Jednu položíte vy, druhou zase vy a třetí položím já sám sobě. Nakonec se i přes vyčerpání, jehož původem byla strhující show na podiu, rozmluvil více.

ROZHOVOR

V Přerově nejste poprvé, vracíte se sem rád? Jak se vlastně cítíte v prostředí Městského domu?

Hraje se nám tady dobře. Naposledy jsme byli v Přerově na podzim na jazzovém festivalu, ale to bylo něco úplně jiného, šlo o taneční večer. Jezdíme sem pravidelně. Vystupuje se nám tady vždycky dobře.

Byl to váš poslední koncert v letošním roce?

Na to, že už jsme hodně unavení, a těšíme se, aby letos všechno skončilo, tak dneškem to skutečně skončilo. V Přerově jsme udělali tečku za sérií letošních koncertů. Myslím, že jsme turné ukončili snad docela příznivě. Věřím, že jsme se pobavili nejen my, ale i diváci.

Kolik koncertů zvládnete s kapelou za rok?

Za měsíc mámetak osm až deset koncertů. Jsou však období, kdy vystupujeme i vícekrát.

Na podiu podáváte nejen kvalitní pěvecké a hudební výkony, ale vaše představení jsou i plná humoru. Máte na jevišti jasně rozdělené úkoly, nebo jde spíš o improvizaci?

Samozřejmě, že na scéně máme předem rozdané karty. Každý má svou úlohu. Při posledních koncertech jsme ale hodně popustili uzdu fantazii. Je to tím, že jsme unavení, a tak se mezi sebou tímto způsobem aktivizujeme.

Různě improvizujeme a zkoušíme, kam až to jde. Někdy to vyjde, a jindy zase ne. Ten moment, který z toho vznikne, může být úžasný, jindy to ale může být zase trapas. To je daň za improvizaci. Takže ten pád houslisty ze židle během koncertu na podiu byl… …přirozený.

Je vám bližší česká jazzová muzika, nebo spíše světoví autoři?

Jednoznačně americký jazz. Tak to ale vnímali odjakživa čeští jazzmani. Jinak to nemůže ani být, protože tam je tradice. Prostě američtí muzikanti mají tuto hudbu pod kůží. Myslím si, že budou vždycky hrát nejlíp. Můj hlavní zájem je o meziválečný americký jazz.

Máte své idoly?

Těch jmen by bylo hodně a hlavně každá z osobností se váže k jednotlivé epizodě historie. Z pohledu zpěváka mě ale asi nejvíce oslovil například Bing Crosby. To byl opravdu mimořádně nadaný chlapík, který byl nejen výborný zpěvák, ale i muzikant se vším všudy. Byl to navíc i výborný a šarmantní herec.

Jak trávíte Štědrý den?

Doma s rodinou. Slavíme typicky české Vánoce. To znamená, že ani u nás nechybí kapr, bramborový salát, vánoční stromek a dárky.

Už víte, jak oslavíte příchod Nového roku?

To ještě nevím, ale co vím, je, že nebudu pracovat.

Kdy vás čeká v novém roce první koncert?

První koncert připadne na 12. ledna a koná se v divadle Bez zábradlí v Praze. V lednu koncertů moc nebude, protože mě čekají hlavně zkoušky na obnovené hokejové opeře Nagano.

Ta se totiž znovu oprašuje, takže kdo ji tenkrát neviděl, nechť neprodleně přijede. V lednu a únoru budou celkem čtyři představení.

Když se ohlédnete za letošním rokem, co vám přinesl?

Byl to docela hustý rok. Musím říct, že jsem toho stihl hodně, bylo toho až moc. Byly to koncerty, dělal jsem dvě režie a tvořil jsem i sedmnáct dílů o památkách.

Příští rok si dám takový sanitární a budu se flákat. Už se na to těším. Nějaké koncerty samozřejmě budou, ale to je činnost, která tolik nevyčerpává jako třeba režírování nebo natáčení.