liga je finančně podceněná hodně. Kluby tam nemají takové rozpočty, hráči si pak těžko mohou představit, že teď přijdou o polovinu platu. V první lize je pár týmů, které jsou finančně stabilní a můžou dávat výplaty, které by byly hodny profesionálního sportu. Posloucháme, že hokejisté jsou přeplaceni, ale když si to člověk přepočítá na čas, který stráví na stadionu, v posilovnách a během přípravy, přičte k tomu to, že hokej hrají třeba do pětatřiceti, tak zjistí, že dobré podmínky tady vytvořeny nejsou.

Emoce byly v rámci mezí

Vy ale máte v Brně tak silnou pozici, že jste letos dostal kapitánské céčko. Jak se nosí vedle Tomáše Plekance nebo Martina Erata?

Naštěstí jsem byl v Kometě už čtvrtým rokem, takže všichni věděli, co jsem za hráče, co umím, jaké mám vystupování. Nikdo nečekal, že tam budu dělat nějaké převraty. Neměl jsem moc práce, občas jsem musel něco říct, zakřičet. Někteří moji kamarádi říkají, že jsem psychopat (směje se). Některé zápasy se mi nelíbily, ty emoce tam pak jsou. Ale bylo to v rámci mezí. V takovém klubu, jako je Kometa, na vás dýchá z každého koutu haly historie, je to pro mě čest.

V jedné formaci jste si v sezoně zahrál s Plekancem, Eratem i třeba Muellerem. S kým vám to sedělo nejvíc?

To jsme vyjmenovali špičku extraligy. Já jsem si nikdy nedokázal nějak zvlášť vybírat hráče. Potřeboval jsem tam cítit nějakou chemii, abychom si rozuměli. Pracoval jsem na tom, aby to fungovalo. Nevybíral jsem si. Vyjmenoval jste hráče, se kterými je radost hrát za každé situace.

Spíš jsem to myslel tak, že lajny se během sezony promíchávaly, kde jste se cítil nejlíp?

Tak asi v té naší první s Holíkem a Muellerem. Hráli jsme v podstatě poslepu. Peter je Američan, nikdo pořádně nevěděl, jak se s ním domlouváme, ale druhým rokem to bylo parádní (směje se). Oba byli během sezony zranění, takže se mi to tam točilo, kdo byl zdravý, tak se mnou hrál. Letos mě to bavilo.

Svozil má zdravou hlavu

Kometa, to jsou ale také Přerované. Kromě vás třeba Karel Plášek, Jan Mlčák nebo Stanislav Svozil. Hlavně hvězda 17letého Svozila zářila, co na něj říkáte?

Super. On má zdravou hlavu, je sebevědomý. Říkal jsem i jemu, že je to takový ten americký typ člověka. Chce hrát hokej, chce hrát v NHL, jde si za tím a nic jiného ho nezajímá. Já mu fandím a podporuji ho, co to jde. Držím nad kluky ochrannou ruku, musí na sobě pracovat, aby to dotáhli daleko. Kdybych já měl v jejich věku takové možnosti, takové příležitosti, tak by to bylo úplně jiné. Já jim fandím a doufám, že se to nikde nezasekne a půjdou pořád nahoru.

Vy jste neměl „americkou hlavu“? Kde ji Standa Svozil vzal?

Těžko říct, je jiná doba. My jsme vyrůstali někde s tenisákem a kopačákem venku, televize nás moc nezajímala. Oni se teď dívají třeba na různé YouTube sestřihy, všechno sledují a žerou. Taky hokej se posunul úplně jinam. Když jsem se mohl živit hokejem, tak to pro mě bylo maximum. Chtěl jsem hrát ligu tady za Přerov, nějaká NHL mě v jejich věku nezajímala. Nakonec mám kariéru, jakou mám. Když tihle kluci hrají tak brzo extraligu stabilně, to se musí někde projevit.

Už loni jste mohl povedenou sezonu završit na mistrovství světa. Nakonec to nevyšlo, ale kdy jindy než letos jste se do výběru ještě mohl vejít?

