B.P.: Když mi bylo šestnáct, byla jsem na Katapultu v mém rodném městě. Užila jsem si tenkrát ten koncert vší silou své -náctileté energie. Co mám čekat od Katapultu v Lipníku nad Bečvou po třiceti letech? Jaký je nový Katapult?

O.Ř.: Tady se nabízí jednoduchá odpověď: „Přijďte se podívat a uvidíte“. Ale zkusím to. Když mě v první polovině roku 2009 fanouškové doslova zasypali smrští e-mailů ve smyslu: „Oldo, Katapult musí žít dál“ a „Oldo, nepřestávej“, nastaly doslova válečné operace, jak takové přání splnit. Výběr muzikantů, konkurs, posléze nekonečné zkoušky ve zkušebně plus příprava písniček na nové album, následné nahrávání, vydání CD „Radosti života“ a nakonec start turné 2010. A k tomu celoroční natáčení filmového dokumentu o znovuzrození Katapultu, který se jmenuje Rock života aneb Katapult obyčejné legendy. Takže nakonec můžu s hrdostí říct: „Nový Katapult je plný nové energie a čerstvé krve“. Přesně tak, jak si to naši fanouškové přáli.

B.P.: Po letech velké slávy Katapultu přišla léta stagnace. V devadesátých letech se dokonce zdálo, že je po Katapultu. A když už to vypadalo, že se kapela znovu zhluboka nadechuje, začala v jejích řadách nepěkně řádit Zubatá. Z původní sestavy jste zůstal sám, Oldo. Přesto jste povstal jak bájný Fénix z popela a postavil kolem sebe novou formaci. Jak jste našel své současné spoluhráče? Můžete je krátce představit?

O.Ř.: Na basu hraje Andy Budka (27 let). On prožil pohádkový příběh jako vyšitý podle naší písničky Jen jednou dostat šanci. Vlastně on ten příběh naplnil a prožil. Od 15 let si hrál doma písničky Katapultu a jezdil na naše koncerty. Řízením osudu, a to je dlouhé vyprávění, se stal technikem Jiřího „Dědka“ Šindeláře při našem turné 2008, kdy jsme avizovali poslední turné pro Dědkovo onemocnění. No, a když jsem hledal basáka, Andy zničehonic povídá: „Já to zahraju!“ A zahrál to. Zázrak! Navíc Andy Dědka nenahrazuje. Je úplně jiný, přirozený, s naprosto neuvěřitelným talentem. A zároveň je v kapele duch Dědkovy basy zachován, protože Andy stál celý rok na jevišti po jeho boku a staral se o jeho nástroje. Na bicí hraje Ondřej Timpl (32let). Jeho příběh je ale úplně z jiného soudku než Andyho. Ondřej hrál léta doma sám na bicí a maximálně s nějakou školní kapelou, jejíž kariéra ani nestojí za řeč. A jeho dřímající talent objevil jeden můj kamarád, kterému jsem vyprávěl, že mám obrovské problémy najít dobrého bicmena pro Katapult. Dělal jsem si už dokonce i legraci, že potřebuji flegmatika, který bude motorem skupiny a bude hrát jako Phill Rud od AC/DC. A ten kamarád povídá: "Přesně vím, co potřebuješ. O jednom chlapovi vím, tak ti ho posílám“. A stal se další zázrak. Ihned po první zkoušce jsem věděl, že Ondřej je ten pravý muzikant pro Katapult.

B.P.: Učila jsem se hrát na kytaru zrovna v době, kdy jste byli na vrcholu. A i když odjakživa tíhnu nejvíc k folku, těch katapulťáckých tříakordovek jsem měla plný zpěvník, dobře se mi na nich učilo. A nejen mně, jak jsem zjistila u spousty táboráků, kde se písničky Katapultu hrají a zpívají společně s folkovými i trampskými hity dodnes. Jak vnímáte tohle žánrové prorůstání? Už někdo pozval Katapult třeba na folkový festival?

O.Ř.: Máte dobrý postřeh. Samozřejmě jsem si všiml, že pokud lidé hrají naše písníčky sami na španělku, najednou mají i lehký folkový, nebo countryový nádech (Růže krepový, Vojín XY, Hlupák váhá a další). To je ale hodně i tím, že máme bluesové kořeny, a blues je vlastně matkou i otcem veškeré muziky na celém širém světě. Prostě hrajeme lidovou muziku. Na folkovém festivalu jsme ještě nehráli (a neodmítli bychom), ale už jsme hráli v kdysi prestižním pražském countryovém klubu CI-5. A to byl rachot!

B.P.: Nepodléháte módním trendům, nesnažíte se podbízivě zavděčit odskokem do jiných stylů, které jsou zaručeně „in“, abyste rozšířil řady svých fandů. Vnímám to správně?

O.Ř.: Správná rocková kapela přece nikdy nepodléhá módním trendům. Maximálně zaexperimentuje, ale většinou se ihned vrátí ke svým kořenům a svému stylu. S nadsázkou můžu říct, že se svým fandům zavděčíte právě tím, že svůj styl držíte a nikdy od něj neuhnete. Stejně jako kapely Status Quo, Rolling Stones, Kiss a mnoho dalších.

B.P.: Chodí na koncerty Katapultu mládež? Jakou od nich máte zpětnou vazbu? Má jim nový Katapult co říct?

O.Ř.: Katapult se stal v podstatě rodinnou kapelou. Chodí na nás už tři generace lidí. Navíc vydáváme nová alba a nové písničky standardně hrajeme s obrovským úspěchem. To nás těší víc, než cokoliv jiného. Zpíváme a hrajeme příběhy ze života lidí. A o tom je rokenrol, a ten má vždy lidem co říct.

B.P.: Od nás jedete hrát do Kladna. Já vím, Stovky hotelů… Ale přesto mi to nedá, musím se zeptat: víte něco o Lipníku? Byl jste tu někdy? Nebo třeba na Helfštýně?

O.Ř.: Promiňte, ale já si spíš nedovedu vybavit, kde jsem ještě s rokenrolem a Katapultem nebyl! Já sám hraju asi 48 let, z toho Katapult 36 let. Projel jsem naši republiku doslova křížem krážem za celý život mnohokrát. A abych se přiznal, vracím se všude stejně rád.

B.P.: Zkuste nás pozvat na koncert Katapultu. Prostě a výstižně, po katapultovsku. Co nám vzkážete?

O.Ř.: "Připravte se, přijeli jsme vám nařezat! Vezeme Radosti života!“

(red)