Nohavica zahrál jedenácti tisícům

Obří aplaus a stovky mobilů, jimiž si ho lidé fotili, přivítaly v sobotu po 23. hodině Jaromíra Nohavicu na festivalu Zahrada. Svůj téměř recitál otevřel písní Příteli.

Amfiteátru, který zaplnilo rekordních 11 tisíc návštěvníků, zpíval dvě hodiny. „Je to pro mě výjimečný koncert,“ řekl v úvodu svého vystoupení.

Jeho začátek bohužel poznamenal špatný zvuk. Problémy s technikou ale řešil s humorem – zhudebnil je. „Hezky to vazbí, teď to sice nevazbí, ale já se zase tady neslyším,“ zpíval místo toho, aby zvukařům nadával.

Sarajevo i Těšínská

Fanouškům dal mnohokrát prostor ke zpěvu. Hit střídal hit: Husita, Pravda a lež, Sarajevo, Když mě brali za vojáka, Těšínská, Zatímco se koupeš, Milionář, Kometa… V písni Jdou po mně, jdou mávali diváci svými mobily do rytmu, aby se později pobavili popěvkem o vaječné kauze.

Po závěrečné Dokud se zpívá následovaly ještě přídavky Samuraj, Pochod marodů a Anděl strážný. Publikum bylo ve varu, koncert by stoprocentně vyvrcholením festivalu.

„Byl to pro mě vzpomínkový koncert, kdy jsem si prožil všechna ta léta, co pro vás zpívám,” rozloučil se s davem Nohavica.

Při koncertě pak ocenil hlavní pořadatele Zahrady Michala Konečného a jeho ženu Hanu. „Jsme letití přátelé, tak si asi váží toho, co děláme. Beru to jako odměnu lidem, že festival funguje, a on si to uvědomil. Řada lidí ho odepisovala ze žánru, že je někde jinde, a on není – tohle je jeho publikum,” reagoval Konečný.

Ještě vaše ruce

Divácký sbor otestoval před Nohavicou Blue Effect se Slunečním hrobem. Zpěvák Jan Křížek publikum hecoval slovy: „Ještě potřebuju ty vaše ruce,” Radim Hladík pak návštěvníky pochválil: „Zpíváte krásně.”

Svou největší slávu připomněl v amfiteátru AG Flek, takže si publikum zpívalo písně Dohrála hudba, Blázni umírají nadvakrát nebo křehkou Prázdná místa.

Ve folkrockové linii pokračoval liberecký Jarret, který se stoprocentním nasazením představil i novinky Sbohem a Haló. Přidával dvakrát stejně jako předloňský vítěz Epy de Mye. Ta svůj blok odpálila písní Obyčejné fotky o druhé světové válce z pohledu letců, lidí na nucených pracích i válečných fotografů, kteří často nestihli své piloty vyvolat živé.

„První inspirací byla fotka Ladislava Sitenského ve skautském kalendáři a další jedna moje vzdálenější příbuzná, nasazená u Mnichova jako čtrnáctiletá na nějaké mašině, která se rozhodla utéct,” popsal lídr kapely Jan Přeslička.

Odpolední Vlasta Redl

Vlasta Redl, jedna z veklkých hvězd, rozparádil publikum už odpoledne. Zároveň prověřil kapacitu Kapličky, lidé se na sebe museli mačkat, aby se na scénu vůbec vešli. Jako hosta si přivedl Zdeňka Navrátila, s nímž píšou veselé definice, takže se diváci například dozvěděli, že myslivcovy zvratky se jmenují Poslední lečo.

Sobotní večer přinesl také výsledky soutěže o ceny Krtek. Dvakrát zabodovala hudba keltských kultur – hrají ji Navostro, jimž hlasy diváků vynesly první místo, i třetí v pořadí Irish Rose. Mezi ně se vklínilo trio I.C.Q.

Soutěž písničkářů vyhrál Martin Rous, Krtka od festivalového štábu získala skupina Jananas. Jejich žánrové směsi vévodí texty plné vlídného i uštěpačného humoru – ať už je to chudák Jenda, co sváděl zmrzlinářku Janu, až si uhnal angínu, Bílý sex o touze po řízku v lednici nebo GPS na téma, jak snadno se z lidí stanou ovce.

„Jsem moc ráda, že pro nás hlasovalo přes dvě stě lidí a že jsme někoho zaujali snad tím, že jsme jiní. Nebudeme slavit o nic bujařeji než jindy, možná si dáme navíc nějakého panáka,” okomentovala zisk trofeje zpěvačka Jana Infeldová.

Akustické koncerty

Stejně jako v jiných dnech se na Zahradě hrálo akusticky. Hrozen diváků obklopil Načas s jejich melodickým folkrockem nebo Marien. Písně prokládal kapelník Vít Troníček historkami třeba o tom, jak se pokoušel usnout ve futrálu na mandolínu.

Na své koncerty kapely lákají pomocí plakátků podél hlavní cesty. Tam si lidé píší vzkazy a hledají staré známé. Jeden za všechny: Tome z Trnavy, ozvi se holkám z Ostravy! Jsme tu a vloni to bylo super.

Hudebníci zavzpomínali také na Waldemara Matušku

Kameloti, pocta zesnulému Waldemaru Matuškovi a také symbolický ohňostroj, tak vypadal poslední den Zahrady – neděle 5. července. Závěrečný program v Amfiteátru byl ve znamení Krtků a také barevnosti tónů.

Na podiu se postupně vystřídala keltská muzika, folk, kapela bubeníků a diváky pozdravil i kytarista z Ameriky Arturo Fuerte, který nyní vystupuje jako host s Nezmary.

Vyvrcholením večerního programu byl bezpochyby koncert kapely Kamelot, která se před nedávnem vrátila ze svého turné po českých městech. Pro diváky zahráli nejen pár nových písní, ale také osvědčené hity jako Zachraňte koně.

Nadšené ohlasy diváků vyvolalo i vystoupení bubenického souboru Jumping Drums, který byl tentokrát posílen i o členy bubenické školy Ivo Batouška. „Moc vám děkujeme za potlesk, jsem rád, že se vám naše vystoupení líbilo. Dnes s námi navíc vystoupili i členové mojí bubenické školy, a je to jejich první vystoupení před tak velikým publikem,“ řekl Batoušek do publika před závěrem koncertu.

Ke konci nedělního programu zařadili pořadatelé krátké pásmo, při němž uctili památku zpěváka Waldemara Matušky, který zemřel na konci května. Vzpomínkového minikoncertu se ujala kapela Žalman a spol., která zahrála čtyři Matuškovy písně.

„Mám pocit, že Žalman je nejblíže tomu, jak hudbu dělal Waldemar. Jsem rád, že se ujal jeho písní,“ uvedl hlavní dramaturg festivalu Michal Jupp Konečný.

Mezi písněmi, které Žalman zahrál, nechyběl ani jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších songů Sbohem, lásko. Po uctění zpěvákovy památky odpálili pořadatelé ohňostroj, který měl přesně dvacet ran, stejně jako Zahrada let. Nedělní program a celý letošní ročník zakončil koncert kapely Žalman a spol., se kterou jejich indiánskou ukolébavku, či píseň Jedem zpátky do lesů, zpíval celý Amfiteátr.

Zpravodajové deníku