To jsou právě spekulace, jak by to bylo, to už se nikdo nedozví. Tohle píše život. Loni to byla škoda, letos jsem si věřil, že bych se tam mohl procpat a dostat se do Švýcarska, ale bohužel. Zase zasáhla vyšší moc. Abych pravdu řekl, ani nad tím nepřemýšlím. Spíš mě mrzí, že jsme nehráli to play-off.

Minulý rok jste mistrovství světa odpískal, nechtěl jste jet jako náhradník. Nemrzí vás to teď o to víc?

Neřekl bych, že jsem to loni odpískal. Byla tam domluva, jestli má smysl v mém věku někde deset dní čekat, jestli půjdu do zápasu, nebo to smysl nemá. Zvolil jsem druhou variantu. Letos jsem si věřil, že by tam nějaká šance třeba byla. Zabojoval bych o to, protože, nebudeme si nic nalhávat, asi by to byla moje poslední šance jet na mistrovství světa. Je to škoda. Neříkám, že bych tam stoprocentně byl, ale je škoda, že jsem o to nemohl zabojovat.

Říha má hokej pod kůží

Jak se vám reprezentovalo pod dalším přerovským rodákem Milošem Říhou? Má svérázný styl, který však přinesl výsledky a oblibu veřejnosti…

Až do loňského roku jsem ho znal jen ze střídaček soupeřů. Působil tam na mě strašně, jak řval na rozhodčího, pořád si ho volal (směje se). Ale pak u nároďáku jsem viděl, že ten hokej má pod kůží, je do toho zažraný a každý zápas chce vyhrát. Bylo mu jedno, kdo proti němu stojí. Jestli přijede sborná s juniory, nebo sborná v nejsilnější sestavě. Chtěl všechny porazit, což se projevovalo i v přípravě. Nezajímalo ho, jestli přijedou Rakušané, prostě postavil nejsilnější sestavu, co měl, a chtěl vyhrát. Tohle mu přinášelo asi i tu popularitu. Reprezentační kariéru mu zatím také takto ukončila vyšší moc.

Sledoval jste opět i přerovský hokej? Co říkáte na druhé místo Zubrů po základní části?

Je to super. Jde vidět, že hokej se tady dělá dobře. Chtěl jsem, aby bylo finále play-off Přerov – České Budějovice. Myslím si, že by je Zubři i potrápili, i když šířka kádrů byla nesrovnatelná. V play-off je pak hodně zranění, je to boj, těžko říct, jak by se to projevilo. Ale sezona Přerova byla fantastická.

Velkou zásluhu na tom má brankář Komety Lukáš Klimeš. Podruhé v řadě byl zvolen nejlepším gólmanem Chance ligy. Dostane v Brně víc prostoru?

Už loni jsem říkal, že je dobře, že tady chytal a vychytal se, že si ho stáhneme do Brna. Nakonec naskakoval do čtyř zápasů, ale letos už tam asi bude a podle mě se budou střídat, uvidíme, jestli začne Vejmelka, nebo kdo z gólmanů tam bude. Myslím, že těch šancí bude dostávat víc a víc, protože chytá výborně, zaslouží si to.

Smlouvu máte v Kometě ještě na dva roky. Pak vám bude 37 let a vrátíte se do Přerova?

To nevím, ještě radši budu přidávat další a další roky, pokud se budu cítit dobře a bude to tam padat (směje se). Dokud budu prospěšný pro tým a klub, tak se mi nechce končit. Zatím jsem zdravý (zaťuká na čelo), až mě bude něco trápit, rozmyslím se, co dál. Teď se ale cítím fakt dobře.

TOP základní části Martina Zaťoviče mezi muži:

1. 2019/2020 (Kometa) 50 bodů, 51 zápasů

2. 2018/2019 (Kometa) 41 bodů, 52 zápasů

3. 2013/2014 (Karlovy Vary) 37 bodů, 50 zápasů

4. 2012/2013 (Karlovy Vary) 33 bodů, 51 zápasů

5. 2017/2018 (Kometa) 30 bodů, 52 zápasů