Osobitý výtvarník, skvělý muzikant, který sám sebe považoval za samouka, přenášel na plátno figurální tématiku, portréty, motivy měst i barevnou abstrakci.

„Karel měl výhodu v tom, že spojoval na velké úrovni obrovský cit pro hudbu, zejména jazzovou, a obrovský cit pro barvu. To, co zanechal ve svých obrazech, máme možnost vidět dnes,“ posoudil jeho tvorbu a dílo Radovan Langer.

Jazz jako výraz svobody

Podle jeho slov se Karel Konečný vyznačoval také citem pro harmonii, což bylo základem jeho hudební kompozice a interpretace.

„Jazz je výraz svobody, a tak i Karel chápal svoji hudební tvorbu a rovněž tu malířskou,“ pokračoval.

S přípravami na výstavu pomáhal Karlu Konečnému, který se jí už bohužel nedočkal, jeho dlouholetý kamarád a zároveň hudební kolega, hranický trumpetista Bronislav Ludmila.

„Když jsem za ním byl v nemocnici, říkal jsem Karlovi, že ať to dopadne jakkoliv, výstava bude,“ zavzpomínal Bronislav Ludmila a zároveň poděkoval všem, kteří pomáhali s instalací výstavy. Velké díky všem projevila také manželka Karla Konečného Alena, kterou doprovodila vnučka Jolana.

Mladý saxofonista

Vernisáž zpestřil svým zpěvem a také hrou na saxofon šestnáctiletý všestranně nadaný Kryštof Janáček.

„Pan Konečný mě učil základy jazzu. Hráli jsme staré jazzové fláky, které musí správný muzikant znát. Za vše, co mě naučil, jsem mu nesmírně vděčný,“ vyjádřil s úctou Kryštof Janáček, kterého na klavír doprovodil student místní lesnické školy Jan Večeřa.

Mladé muzikanty pak vystřídalo jazzové duo Miroslav Zikmund a Miroslav Švihálek.
V Galerii severní křídlo zámku bude expozice hranického výtvarníka k vidění do 1. června.