Na letní jazzové dílně, jíž se každoročně účastní jako lektor, byl ve svém živlu.

Rozhovor

Letní jazzová dílna se letos poprvé ve své historii musela kvůli povodním přesunout z Frýdlantu do Přerova. Podařilo se k nám přenést i její atmosféru?

Podstata se dá přenášet z místa na místo bez újmy, protože tu hlavní atmosféru dělají hudebníci, kteří se dílny účastní, a možná i lektorský sbor, který je neměnný už hezkou řadu let. Dá se to tedy celkem úspěšně transplantovat na různá místa. My jsme zatím zažili pouze Frýdlant a letos poprvé kvůli povodním i Přerov. Já osobně považuji v první řadě za úspěch už jen to, že se dílnu podařilo realizovat. Doba mezi záplavou a začátkem dílny byla totiž velmi krátká. Aleši Bendovi se ale ve spolupráci s Rudolfem Neulsem podařilo během pár dní zajistit, aby mohla dílna začít. Dnes, protože je poslední den, už můžeme říct i to, že se to podařilo.

Jaký zážitek se vám vybavuje, když zalovíte v paměti a zavzpomínáte na uplynulé ročníky jazzové dílny ve Frýdlantě?

Historek z natáčení by bylo asi hodně…(smích). V první řadě jde ale o to, že vidíme postupně výsledky práce, která začala před sedmadvaceti lety, a také generační výměnu, jež stále probíhá. Tu jsme asi nejvíce pociťovali koncem sedmdesátých let, kdy nastupovala generace těch prvních Frýdlantů. Ten základní pocit ze všech ročníků je ale velmi pozitivní.

Co bylo vlastně původní myšlenkou dílny, jejímž duchovním otcem byl hudební pedagog Karel Velebný?

Záměr byl takový, že cítil, pravděpodobně jako každý z jeho generace, nutnost vypěstovat si následovníky. Ne kvůli nám, ale kvůli té muzice, kterou děláme, a jsme jí celý život věrní. Protože máme zájem na tom, aby pokračovala dál. To byl ten původní startovní moment. Navíc v kraji, kde dílna vznikala, jsme cítili velkou podporu od místního obyvatelstva a od lidí, kteří vždycky stojí za těmito aktivitami. To je stejné jako tady v Přerově – Československý jazzový festival dělá taky několik jednotlivců. Ti to tlačí a chtějí, aby to bylo. Vždycky záleží hlavně na vůli a ochotě lidí.

Když sledujete výkony mladých hudebníků v průběhu jednotlivých ročníků, všiml jste si nějakých výrazných jazzových talentů?

Určitě, vždycky se najde někdo, u koho si řeknete: tak to mám radost, že někdo takový je. A my tomu můžeme pomoci.

Myslíte, že by se mohla někdy v budoucnu letní jazzová dílna přestěhovat také do Přerova? Třeba formou satelitních koncertů…

Myslím, že je strašně důležité nepřerušit tradici. Protože, jak k tomu někdy dojde, pak je těžké na ni navázat. Proto si vážíme pozvání do Přerova, ale do budoucna bychom chtěli zůstat ve Frýdlantě, v kraji Karla Velebného. Určitě by se ale mohl uspořádat nějaký koncert v rámci jazzové dílny i v Přerově, proč ne.

Všimla jsem si, že na závěrečném koncertě jsou v publiku i posluchači, kteří přijeli z Frýdlantu…

Ano, je tu ředitel frýdlantské hudební školy a jsou tu i lidé z radnice. Je pochopitelné, že nás chtějí vidět i v jiném prostředí, a můžou srovnat organizaci letní jazzové dílny ve Frýdlantě a tady. Přijela ale také spousta jazzových fanoušků z Frýdlantu, kteří se chtějí hudbou jen tak odreagovat a na chvíli zapomenout na ničivé povodně. Zdejší hudební škola je dosti velká na to, abychom se všichni vešli pod jednu střechu, takže skvělé zázemí nám usnadnilo situaci.

Jste uznávanou osobností české jazzové scény. Jaké teď chystáte projekty?

Naplno se věnuji vyučování na Ježkově hudební konzervatoři. Kromě toho mě ale asi nejvíce zaměstnává psaní hudebních kompozic. Společně se synem (pozn. red.: Karel Růžička ml. je uznávaný jazzový hudebník) jsem také vloni natočil nové CD. Mým nejbližším vystoupením v Přerově by měl být koncert v rámci Československého jazzového festivalu.