Jakou roli teď ve sboru zastáváš?

Náš Hranický dětský pěvecký sbor je rozdělený na dva oddíly. Přípravku vede paní učitelka Taťána Jonasová a já mám starší děti, což je druhý stupeň a střední škola.

Jak ses k tomu dostala?Petra Šeinerová, sbormistryně Hranického dětského pěveckého sboru.

Od mala jsem ve sboru zpívala, takže jsem si prošla jak přípravkou, tak velkým sborem. Když jsem po maturitě odešla studovat do Brna, pořád jsem se do sboru vracela a byla se skupinou v kontaktu. Přidávala jsem se k nim na koncertech, skladby si doma sama dostudovávala a stále s nimi fungovala. Pak jednou Táňa přišla a potřebovala vypomoct, hledala nástupce. S kamarádkou jsme se toho na chvíli ujaly společně, ale ona se pak více věnovala Vokalamitě a já zůstala u dětí.

Jaké byly začátky v roli sbormistryně?

Je dost těžké přebírat něco po Táni Jonasové, což je hranická ikona. Na druhou stranu je to asi nějaký důkaz toho, že ve mně má důvěru a pro mě je to obrovská pocta. Přesto jsem byla v začátcích trochu nejistá. Vždycky jsem se na ni však mohla obrátit. A i dnes, když potřebuji nápovědu, tady vždycky je.

Co všechno to obnáší?

Výběr písniček. Takový, aby se líbil publiku i dětem, což je někdy náročné. Potom přichází nácvik, což znamená nastudování jednotlivých hlasů a zkoušky. Zpěváci se musí své hlasy naučit jednotlivě, aby si udrželi melodii. Teprve pak to dáme dohromady. Trénujeme techniku zpěvu, učíme se zpaměti texty, pracujeme na zajímavém provedení. A na závěr samotné koncerty.

Jak vybíráte repertoár?

Snažíme se, ať obsahuje lidovky, církevní skladby do kostela a na Vánoce i písně populární. Když někdo přijde s nápadem, sháníme noty, které posléze Taťána upraví. Komunikujeme se zpěváky a ptáme se jich, co by chtěli zpívat, aby na zkoušky chodili rádi a rádi zpívali. Na těch koncertech to pak jde poznat

A která je ta tvá?

Jako malá jsem měla ráda písničku V Hranicích na zámku, kde jsem měla dokonce i sólo. Ta bude vždycky moje srdcovka. Ze současného repertoáru mám oblíbeného Miku a jeho song Happy ending, který si zpěváci vybrali sami. Je to moderní kousek, sólo tam zpívá náš kytarista David Križan a při provedení je znát, že si ji všichni užíváme. V současné době ale máme repertoár postavený tak, že se mi líbí úplně každá písnička, kterou tam máme. A snad i dětem.

Zpíváte se sborem i mimo Hranice?

Ano, někdy se zadaří a v rámci spolupráce vyjedeme do jednoho z partnerských měst. Třeba teď v květnu jsme byli v Polsku, což bylo moc fajn. Pamatuju si, že můj první zájezd se sborem byl do Rakouska. Později jsme byli v Holandsku a pár let zpátky jsme se podívali do Českých Budějovic.

A kde by sis jednou zazpívat chtěla?

Když jsme byli s našima na hranicích s Německem, kousek od Liberce, navštívili jsme zříceninu hradu s klášterem jménem Oybin. Celý areál je krásný, patří k němu i hřbitov. A pamatuju si, že když jsem tam stála a říkala si, že tady by bylo úžasné zpívat se sborem.

Co tě to na té práci baví?

Ráda se věnuji dětem nebo mládeži. Nejvíc mě baví, když to baví je. Ta zpětná vazba je moc hezká a důležitá. Stejně tak pochvaly po koncertech, které nás všechny těší a ženou kupředu. Taky mám ráda chvilky, kdy vidím, že se děti pro něco nadchnou. A když si to užívají a zpívání jim dohromady zní, běhá mi mráz po zádech.

Co je na tom naopak nejtěžší?

Občas přilákat a namotivovat zpěváky, aby na zkoušku opravdu přišli. Když začne jaro, je hezky a venkovní procházka láká více než hodina ve zkušebně, bývá to náročné. Ale doufám, že už je to minulost, a odteď budou žáci chodit pravidelně a s radostí. (smích) S tím ale bojují asi všichni vedoucí. A já zastávám názor, že nutit nemá cenu.

Máš nějaký cíl?

Chtěla bych, aby děti do sboru chodily rády. Chtěla bych, aby v nich byla ta radost a publikum ji vnímalo. A aby to bylo o tom, že se chceme scházet a chceme zpívat. Moc bych si taky přála, aby nám zůstala kapela, kterou teď máme aspoň na věky věků, protože bych je za nic nevyměnila. A myslím, že i díky nim jsou ty koncerty takové, jaké jsou. Senzačně nám to šlape, jsou to úžasní muzikanti se stále dobrou náladou a v mnohém mi pomáhají. Takže to jsou mé cíle, možná skromné, ale určitě ne malé.

A co tajné přání?

Chtěla bych novou písničku pro sbor. Jednu už jsme měli, složil ji basista Vojta Miloš, a byla moc krásná. Tak ještě jednu takovou, přímo sborovou.

Jak myslíš, že svou úlohu zvládáš?

To je zajímavá otázka. Mě to baví, ale jak mi to jde, musí asi soudit jiní. Pro mě je důležité, že mě to naplňuje. I když občas ztratím nějakou hodinu spánku a trochu nervů. Kdyby mi to za to nestálo, tak to nedělám.

Co stresy před výkonem? Je to v čele sboru jiné než uprostřed?

Před koncertem asi nestresuju. Samozřejmě jsem nervózní, ale přiměřeně. Navíc kdo by stresoval, když mu na koncert přijdou vysmátí hudebníci a zpěváci.

Kde si vás může publikum poslechnout?

Nejbližší událost bude velký Vánoční koncert v kostele Stětí sv. Jana Křtitele v úterý 22. prosince, kam všechny vřele zveme.

Autorka: Veronika Hlavinková