„Komedie Něco za něco ukazuje, jak člověka dokáže proměnit moc. Hra zobrazuje téma moci a chtíče jednak v monolozích, které připomenou Shakespearovy velké tragédie, jednak i v rovině klaunských výstupů. Jedná se tedy o shakespearovsky komplexní žánr, zařazení ke komediím může někoho mást,“ vysvětluje dramaturg Milan Šotek.

Proto se také někdy označuje jako problémová hra, kterou charakterizují drastická řešení otázek života a smrti i zpochybnění morálky postav.

Přestože Shakespearovo dílo je na našich jevištích dobře známé, hra Něco za něco se na českých a moravských scénách skoro neobjevuje.
Podobné zkušenosti má i hostující režisér, umělecký šéf polské scény Těšínského divadla Bogdan Kokotek.

„Dramaturgickým výběrem jsem byl překvapený, protože jak v České republice, tak v Polsku to není příliš známá hra, a to i přes její velikou aktuálnost,“ uvedl.

„Oproti tomu třeba v Anglii patří k nejuváděnějším hrám, protože tam ji ctí jako ryze politickou,“ dodal Šotek.

Noví herci

První činoherní novinka, s níž divadlo vstupuje do nového roku, je také skvělou příležitostí pro nové posily divadla, zejména pak pro Jiřího Suchého z Tábora a Kláru Klepáčkovou.

Velikou příležitostí je také pro Petra Kubese, který hraje vídeňského knížete, jenž na čas svěří své pravomoci náměstku Angelovi v podání Jiřího Suchého z Tábora.

Hned na začátku se tak objevuje jeden pro hru velmi důležitý motiv, a to je zastoupení.

„Na textu mne fascinuje Shakespearem skvěle vytušená Vídeň a vůbec ohromný scénický potenciál – divadelně vděčné převleky či závěrečný skandální soud. Vše se ve hře děje jen na zkoušku, zato však s trvalými následky. Isabelina ctnost sice zůstane bez poskvrny a ani Claudio není popraven, během hry však pocítí, jaké by to bylo nebýt pannou, jaké by to bylo přijít o hlavu,“ zdůraznil dramaturg.

Hra Něco za něco byla do češtiny přeložena několikrát a jako jedna z mála se dočkala řady názvů.

„Dřívější překlady jí vtiskly názvy, jako jsou Oko za oko, Veta za vetu či Půjčka za oplátku. Pracujeme s překladem Martina Hilského, který ji nazval Něco za něco, což se mi vzhledem k důležité roli moci a řetězu protislužeb zdá nejvhodnější,“ doplnil.

Komedie Něco za něco se v Moravském divadle objevuje již podruhé. Jako první se jí režijně ujal v roce 1965 Jiří Svoboda.