Historie Pernštejnského domu na Masarykově náměstí 1938 až 1959 - 1. díl

13. 1. 2008

SERIÁL - Vážení čtenáři, v pozůstalosti mojí matky, paní Marie Taláškové (1913), se zachovala nepřetržitá řada většinou kapesních kalendářů za léta 1938 až 1993, do nichž byla s naprostou pravidelností zaznamenávána denní běžná, ale i mimořádná vydání a souhrnné komentáře k událostem i širšího než pouze rodinného významu.

Levý rohový dům je Pernštejnský dům. Takto vyhlížel v prvních desetiletích dvacátého století. | Foto: historický kalendář města Hranic

Navíc na několika místech byly zaznamenány i příjmy a vydání při a po přestavbě (1935) domu č.76/77 na tehdejším Žerotínově náměstí, který vlastnila moje babička, paní Antonie Pařízková (1874) a v němž jsem se 1. ledna 1938 narodil.

Vedle toho se zachovala kompletní korespondence mého otce, tehdy majora generálního štábu Vladimíra Taláška (1901), určená mamince, jeho rodičům a sourozencům.

Také jeho přísně cenzurovaná korespondence mé matce z let 1940-1942, kdy byl vězněn v nacistických trestnicích až do své popravy v srpnu 1942.

Zachovala se i kompletní dokumentace o příbězích domu za 40 hubených let (1948-1989), kdy naše země živořila pod bičem rudé hvězdy a navíc ve znamení srpu a kladiva.

Koncem minulého roku jsem navštívil pana Martina Pjentaka, redaktora Hranického týdne, a svěřil se mu se svým záměrem publikovat vybrané údaje z těchto pramenů jako sérii článků na pokračování.

Pan redaktor mi navrhl doplnit tyto možná poněkud strohé údaje i o mé autentické vzpomínky malého kluka a později studenta hranického gymnasia a vysokoškoláka, což jsem učinil.

Na řadě míst komentuji různé události ze svého dnešního pohledu, jak je vidím a hodnotím ve světle svých životních zkušeností.

Pokud bude kdokoliv chtít něco doplnit či dodat ze svého hlediska a svých tehdejších prožitků, budu mu jen vděčný. Jde totiž o oživení událostí, které se staly před 70 až 50 lety.

Celý časový úsek pokrývá větší polovinu na události tak bohatého dvacátého století, které našemu národu přineslo spíše více utrpení než radostných chvil.

Tato část podává pohled na léta 1938-1959 s důrazem na poslední léta První republiky, nacistickou okupaci, krátký úsek (1945-1947) poválečné demokracie a první léta po tak zvaném „Vítězném únoru“.

Současnost po roce 1990 je nám všem důvěrně známá. Jsme po desetiletích opět demokratickou zemí svobodných občanů a od roku 2004 členem Evropské unie.

Vyvíjíme se v prostředí otevřeného a konkurencí prosyceného trhu s významnými aspekty globalizace a hospodářské integrace. Jistě i současných 20 let 1990-2010 bude jednou předmětem mnoha zajímavých úvah a hodnocení.

Začněme rokem 1938 a základními potravinami na 1 měsíc pro tříčlennou rodinu s výjimkou masa:

Nyní ceny některých druhů ošacení, obuvi a zařízení do domácnosti (1938):

Všimneme si, že technika do domácnosti byla v té době velmi nákladnou záležitostí.

Ceny některých lékařských výkonů (1938-1939):

Jaké byly příjmy?

Plat státního zaměstnance

Jedinou osobou se státním platem v rodině byl v letech 1934-1939 můj otec, který pobíral v roce 1935 jako štábní kapitán generálního štábu (posádkou v Bratislavě) 1 536 Kč měsíčně s tím, že armáda mu připlácela ročně 900 Kč penzijního připojištění.

Je také skutečností, že před uzavřením manželství v lednu 1934 musela babička jako matka nevěsty složit u notáře vysokou kauci ve výši 80 000 Kč jistící krytí mimořádných výdajů spojených s reprezentací.

V roce 1936 po jmenování do hodnosti majora a přeložení na generální štáb při Ministerstvu národní obrany do Prahy činil jeho měsíční plat asi 1 850 Kč.