O tom, že je jednou z nejžádanějších českých zpěvaček, není pochyb.

Jen v sobotu 30. srpna měla na programu koncert na zámku v Hustopečích, další pak na Tatrafestu v Kopřivnici na Novojičínsku a na akci v Dobré na Frýdeckomístecku.

Hranickému deníku ochotně poskytla následující rozhovor. Na prahu nového školního roku si zpěvačka zavzpomínala i na svá školní léta.

ROZHOVOR

Dnes máte opravdu nabitý program. Písničky, které jste zazpívala v Hustopečích a které budete zpívat na Tatrafestu v Kopřivnici, budou stejné?

Bude to úplně to samé, co jsem zpívala tady. Vystoupení bude trvat také jednu hodinu.

Zpívalo se mi tady dobře, lidi byli super. Mám raději, když jsou posluchači blíž ke mně. Když jsem v Kopřivnici vystupovala loni, tak tam bylo 25 tisíc lidí, a to s nimi člověk nemá takový kontakt.

A to ještě tenkrát bylo špatné počasí, takže tam letos možná bude lidí ještě víc. Pro měje to docela dřina. Abych si udržela diváky v tahu, tak to bývá často složité.

Pak mě dnes ještě čeká na hřišti v Dobré třetí koncert.

Stává se vám často, že máte tři koncerty denně?

Ne, to já vůbec nepřipustím! Když mám denně dva koncerty, tak to bývá náhoda. Když je jich moc najednou, tak to nemám ráda.

Nejlepší je totiž jeden koncert naplno. Každý mi radí, ať trošku uberu, aby mi zbyly síly na další koncert. Ale to já neumím. Takže fakt budu ráda, až dneska večer přijedu domů.

Jak vzpomínáte na píseň která vás proslavila?

Pokud myslíte píseň Jednoho dne se vrátíš, tak ta mě neproslavila. Tu jsem nazpívala mnohem později. Je to však jedna z písniček, které musím na svých vystoupeních zpívat do dneška, protože je velmi oblíbená.

Zaujalo mě, že jste se vyučila chemičkou. Co vás na té chemii tak bavilo?

Nic, vůbecměto nebavilo. To prostě byla taková doba. Už v patnácti jsem věděla, že budu zpěvačkou, ale musela jsem se něčím vyučit.

Shodou okolností mi moje máma našla, že se otevíral nový obor chemička prádelen čistíren, tak jsem tam šla. Ale měla jsem štěstí, protože učitelé na mě byli hodní. Takže jsem tak nějak tu zkoušku udělala. Radši měli ale všichni zavřené oči.

Když jsme u těch školních let, máte ještě nějaké přátele z té doby?

Jasně! My jsme byli strašně dobrá škola a třída. Spolu jsme proplouvali od druhé třídy až do devítky. A do dneška se scházíme, i když jsme skoro v předdůchodovém věku.

Musím se přiznat, že jsem na žádném z těch setkání nebyla, protože mi to nikdy nevyšlo. Takže některé mám v paměti uložené tak, jak vypadali ve škole. Oni mají to štěstí, že mě občas zahlídnou v televizi, takže vědí, jak vypadám. Ale jak někoho nevidíš několik let, tak to pak s tebou zamává.

Jaký je váš názor na pěvecké soutěže typu X-factor, Česko hledá SuperStar?

Já proti tomu vůbec nic nemám. Pokud to ti lidi chtějí zkusit a diváci se na to v televizi dívají, tak proč ne?

Šla byste do poroty v těchto soutěžích?

Ne. Já jsem ráda, že se ve svém volnu můžu věnovat rodině. Ono je to asi fajn, ale je tam tolik lidí, tolik názorů a každému se líbí něco jiného. Něco tam říct musíš, stejně je to nějak nalajnované, že je někdo za hodného porotce a jiný za zlého.

Někdy pak něco řekneš a může tě to mrzet. Takže do poroty bych asi nešla. Potěšilo mě, když si Jirka Zonyga jako svůj protějšek vybral mě, abych si s ním zazpívala.

Dokonce už mám vybranou jednu moji písničku, kterou si společně zazpíváme jako duet. Takže tohle mě docela těší.

Říká se, že jste se nikdy neučila zpívat…

Neučila jsem se zpívat, jsem takový samouk. A naučila jsem se to v praxi, především díky spoustě koncertů.