Nyní jsou v galerii M + M v plném proudu přípravy na advent, za pár týdnů ji tak jako každý rok provoní dřevěné betlémy. Anna Musilová vypráví o tom, jak se z bývalých jeslí stal vyhledávaný výstavní sál.

Ještě před dvaceti lety měli manželé s galerií úplně jiné plány.

„ Bydlela jsem v Brně a dům patřil tátovi. Za komunismu mu ho vyvlastnili, já jsem ho však zdědila a dostala zpátky v restitucích. S manželem jsme zde původně chtěli vytvořit česko-anglické vzdělávací středisko, v roce 1993 už dokonce proběhly první přednášky, město nám nicméně žádost zamítlo," popisuje začátky po revoluci Anna Musilová.

Nový účel dostalo místo vcelku brzy. Josef Musil se v té době začal věnovat dřevořezbám, které chtěl představil veřejnosti, jeho manželka měla vždy ke kultuře také vřelý vztah.

„Odešla jsem do důchodu a nemohla jen sedět a koukat z okna. Rozhodli jsme se tak pro galerii. První výstava proběhla na Velikonoce roku 1995, vystavoval zde můj manžel s panem Smejkalem. Lidi najednou začínali sami volat a my se díky nim skromně rozrůstali. Měli jsme tu Bělotínské zpěváky, expozici dětských prací nebo koncerty základní umělecké školy. Na návštěvu přišel i malíř Ladislav Vlodek. Nicméně ne všechny reakce byly pozitivní," vzpomíná paní Musilová a dává ve své kronice k nahlédnutí anonymní dopis z roku 1995.

Neznámý pisatel opovrhuje jejich zapálením a obviňuje manžele z krádeže domu dětem. Jesle se přitom tak jako tak rušily. Hranická veřejnost je podle něj nepřijme, měli by s tehdy první soukromou galerií ve městě skoncovat.

Musilovi se však nezalekli a dál poskytovali umělecký azyl mnoha umělcům.

Rok 1997 přinesl pro Josefa zajímavou výzvu.

„Při povodních doplaval na břeh teplických lázní kmen. Zůstal tam ležet a manžel z něj vytvořil známou dřevořezbu Bezmocné ženy. Je smutné a zároveň symbolické, že další povodeň před dvěma lety ji odplavila někam dál," popisuje Anna.

Není problém sehnat zájemce

V současnosti pořádá galerie M + M šest pravidelných výstav ročně, kromě toho také mnohé další.

„Nemám problém shánět zájemce. Lidi si možná říkají, proč ta stará bába pořád straší s tou galerií, ale já si myslím, že z těch hranických jsme jediná, která dává tak velký prostor amatérské lidové tvořivosti. V žádném případě nechci ostatním galeriím konkurovat, oni mají umělce, které já si třeba nemůžu dovolit. Chci dát možnost každému, kdo má zájem," líčí zaujatě majitelka.

Umělci v galerii Musilových vystavují bezplatně a pouze v případě prodeje svého díla jde deset procent majitelům. I vstupné pro návštěvníky je na jejich uvážení.

„Dobrovolné vstupné rozhodně náklady nepokryje, i když jsem ráda za každou korunu, je to spíše symbolické. Třeba teď, když u nás vystavovala paní Loserthová, dostali jsme šest set korun z prodeje obrazů. Jsem nesmírně vděčná městu Hranice i Olomouckému kraji, že nám na činnost galerie přispívá grantem, bez něj by to asi opravdu nešlo," uzavírá vděčně paní Anna.

Vít Vrbka