Občanské fórum se s federálním předsedou vlády na jednání dne 28. listopadu domluvilo, že hned následující den, tedy 29. listopadu, předloží vláda Federálnímu shromáždění návrh na vypuštění nebo změnu ústavních článků o vedoucí úloze KSČ, o postavení Národní fronty jako svazku pod vedením KSČ a článek týkající se vztahu marxismu-leninismu a kulturní politiky, vzdělání a výchovy. Součástí dohody bylo i to, že do 3. prosince 1989 bude navržena federální vláda v novém složení.

Adamec oznámil, že předal prezidentovi republiky, jímž byl v té době pořád ještě Gustáv Husák, návrh na udělení milosti politickým vězňům, jejichž seznam dodalo Občanské fórum.

Miloš Jakeš odstoupil s Husákovým souhlasem z funkce předsedy Rady obrany státu. Stejně tak odstoupil z předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska Viliam Šalgovič, jeden z hlavních představitelů konzervativního proudu v KSČ a člen kolaboračního prosovětského křídla ve straně v době invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. 

Vzdát se moci? Ještě ne…

Komunistická moc ustupovala "na všech frontách", i když se stále ještě nevzdávala úplně. Na mimořádném celostátním "stranickém aktivu", který na večer 28. listopadu 1989 svolalo předsednictvo ÚV KSČ, nový generální tajemník Karel Urbánek nadále prohlašoval, že požadavky na zrušení Lidových milicí, odstoupení ředitelů komunistů, zrušení základních organizací strany v závodech a prodej budov KSČ považují komunisté za nepřijatelné. 

Veřejnost se však nedala zadržet. Studenti, dramatičtí umělci a výtvarníci stávkovali dál a trvali na splnění všech požadavků Občanského fóra.

Režim ustupuje

V následujících dnech se začal komunistický režim skutečně nezadržitelně hroutit a také ony "nepřijatelné požadavky" byly plněny. Ozbrojené Lidové milice, které vznikly na podnět komunistické strany v únoru 1948 a jejichž vznik nebyl podložen žádným zákonem, byly rozpuštěny mimořádným sjezdem KSČ dne 21. prosince 1989. Do skladů Československé lidové armády bylo podle Wikipedie vráceno přibližně 70 tisíc pušek, sedm tisíc samopalů, 20 tisíc pistolí a na 80 milionů kusů různé munice. 

Končit začaly také celozávodní a závodní výbory KSČ, o čemž na řadě závodních schůzí rozhodli sami zaměstnanci. Československé Federální shromáždění (parlament) skutečně 29. listopadu zrušilo ústavní články o vedoucí úloze KSČ ve společnosti a o monpolním postavení marxismu-leninismu ve výchově a vzdělávání.

Přijalo také rezignaci svého předsedy Aloise Indry, dalšího představitele konzervativního "stalinistického" křídla komunistické strany.

Ve čtvrtek 30. listopadu požádal o uvolnění ze všech svazáckých funkcí dosavadní předseda Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže Vasil Mohorita, který byl zvolen do předsednictva KSČ. Mohorita patřil spolu s Adamcem k těm oficiálním funkcionářům, kteří začali s Občanským fórem jednat. Ve funkci předsedy ÚV SSM ho nahradil Martin Ulčák, v současnosti jeden z nejbohatších českých miliardářů, považovaný za vlivného a mocného muže české energetiky a průmyslu.

Zásah na Národní třídě vyšetřovala parlamentní komise zahrnující i zástupce Občanského fóra studentů, před níž 1. prosince předstoupili i Miloš Jakeš a šéf StB Alojz Lorenc. 

V sobotu 2. prosince byla znovu po dvou desetiletích obnovena činnost české dětské a mládežnické organizace Junák (českých skautů). Československá demokratická iniciativa se od tohoto dne prezentovala jako nezávislá politická strana.

Gott zpívá s Krylem

V neděli 3. prosince byla asi ze 40 procent obměněna federální vláda, komunisté v ní však nadále drželi tři čtvrtiny křesel. Občanské fórum i Veřejnost proti násilí s tím vyslovily hluboké zklamání.

Hned v pondělí se na protest proti profilování vlády sešla na Václavském náměstí v Praze po sedmi dnech další velká demonstrace. Právě na této demonstraci zazpívali společně hymnu český z exilu se navrátivší písničkář Karel Kryl a s ním "král českého popu" Karel Gott - byl to okamžik, o jehož vhodnosti či nevhodnosti se dodnes diskutuje.

Ve středu 6. prosince se uskutečnilo první dvoustranné setkání vedoucích představitelů KSČ s reprezentanty Občanského fóra (Karel Urbánek si při té příležitosti nechal od Václava Havla podepsat Havlovu vlastní knihu). O den později vyloučilo předsednictvo ÚV KSČ Miloše Jakeše a Miroslava Štěpána z řad členů KSČ za "hrubé politické chyby při řešení politického napětí, zejména událostí 17. listopadu 1989 v Praze".

Přichází "vláda národního porozumění"

V pátek 8. prosince udělil Gustáv Husák rozsáhlou amnestii a den nato oznámil své rozhodnutí abdikovat. První oficiální rozhovory k sestavení nové federální vlády absolvoval designovaný předseda federální vlády Marián Čalfa. Vládu, která byla po vzájemné dohodě s opozicí pojmenována jako vláda národního porozumění, hodlal sestavit tak, aby v ní byla aspoň polovina členů bez stranické příslušnosti.

Nová vláda byla sestavena v neděli 10. prosince poté, co prezident Gustáv Husák odvolal většinu členů dřívější federální vlády. Jejími členy se stali i nominanti Občanského fóra: Ján Čarnogurský, Vladimír Dlouhý, Jiří Dientsbier, Václav Klaus a Petr Miller. Husák poté oznámil, že odstupuje z funkce prezidenta.

Václav Havel na velké odpolední manifestaci na Václavském náměstí ke Dni lidských práv oznámil, že devět členů nové vlády se těší podpoře Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí.

Týž den se začalo uvažovat o osobě nového prezidenta, kde padala nejčastěji čtyři jména: Václav Havel, Alexander Dubček, Ladislav Adamec a Čestmír Císař.