Historie Pernštejnského domu na Masarykově náměstí 1938-1959 - 2. díl

Vstup německých vojsk do okleštěného zbytku po odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi dne 15. 03. 1939 a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava bylo jen logickým vyústěním evropské krize těchto let a politiky „appeasementu“.

V průběhu května 1939 byly zrušeny všechny složky aparátu Československé armády, a tak již 29. 07. 1939 dostává otec, který tehdy sloužil v hodnosti majora gšt. na MNO v likvidaci úřední sdělení, že je povolán k nastoupení služby v ústředí Ministerstva financí.

Nedlouho poté, 12. 10. 1939, mu sděluje Ministerstvo zdravotní a sociální správy, že je dle vládního nařízení ze dne 6. června 1939 převeden do působnosti ministerstva dopravy – na ředitelství drah v Praze.

Po celou tuto dobu mu byl vyplácen „stavovsky přiměřený plat“, něco přes 1 900 K měsíčně. Dokonce i po jeho zatčení olomouckým gestapem v Hranicích dne 14. 12. 1939 mu byl tento plat vyplácen v roce 1940 v plné a v roce 1941 až do vynesení rozsudku smrti v listopadu téhož roku v poloviční výši.

Příjmy z nemovitého majetku

Hlavním zdrojem rodinných financí byly tehdy – a bohudík jsou i dnes – příjmy z nemovitého, v roce 1935 značnými náklady rekonstruovaného majetku. Než tehdejší příjmy poměrně detailně představím, pokládám za nutné napsat několik vysvětlujících vět.

Moji prarodiče z matčiny strany, manželé Antonie a František Pařízkovi, žili v letech 1900-1918 v Krakově, tehdy hlavním městě provincie Galizien jako součásti Rakousko-Uherského mocnářství.

Dědeček pocházel od Náchoda a byl zdatným obchodníkem (textilie a paliva). Císařsko-královská (KuK) monarchie poskytovala svou tehdejší rozlohou kolem 1 milionu km² a více než 40 miliony obyvatel značný podnikatelský prostor.

Koncem první světové války se dědovi a babičce podařilo převést finanční hotovost i část movitého majetku do Hranic, odkud pocházeli babiččini rodiče, Terezie a František Pausovi.

Zde, v nově vytvořené republice Československé, si z nahospodařeného jmění koupili rohový dům čp. 119 na severovýchodní straně tehdejšího Žerotínova náměstí (viz B. Indra „Historie hranických domů“, Hranice 2005).

Dědeček zemřel v roce 1929 a babička pověřila v roce 1934, ve svých 60 letech, stavitele J. Vostřeze funkcionalistickou přestavbou domu č.76/77 na jihovýchodním rohu téhož náměstí.

Tento dům babička koupila krátce po roce 1930, když před tím prodala dům č.119 obchodníku Janu Holému. Touto transakcí bylo možno realizovat koupi a financovat přestavbu.

Ta byla dokončena již ve druhé polovině roku 1935 při zachování všech kleneb v tehdy již známé restauraci a vinárně „KUFR“ v přízemí domu. Vznikl tak moderní obytný dům s krásnými a prostornými byty a asi 500 m² nebytových prostor v přízemí.

Náklady na přestavbu

Náklady na tuto přestavbu činily asi 800 000 Kč, z čehož bylo kolem 500 000 Kč zaplaceno v hotovosti a rozdíl splácen v ročních splátkách rozvržených na dobu 15 let z hotovosti deponované jinde.

Příjmy z nemovitosti po přestavbě

Záměrem investorky bylo pochopitelně dlouhodobé zhodnocení vloženého kapitálu formou příjmů z bytových i nebytových prostor při úměrných investicích do údržby domu.

Navíc bylo majitelce domu a členům její rodiny zajištěno krásné bydlení v centru města i zasloužený příjem po zaplacení daní z příjmu a nákladů na údržbu a další rozvoj nemovitosti. Tento zasloužený příjem nazvali soudruzi po roce 1948 „bezpracným ziskem“.

Příjmy z bytových a nebytových prostor

Příjmy z nebytových prostor cca 500m2 ročně (1938) od právnických osob:

Vinárna a restaurace „KUFR“, nájemce pan František Stejskal, platby ve čtvrtletních splátkách22 440 Kč

Firma Hrubá, sklad cukrovinek, čtvrtletní splátky⋌ 9 120 Kč Roční příjem z nebytových prostor celkem 31 560 Kč

Příjmy z bytových prostor cca 700 m2 ročně (1938) od fyzických osob:

Nájmy z bytových prostor byly placeny v měsíčních splátkách, při čemž praktický lékař MUDr. Rosík, zubní lékař MUDr. Altmann a civilní inženýr Ing. Langer měli pronajaty třípokojové byty, v jejichž části byly ordinace, čekárna a kancelář. Babička obývala tentýž byt jako já dnes. Další dva byty byly dvoupokojové. Zatápělo se dřívím, topilo se kamenným i hnědým uhlím, také koksem. Palivo bylo uloženo ve sklepích, každý byt měl svoji kóji pod uzamčením. Koupelny byly vybaveny vanou s kotli pro přímý ohřev vody.

TŘÍPOKOJOVÉ BYTY:

• MUDr. Rosík (1. posch.) 7 380 Kč
• Ing. Langer (1. posch.) 7 440 Kč
• MUDr. Altmann (2. posch.) 7 380 Kč
• Antonie Pařízková (majitelka domu – 2. posch.) 0 Kč

DVOUPOKOJOVÉ BYTY:

• Pan Rýpar (1. posch.) 5 400 Kč
• Plk.Regentík (2. posch.) 4 860 Kč

Roční příjem z byt. prostor celkem 32 460 Kč

Hrubý roční výnos z domu 64 020 Kč

Od těchto příjmů je nutno odečíst daňovou povinnost, která tehdy představovala značné zatížení. Daně se platily ve 4 tříměsíčních splátkách a činily ročně 25 320 Kč (40%). Vodné a stočné z bytových prostor bylo započteno v nájemném, ročně činilo 3 000 Kč a bylo placeno majitelkou domu ve 4 splátkách.

Osvětlení chodeb a odvoz popela byly placeny měsíčně majitelkou domu ve výši 100 Kč a byly rovněž součástí nájemného. Čistý příjem z nemovitosti tedy činil v roce 1938 ročně 34 500 Kč.

Při letmém srovnání s dneškem vyniká vysoký podíl (51%) příjmu z bytových prostor na celkových příjmech z pronájmů. Náklady na tehdy luxusní byt v renomovaném domě na hlavním náměstí se podílely nejméně 30% na příjmech velmi dobře situovaných nájemníků

Vladimír Talášek