Pětaosmdesátiletý salesián Jan Vývoda působí sice od počátku padesátých let v Praze - Kobylisích, ale do Hranic se dodnes vrací na návštěvu své rozvětvené rodiny.

„Pamětníci si možná ještě vzpomenou na jeho otce, krejčího Františka Vývodu. Od něj se nějakou dobu učil řemeslu, ale později se vrátil zpátky na gymnázium, které předtím studoval,“ prozradila kousek z minulosti svého strýce jeho neteř Marie Baštincová z Hranic.

Cesta do pražského kostela byla pro Jana Vývodu poměrně strastiplná. Vedla přes Fryšták, Přestavlky a pak celou řadu profesí, které s církví neměly moc společného. Kniha, v níž se teď farář ohlíží zpátky do období po válce, by se mohla zdát satisfakcí za to, co mu bylo kvůli komunistickému režimu odepřeno.

„Vzpomíná v ní na padesátá léta, kdy se zavíraly kláštery a kdy museli farníci kamuflovat svá setkání s mládeží formou brigád nebo výletů,“ shrnula Baštincová.

Kniha je protkána fotografiemi ze soukromého i profesního života nejen Jana Vývody. Její úvodní část tvoří rozhovory s farníky, na závěr se pro změnu zase oni zmiňují o svém duchovním otci. I člověk nevěřící si při její četbě může přijít na své.

„Byl jsem takový styďulka a nechtěl jsem, aby se o mě povídalo, tak jsem nikomu nic neřekl. Všem jsem bulíkoval, že půjdu asi do Prahy na medicínu. Když na mě máma tlačila, že už bych se měl rozhodnout, co budu dělat, tak jsem jí řekl, že za čtrnáct dní nastupuji do Fryštáku k salesiánům.“

Tolik na závěr ukázka z knihy Žádný smutek se nekonal, která je k dostání i v Hranicích.