Mohla za to především autorova bezprostřednost. Až do deseti hodin večer Café-bar Na Zámku, kde se výstava koná, hlaholil smíchem, ačkoli se besedovalo o docela vážných věcech.

Romantické doby prvních objevitelů jsou ty tam, pokrok vědy a důsledné zpracování zkušeností zpřístupnily vrcholky velehor nebo polární kraje v zásadě každému zdravému člověku, který je schopen si takové dobrodružství zaplatit a má dost sebekázně k tomu, aby dodržel přesná pravidla chování v expedici.

V extrémních podmínkách se totiž každý člen výpravy pohybuje na hranici fyziologických možností svého organismu a jakýkoli „úlet“ může mít osudné následky nejenom pro něj, ale i pro ostatní účastníky.

Oldřich Bubák nazývá své expedice „strádáním“. „Lezu nahoru, abych měl výhled na dno svojí duše“, říká dobrodruh. Každé výpravě ovšem předchází mnohaměsíční příprava, naplněná hlavně sháněním peněz, různých povolení a razítek, potřebného vybavení a nezbytných informací; po uskutečnění výpravy následuje opět mnoho měsíců zpracovávání dokumentace a zkušeností, a starosti, jak získaný materiál co nejlépe „prodat“, aby se vynaložené náklady vrátily, případně aby zbylo něco do začátku na příští výpravu.

Přesto se Oldřich Bubák dokáže i podělit o něco ze svých pocitů a poznatků. Jak sám uvádí, „…při tom všem se člověk potýká s tolika obtížemi, že to kýžené strádání v extrémních podmínkách je v porovnání s obdobím před a po nejenom nejkratším, ale i relativně nejsnadnějším úsekem celého dobrodružství. Dobrodružství tím dostane jaksi hlubší smysl a prožitek je tím intenzivnější.“

Z družné zábavy s Oldřichem Bubákem vyplynula dohoda, že na další besedu do hranického Café-baru Na zámku přijede 28. února v 18 hodin.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z HRANICKA

Moje HranickoSportKulturaPodnikáníČerná kronika

 

Jiří Čtrnáct