Sedává tam pravidelně pod obrazem loni zesnulého přerovského výtvarníka Petra Markulčeka.

Přátelé si ho dobírají, že jednou mu na zdi pod obraz umístí cedulku s nápisem – Tady seděl, sedí a bude sedět Rudolf Neuls starší.

Ani na okamžik tu ale není sám. Pokaždé ho během večera obklopují přátelé nebo muzikanti. Živě s nimi debatuje, ale přitom stačí sledovat i dění kolem sebe. Hlavně se však soustředí na muziku, která se rozléhá Městským domem.

Rudolf Neuls starší a přerovský Československý jazzový festival. Patří k sobě jako levá ruka k pravé. Nejen že to byl on, kdo kdysi stál u zrodu této významné kulturní události regionu, ale neobešel se bez něj ani jediný z 25. ročníků jazzového festivalu.

„Beze mě by to nemohlo být,“ říká s nadsázkou a humorem sobě vlastním šestaosmdesátiletý Rudolf Neuls starší. Vzhledem k jeho věku se dá předpokládat, že patří k nejstarším hostům jazzového festivalu a většinou z něj odchází až po půlnoci.

„Asi tu budu nejstarším účastníkem, ale to je mi jedno. Většinou tu vydržím tak do dvou. Povídám si s přáteli, piji střídmě a odpoledne to pak dospím. Tak co,“ mávne rukou i ve svých letech stále elegantní muž, který často sáhne po cigaretě. „To je neřest, které se už asi nezbavím. A pak mám vlastně ještě jednu. Jsem hudební narkoman,“ pousměje se bývalý muzikant.

„Kdysi mi někdo říkal, že muzika je buď dobrá, nebo špatná. Je to ale blbost. Já tvrdím, že muzika je jen dobrá. Pokud totiž není dobrá, není to muzika,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů Československého jazzového festivalu v Přerově.

Netají se tím, že když přijde v noci z hudbou nabitého jazzového festivalu domů, dostane chuť pustit si třeba skladbu Leoše Janáčka. „Muzika se totiž musí chtít poslouchat. Nejsem ale zanícený příznivec výhradně jednoho hudebního žánru. Dovedu ocenit každou kvalitní muziku, a klidně může jít třeba o cimbálovku nebo dechovku. Ovšem pro jednu záležitost mám silnou slabost. Tou je jedna písnička - Georgia,“ prozrazuje o sobě Neuls, který kdysi hrával na kontrabas.

Výkony současných muzikantu se mu líbí, ale přiznává, že nejvíce tíhne k hudbě s bluesovými prvky. Nestor přerovského jazzového svátku se dodnes každý rok živě zajímá o sestavování nového programu Československého jazzového festivalu, jehož ředitelem je jeho syn Rudolf Neuls mladší.

„Já mu strašně fandím. Do programu se snaží vždycky zařadit to nejlepší, co může být. Jenže nemá to jednoduchý. Rozdíl je v tom, že když jsem já šéfoval jazzovému festivalu, měli jsme na to 120 tisíc korun a nevěděli jsme, co s tím. Dnes jsou na uspořádání takové akce i 3 miliony málo,“ vysvětluje Neuls starší.